Jako o fotbalovém talentu se o něm v Táboře už nějakou dobu mluví. Čerstvě osmnáctiletý mladík se připravuje rok s A-týmem druholigového klubu. Ale na pořádnou šanci zatím ještě čeká. A nebo si o ni dosud výrazněji neřekl.
Teď se Leoši Vozihnojovi možná blýská na lepší časy. Byl to právě mladý táborský křídelník, který brankou rozhodl zápas druhého kola Mol Cupu a poslal svůj tým dál čekat na příštího soupeře. Dost možná už prvoligového.
„Christian Frýdek potáhl míč po hranici vápna, narazili jsme si spolu, on mi ho potom ještě vrátil a já si to levačkou navedl a pak uklidil na zadní tyč,“ popisoval branku osmnáctiletý odchovanec táborského fotbalu.
Běžela 103. minuta duelu, když padla rozhodující trefa. „Měl jsem obrovskou radost. Hlavně že to pomohlo týmu k vítězství,“ vyprávěl.
Radost byla dost na místě. A to hned ze dvou důvodů.
Zaprvé Táborsko nemělo pohárové střetnutí dobře rozehrané. Od 55. minuty po gólu Došlého prohrávalo. Druhá branka v síti soupeře tak byla velkým vysvobozením.
A zadruhé, mladý forvard zaznamenal svou první branku za A-tým v soutěžním zápase. Dvakrát se už dokázal prosadit v zimní přípravě, když skóroval proti Spartě Praha. Třetí gól v přátelském utkání pak dal teď v létě proti Příbrami.
„Když mě trenér posílal na hřiště, tak mi řekl, ať rozhodnu,“ usmíval se Vozihnoj, který pokyn kouče Kamila Tobiáše splnil na sto procent.
„Sice jsme v zápase prohrávali, ale neřekl bych, že jsme byli nervózní. Věřili jsme, že můžeme dát gól. Přišlo mi, že od 70. minuty soupeři docházely síly, a my ho začali přehrávat. Jinak byly Domažlice silným celkem. Myslím si, že i ve druhé lize by si své uhrály,“ dodal.
Šancí zatím moc nedostal
A když jsme u druhé fotbalové ligy, právě v ní zatím Vozihnoj moc šancí ukázat se nedostal.
„Měl jsem nějaké zdravotní trable. Byl jsem nemocný i zraněný. Musím makat dál, čekat a poprat se o šanci,“ říká mladý hráč, který doufá, že vstřelená branka v poháru by mu mohla pomoci.
Za poslední rok, co trénuje s A-týmem, šel na hřiště pouze na jaře v 91. minutě zápasu se Sokolovem, pak v 89. minutě v Třinci a v 84. minutě doma proti Hradci Králové.
Největší porci minut odehrál loni na podzim v domácím zápase poháru proti Teplicím. Prvoligový celek na Kvapilce vyhrál 4:3, ale byl to právě Vozihnoj, který měl na noze vyrovnání. „Šel jsem na hřiště v 60. minutě. A měl jsem velkou šanci dát gól,“ lituje ještě dnes.
Více šancí v nervózním loňském ročníku, kdy Jihočeši zachraňovali druholigovou příslušnost až do samého závěru soutěže, nedostal.
A jaká je situace nyní? „Nejsme spokojení s počtem bodů, které jsme zatím získali,“ netají Vozihnoj. Táborsko nasbíralo zatím pět bodů v šesti zápasech. „Ale jinak máme hru kvalitní. Bohužel nás trápí zakončení. Pracujeme na tom, aby se to všechno zlepšilo,“ vysvětluje. Jako táborský odchovanec má cíl, aby se stabilně probojoval do sestavy A-týmu. Pravidelně hrál a fotbalem se mohl v budoucnu živit.
Nakročeno k tomu má. Zatím střídá školu, zápasy staršího dorostu a navíc tréninky s prvním týmem. „Někdy je to náročné, ale dá se to zvládat,“ přiznává hráč, který poočku vyhlíží nedělní ligový duel s Chrudimí.
„Je to na trenérovi,“ odvětí na otázku, jestli si myslí, zda má šanci nastoupit v neděli od 17 hodin. „Ale doufám, že jsem si o nějakou šanci tímhle gólem alespoň trochu řekl.“
