Kanaďan se slovenskými kořeny po rodičích už od 12 let intenzivně pracoval na snu stát se trenérem, brzy cepoval děti, v šestnácti vedl jako zaskakující hlavní kouč dospělé v Sigmě FC ve druhé kanadské lize, o rok později už dělal asistenta ve Vancouveru v elitní soutěži.
Přes dánskou fotbalovou „laboratoř“ v Midtjyllandu – mekku všech datových analytiků – a slovenské Podbrezovou s Prešovem doputoval až na sever Čech. V čerstvých jednadvaceti dotváří v Ústí nad Labem ambiciózní projekt Viagemu.
Ohromující cesta zázračného dítěte a trenérského unikátu. Vykoupená tím, že přišel o zážitky, jaké formují jeho vrstevníky. „Měl jsem jich nula. O fotbale přemýšlím pořád. Ráno, přes den, večer, v noci. Možná jsem trochu autista,“ tuší jeden z nejzajímavějších talentů mezi trenéry.
Už jako dítě jsem měl papír, pero, chodil jsem na tréninky a koukal, jak hráči reagují na slova trenéra. Abych navnímal, jak se získává respekt.










































