Z Česka jsem znal jen Spartu a Baník, přiznává jihlavský stoper Tijani

Jihlavský obránce Mohamed Tijani (vpravo) v zápase s Vítkovicemi. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

8 2019
V České republice působí teprve druhou sezonu. Nejprve si vyzkoušel třetí ligu ve Vyškově a letos už hraje v druholigové Jihlavě. Urostlý stoper Mohamed Tijani z Pobřeží slonoviny se okamžitě stal oblíbeným členem A-týmu FC Vysočina.

Vyrůstal v Abidžanu, stejně jako jeho fotbalový krajan a ještě loni hráč mistrovské pražské Slavie Simon Deli. A právě tento sedmadvacetiletý reprezentant Pobřeží slonoviny je vzorem pro mladého jihlavského stopera Mohameda Tijaniho.

„Chtěl bych jít v jeho šlépějích. Rád bych tady všem ukázal, že jsem taky dobrý fotbalista,“ svěřil se s přáním Tijani, který letos v červenci oslavil dvaadvacáté narozeniny. „Věřím, že se mi to může povést,“ dodal odhodlaně.

Byl pro vás fotbal od začátku sportem číslo jedna?
Nejprve jsem hrál jako malý kluk jen tak, s klukama na ulici. Ale pak mě vzal kamarád Mamatu do týmu, kde jsem postupně začal hrát víc a víc. Je jako můj bratr, za hodně věcí mu vděčím.

Z vaší rodiny nikdo jiný fotbal nehrál?
Ne, protože já jsem jediný kluk v rodině. Jinak mám šest sester. Tři starší a tři mladší.

Slyšela jsem, že jste snad až do šestnácti let hrával bosý...
To je pravda. A musím říct, že to docela bolelo, ale taková už je Afrika. Až teprve potom mi otec koupil kopačky, abych se v nich naučil hrát, když chci jít za fotbalem do Evropy.

„Není tady co dělat, takže chodím cvičit nebo běhat. A do City Parku na kávu.“

Zvykl jste si hned?
Kdepak, každou chvíli jsem je z nohy sundal a hodil bokem. (usmívá se) Táta mi pořád říkal: Proč je sundáváš? Ty jsou přece od toho, abys mohl líp kopat do míče. Postupně jsem si ale zvykl, a teď už bych si zase nedokázal představit, že hraju bosý.

Vaše cesta z rodného Abidžanu vedla do Španělska, proč právě tam?
Hrával jsem doma v Africa Sports d’Abidjan, který vyhledával talentované kluky na ulici, kde jsem začínal i já. A pak přišel agent, jenž zajišťuje angažmá v Evropě, tedy konkrétně ve Španělsku, protože tam má nejvíc známých a kontaktů. Tak jsem se ocitl v Rayo Vallecano (klub sídlící v Madridu – pozn. red.).

Pokud se nepletu, strávil jste tam tři roky. Co vás vedlo k tomu, vyzkoušet zase něco jiného?
Objevily se nějaké problémy, už jsem necítil důvěru od klubu, ani podporu. Kamarádovi pak zajistil agent odchod do Francie, tak jsem si říkal, že bych to taky mohl zkusit. Jenže můj agent dodává hráče hlavně do České republiky a zeptal se mě, jestli bych neměl zájem. Souhlasil jsem.

Věděl jste něco o České republice, případně o českém fotbalu?
Znal jsem jen Spartu Praha a Baník Ostrava. (usmívá se) Jinak vůbec nic. Netušil jsem, jaký se tu hraje fotbal, ale agent mě přesvědčil, že bych se právě tady mohl prosadit. A já jsem rád, že jsem ho poslechl. Musím mu moc poděkovat. Pro mě je fotbal nejvíc, dělá mě šťastným.

V Česku jste druhým rokem a zatím se zdá, že postupujete podle plánu. Začínal jste ve třetiligovém Vyškově, teď jste ve druholigové Jihlavě, takže další štace bude prvoligová?
(usmívá se) Samozřejmě že bych chtěl hrát nejvyšší soutěž. Ale teď hraju ještě pořád za Vysočinu. Chci tady být a co nejvíc jí pomoct.

Jaký je váš fotbalový sen?
Rád bych jednou hrál Champions League na největších stadionech. Věřím, že mám schopnosti, abych toho dosáhl. Ale taky vím, že musím ještě pořádně makat, aby se to povedlo.

