Mohla alespoň částečně vylepšit dojem z bídné sezony.
Místo toho se propadla kamsi do fotbalového pekla.
Vzhledem k nastalé krizi loňským šampionům navíc reálně hrozí, že budou po 43 letech bez evropských pohárů, což by byla ještě větší ostuda než prohra 1:3 po bezkrevném výkonu ve finále poháru.
Olomouc - Sparta 3:1, obhájce dostal tři góly do půle, vítězové si zajistili Evropu |
Hráči v rudém se zklamaně trousili okolo laviček a když zamířili za vlastními příznivci, ti jim ani nechtěli zatleskat. „Nic si nezasloužíte“ a „My chceme Spartu“, ozývalo se z kotle.
„Nezvládli jsme to, Sigma zaslouženě vyhrála. Nebyl to ani výkon, to nebylo nic. O poločase nula tři. Takhle nemůžete vyhrát finále,“ hlesl do televizní kamery stoper Martin Vitík, jenž utkání dohrával jako kapitán.
Celý tým jen smutně přihlížel a poslouchal, jak je kotel opakovaně vyzývá, ať si sundají dresy. „Chtěli, abychom svlékli dresy. Ale to já neudělám!“ pronesl pak Vitík rázně na tiskové konferenci. „Ale mají právo být nespokojení. My to musíme chápat, podporují nás, přijeli v hojném počtu a my jsme si vyslechli jejich kritiku.“
Právě on si vzal slovo a byl jedním z těch, kteří jako první předstoupili před zaplněnou a běsnící tribunu.
Tribuna se sparťanskými fanoušky je v závěru pohárového finále v jednom ohni.
Mezitím na druhé straně jásali domácí fotbalisté a jejich fanoušci se snažili přehlušit rozzlobené hosty, kteří už dlouho před zápasem zaplnili tribunu ve tvaru mušle. Na finále byli natěšení, své mužstvo po celý zápas podporovali, což ještě umocnilo jejich hněv po konci utkání.
Nakonec však, po dlouhé rozmluvě, i oni své oblíbence vyprovodili potleskem, byť spíš symbolickým. Kouč Lars Friis jen v pozadí přihlížel. Po středeční prohře mu musí být tuplem jasné, že na lavičce po sezoně skončí.
„Bude to těžké, procházíme si složitým obdobím. Musíme se z toho dostat, vzchopit se a vyhrát v Ostravě,“ mířil už Vitík pozornost na nedělní duel s Baníkem. Když ho Sparta prohraje, může v posledním kole nadstavby hrát o všechno. Shodou okolností s Olomoucí.
Fanoušci Sparty hajlovali v centru Olomouce. Policie reaguje: Budeme se ptát |
Ve finále to proti stejnému soupeři byl zmar už od začátku. Když se ve čtvrté minutě trefil Zorvan, sparťané viditelně znervózněli. V loňské sezoně by je nejspíš něco podobného nerozhodilo, ale letos jsou křehcí.
Hostující příznivci sice nadále fandili, ale současně rostla jejich frustrace a když šel soupeř rozehrávat rohový kop, ihned ho zasypali kelímky s pivem. Jakmile v závěru půle přidal Zorvan druhý gól, začalo se z jejich strany ozývat zlověstné „Bojujte za Spartu! Bojujte za Spartu!“
Lukáš Sadílek v bolestech na olomouckém trávníku.
Místo boje se ale dočkali další branky ve sparťanské síti, protože se prosadil Mikulenka a jen podpořil domácí euforii.
Po půli sice na chvíli probudil Spartu proměněnou penaltou Rrahmani, ale to bylo všechno. Když se po jeho faulu na Pokorného v závěru řádné hrací doby strhla před střídačkami šarvátka, při níž Filip Hrdlička, jeden z členů hostujícího lékařského týmu, udeřil soupeře do obličeje, bylo takřka jasné, že je po zápase.
Olomoučtí se ihned po závěrečném hvizdu srocovali ve středovém kruhu a poté se rozeběhli a hromadně doklouzali před vlastní příznivce.
„Nepopsatelný pocit, tohle jsme si vysnili. Neuvěřitelné, co se nám podařilo. Když si vezmu, koho všechno jsme porazili. Slavii, Baník, teď Spartu. Vyhráli jsme po zásluze,“ zářil kouč Tomáš Janotka. „Pro takové zápasy fotbal hrajete.“
Nadšení olomouckých hráčů po závěrečném hvizdu.
Během jejich oslav pořadatelé složili pódium pro předání trofeje. Nejprve ale přišli na řadu poražení. Většina sparťanů si stříbrné medaile bleskově sundala z krku.
Pro tohle si do Olomouce nepřijeli.
Chtěli zvednout nad hlavu pohár, obhajoba loňského triumfu jim ale nevyšla.
Místo toho si legendární píseň „We are the Champions“ vychutnali Olomoučtí. Zaslouženě.
