„Jsem za to strašně rád,“ usmívá se 39letý odchovanec fotbalového klubu ve Vodňanech.
Prášil nikdy za kanonýra nebyl. A to i přesto, že nastupoval vždy na pozici záložníka. V druholigové Čáslavi, kde strávil téměř pět let, dokonce nedal ani gól.
„Skóroval jsem tam jednou za béčko, ale jinak nic,“ usmívá se. „Probudilo se to ve mně asi až nyní v krajské soutěži v Protivíně,“ dodává. Po čtyřech odehraných kolech Jihočeského přeboru figuruje bývalý hráč prvoligové Viktorie Žižkov a Mostu v soutěži kanonýrů na děleném třetím místě se čtyřmi vstřelenými brankami.
„Góly se hodně očekávají od Míry Vorla a Honzy Moravce, na které se soupeři ve vápně hodně soustředí. Mně se tak otevírá více prostoru,“ domnívá se Prášil.
I Vorel se na protivínské kanonádě podílel třemi brankami. Ondřej Prášil je zvládl už v prvním poločase. „Nemáme vypsaný ceník. To by se právě Míra Vorel nedoplatil, střílí totiž jednu branku za druhou. Jsou tam nějaké povinné částky a poté je na každém hráči, zda přispěje něčím navíc,“ dává Prášil nahlédnout do kabiny. „Je to můj druhý hattrick v Protivíně, takže určitě něco přihodím.“
„Na hřišti poslouchám“
S fotbalem Prášil začínal ve Vodňanech, v dorostu se stěhoval do českobudějovického Dynama. Poté přišly štace ve třetiligové Krči a Neratovicích. Nejvyšší soutěž okusil ve Viktorii Žižkov, v jejíchž barvách naskočil i do Poháru UEFA. Kopal i za prvoligový Most. Profesionální kariéru zakončil v Čáslavi.
„A trénování v Písku se stalo mojí prioritou a novou životní etapou,“ vysvětluje.
Svůj čas musí rozdělit mezi rodinu, tréninky s Pískem a v Protivíně. Přiznává, že někdy je to opravdu náročné. „Dokud je ještě letní čas, trénuje se v Protivíně od šesti hodin večer, což mi vyhovuje, v Písku máme trénink o dvě hodiny dříve,“ nastiňuje. „Potom už se musím připravovat individuálně.“
V Protivíně mu vycházejí maximálně vstříc. Pokud mu to časově nevychází, ukáže se až na předzápasovém tréninku. S trenérem Jurajem Kobetičem se často baví o taktice, přesto Prášil přiznává, že na hřišti pokynům z lavičky naslouchá. Neodmlouvá.
„Juraj mě stále takticky učí. Na trávníku skutečně pracuji jako všichni ostatní,“ říká Prášil, jenž s chutí zaskočí i při trénincích v Písku.
„Když nevychází počty, tak si někam stoupnu, ale to se stane třeba jednou do roka,“ vypráví. Na třetí nejvyšší soutěž už prý jeho aktuální fotbalová forma nestačí. „Kluci už jsou výkonnostně jinde. Důležité také je, abychom se úplně nesblížili a byly tam stále ty role hráč a trenér. Navíc, když vidím Míru Slepičku nebo Aleše Kočího, říkám si, že o nic nepřicházím,“ připomíná hráče, kteří jsou jen o tři roky mladší.
Na lavičce Písku jsou ambice jasné - okupovat klidný střed tabulky. Podobně tomu je i v Protivíně. „Řekli jsme si, že uvidíme, jak na tom budeme po podzimu, a potom můžeme mluvit o nějakých větších plánech. Těžší zápasy nás teprve ještě čekají,“ uvědomuje si Prášil.