V Jihlavě jste nějakých devět měsíců, jak se vám líbí město?
Žít tady je určitě těžší než třeba předtím v Madridu.

Fotogalerie

Máte na mysli mimofotbalové vyžití?
Přesně tak, popravdě řečeno tady není nic moc co dělat. Mám klíč od fitka, takže chodím cvičit nebo běhat, ale jinak se dá jít asi jen do City Parku (jihlavské obchodní centrum – pozn. red.). Občas tam skočím na kafe. Ovšem hlavně cvičím, nebo taky hodně spím. (usmívá se)

Jinými slovy se nudíte...
Ale já to nemyslím zle. Nevadí mi to, já přišel do Jihlavy hrát fotbal a ten hraju. Fotbal je pro mě nejdůležitější.

Na co jste si přechodem do České republiky nejhůř zvykal? Tedy pokud něco takového vůbec bylo.
Já myslím, že ani nic. Snad jedině jazyk. Rád bych se česky naučil, ale je to moc těžké.

Takže v kabině mluvíte se spoluhráči jak?
Anglicky, i když se snažím pochytit i něco česky. Umím výrazy jako: doprava, doleva. (směje se) A taky nějaké fotbalové pokyny. Ale když potřebuju něco opravdu vysvětlit, tak si to musím nechat přeložit.

Anglicky umíte dobře?
Teď už to docela jde, naučil mě můj velký kamarád Lamin Jawo. Pořád na mě něco anglicky mluvil. Bylo mu jedno co a jestli mu rozumím, prostě mluvil a mluvil. A za tři měsíce už jsem byl schopný komunikovat.

V Pobřeží slonoviny je úředním jazykem francouzština, tu některý z vašich jihlavských spoluhráčů také ovládá?
Loni tady působil Nicolas Šumský, který francouzsky uměl, takže mi zpočátku překládal. A Samuel Šefčík zase ovládal španělštinu.

Mluvil jste o plánech naučit se trochu víc česky, uvažujete například o nějakém jazykovém kurzu?
Ne, to ne.

Ale co když si tady najdete třeba přítelkyni?
Děvčata tady naštěstí umí docela dobře anglicky. Takže když jdeme někam na kávu, v pohodě se domluvím. A ve chvíli, kdy začnou mluvit jen česky a moc, řeknu: Já nerozumim cesky. (směje se)

Mohamed Tijani

Fotbalový stoper se narodil 10. července 1997. Pochází z Pobřeží slonoviny, konkrétně z Abidžanu, kde vyrůstal společně s rodiči a šesti sestrami. Tři jsou starší, tři mladší. V sedmnácti letech odešel do Španělska, do akademie klubu Rayo Vallecano de Madrid. Zde strávil tři roky, poté zamířil do České republiky, kde nejprve hrál za třetiligový Vyškov. Odtud pak letos v lednu přešel do druholigového FC Vysočina Jihlava.

Z rozhovorů s vašimi spoluhráči se dá snadno vypozorovat, že jste v týmu hodně oblíbený. Cítíte to podobně?
Ano, všichni se ke mně chovají moc hezky. A já je mám rád. Vždycky, když je zápas nebo i trénink, tak se snažím vydat ze sebe maximum. A klukům z týmu je asi moje snaha sympatická. Prostě chci, pokud nastoupím, aby se vědělo, že je Momo na hřišti.

Říkal jste, že vám na životě v Česku v podstatě nic nevadí, ale co třeba taková zima?
Uf, tak to jo. To je opravdu strašné. Ve Španělsku, aspoň tam, co jsem žil, vůbec nesněžilo, kdežto tady ano. Strašná zima. Nikdy předtím jsem nemusel trénovat v čepici a s rukavicemi.

Pojďme se tedy raději na chvilku vrátit k vašemu rodišti. Jaký je život v Abidžanu?
Je to velké město, jakési centrum politického, obchodního a ekonomického dění v zemi. Žije v něm spousta osobností. Nemyslím to ve zlém, ale Jihlava je proti Abidžanu dědina.

A jak je to s bezpečností v ulicích?
V pohodě, žádné velké nebezpečí nehrozí. Lidé tam vedou klidný pohodový život.

