Za svá záda pustil v nedělním derby v Hradci Králové dva góly, ale přesto byl jedním z největších hrdinů Pardubic. Šestadvacetiletý gólman Luděk Frydrych totiž několik dalších příležitostí zlikvidoval a vyznamenal se i proti jedné ze dvou penalt, které proti němu fotbalisté soupeře zahrávali.
Navzdory vražednému horku si dokázal vychutnat i atmosféru zápasu. „Byla senzační. Derby bylo dost medializované, táhlo to. Hradec spadl, Pardubice se naopak po několika letech do druhé ligy vrátily,“ říká Frydrych.
Luděk FrydrychFotbalový brankář, měří 183 cm a váží 85 kg. Narozen 3. ledna 1987 v Chlumci nad Cidlinou. Momentálně chytá za druholigové Pardubice, kam přišel v létě 2012. V průběhu loňské sezony vystřídal v pozici klubové jedničky veterána Martina Shejbala. S fotbalem začínal v Kunčicích a dlouhou dobu pak působil v mládežnických týmech Hradce Králové. Později hrál i za Čáslav, Jablonec nebo Vlašim. V červenci 2007 získal stříbrnou medaili na MS hráčů do 20 let, na šampionátu v Kanadě působil jako náhradní gólman. |
Co říkáte na výsledek 2:2?
Bereme to jako plusový bod. My ho získali a Hradec ztratil. I když měl zápas takový průběh, jaký měl, tohle jsme si přáli.
Vy jste v Hradci dlouho hrával. Byl to pro vás hodně prestižní duel?
Pro mě, jako pro jejich odchovance, asi nejžhavější v celé sezoně, k tomu velké derby hned na úvod. Byl jsem rád, že jsem mohl protihráče i lidi kolem hradeckého fotbalu trochu pozlobit (úsměv).
Nemyslel jste si, že po vyloučení hradeckého Rolka ve 14. minutě vytěžíte z přesilovky víc než jen jeden gól Martina Hundáka?
Představovali jsme si to jinak. I do toho vyloučení jsme měli herní převahu, byli jsme na balonu lepší než Hradec. Nebyli jsme ovšem efektivní a asi nás to stálo i víc sil, zatímco oni se mohli soustředit jen na bránění. Rolkovo vyloučení ten zápas dost ovlivnilo, kdyby k němu nedošlo, asi by to byl jiný fotbal. I Hradci to ublížilo v jeho původní taktice.
Pak jste dostali dva góly během necelých dvou minut. To jste museli být pořádně opaření, jestli to v tom vedru ještě vůbec šlo...
Byl to velký šok. Přežili jsme vstup do druhé půle včetně první penalty, a pak dali sami gól na 1:0. Doufal jsem, že to zvládneme. Hradec však začal hrát na brejky a byl nebezpečný. Pak přišla druhá penalta, kterou proměnil, a z naší strany následoval kolaps. Hned jsem lovil znovu... Naštěstí jsme se z toho dostali a závěr byl napínavý, věřil jsem i gólu na 3:2 pro nás.
Odpískané penalty podle vás byly košer?
V těch emocích jsem se rozčiloval. Přišlo mi, že oba hráči vletěli do vápna a spadli a rozhodčí jim to zbaštili. Hlavně Kulič to u té druhé udělal chytře. Ta první podle mě nebyla vůbec. Druhou, tuším, zamával pomezní, hlavní to původně v úmyslu neměl. Je to škoda, dvě penalty, notabene v jednom poločase, to by se v zápasech stávat nemělo.
Radku Hochmeisterovi jste první pokutový kop kryl.
Skočil jsem trochu doprava a on to kopl mizerně. Spíš to byl tip, než že bych předem věděl, kam to poletí.
Jak jste se v brance vypořádával s tropickým horkem?
Bylo pěkný teplo, no (úsměv). Klobouk dolů před těmi, co to v poli zvládli uběhat. Já se tolik hýbat nemusel, ale i tak jsem byl úplně durch. Tohle nebylo počasí na fotbal, nepochopil jsem, že to neposunuli třeba na osmou, když věděli dopředu, že bude takhle. Možnost osvětlení v Hradci je a byla by i lepší atmosféra, i když i tak byla výborná. Hodně lidí mi říkalo, že tam v tom vedru nepůjdou. Já měl v brance dvě lahve i ručník. Když šli kolem kluci, tak z toho taky pili. V Africe jsou na to zvyklí, ale tady je něco podobného tak jednou dvakrát za rok. Kdyby rozhodčí nedával pauzy na občerstvení, bylo by to o zdraví.
Na zápase hlásili návštěvu 4350 diváků. Byl v tom slyšet asi stohlavý pardubický kotel?
Nebylo jich tam moc, ale překvapili a slyšet byli dost. Tím jim chci za celý tým poděkovat. Jsem na ně pyšný, že se nedali zahanbit oproti Hradci, který má fanklub fakt početný.