Kdy jste se naposledy podíval domů?
V červenci, odjel jsem tam na tři týdny. Každý rok se snažím jezdit domů dvakrát, v létě a v prosinci. A jinak, když máme trochu víc volna, se někdy seberu a jedu se jen tak podívat na víkend za kamarády do Španělska.

Předpokládám, že mimo to si s nimi i s rodinou často voláte...
Určitě. Všech šest mých sester i zbytek rodiny žije v Pobřeží slonoviny a volám jim pokaždé, když se mi zachce. Komunikujeme hlavně přes WhatsApp.

Los Ligy mistrů: Barcelona, Dortmund, Inter, Slavia

17. září: Inter Milán - Slavia 1:1, 2. října: Slavia - Dortmund od 18:55,
23. října: Slavia - Barcelona od 21:00, 5. listopadu: Barcelona - Slavia od 18:55,
27. listopadu: Slavia - Inter Milán od 21:00, 10. prosince: Dortmund - Slavia od 21:00

Nejčtenější

Inter - Slavia 1:1, hosté mířili k senzaci, o výhru přišli v nastavení

Slávista Peter Olayinka (uprostřed) oslavuje svou trefu do sítě Interu Milán. V...

Při návratu do Champions League, kde dvanáct let chyběli, sahali po senzaci, slávističtí fotbalisté ale nakonec v...

Zvedněte ruce, kdo jste to čekali. Italský tisk sepsul výkon Interu

JAK MI TO CHYTIL? Romelu Lukaku z Interu Milán lituje neproměněné tutovky,...

Falešný start, pohroma, trápení. Italská média tvrdě kritizují počínání fotbalistů Inter Milán v úvodním utkání Ligy...

Gól pana Střapatého. Olayinkovi se může změnit život

ŠOKOVAL SAN SIRO. Slávistický útočník Peter Olayinka se raduje z úvodní branky...

Bylo mu patnáct, když poprvé nazul kopačky. Do té doby hrál Peter Olayinka fotbal naboso, maximálně ve špinavých a...

Trpišovský: Zasloužili jsme si vyhrát. Mrzí mě jen závěr a střídání

Slávistický trenér Jindřich Trpišovský udílí pokyny svým svěřencům během zápasu...

Zatímco odpovídal na poslední otázku, otevřely se dveře a do tiskového střediska nakoukl Antonio Conte, kouč Interu...

Dejte mu nejlepší známku! Hovorka po Interu: Do všeho jdu po hlavě

Slávistický stoper David Hovorka odehrává balon před Romelem Lukakem, obrovitým...

Často v zápase i po sebemenším úspěšném zákroku, dobře načasovaném skluzu nebo jen po obyčejném zisku míče, si...

Další z rubriky

Pardubický kapitán Jeřábek: Takový potlesk jsme tu dlouho nezažili

Pardubický kapitán Jan Jeřábek (vpravo) odkopává míč před ústeckým Lukášem...

Jako hlava pardubické fotbalové kabiny může být Jan Jeřábek momentálně navýsost spokojený.

Pardubický střelec Kohút: Gól Dukly nás znovu „nakopl"

Radostné klubíčko pardubických fotbalistů po vstřeleném gólu.

Jeden gól tvrdou střelou na přední tyč, druhý technickou na zadní. Fotbalový záložník Michal Kohút, jenž v Pardubicích...

Nádherný zápas, komentoval kouč Hradce vytouženou výhru z venku

Zdenko Frťala vede trénink fotbalistů Hradce Králové.

Více než desetiměsíční čekání na druholigovou výhru na hřišti soupeře fotbalisté Hradce Králové ukončili na pražském...

Dukla pukla. Jsem naměkko, slzel pardubický kouč Krejčí

Fotbalisté Pardubic (v červeném) porazili na domácím hřišti Duklu.

Nestává se příliš často, aby se ráznému kouči pardubických fotbalistů Jiřímu Krejčímu, jenž mnohdy své hráče během...

Po operaci mandlí upadl chlapec do kómatu, začalo trestní řízení
Po operaci mandlí upadl chlapec do kómatu, začalo trestní řízení

Policisté na Královéhradecku zahájili trestní stíhání tří lidí a jedné firmy, kteří údajně nesou odpovědnost za tragédii. Ta se odehrála před dvěma lety, jejímž následkem osmiletý chlapec po operaci mandlí upadl do kómatu.

Najdete na iDNES.cz