„Ale že jsem měl být radši útočníkem, to určitě ne. Asi bych byl trošku kolohnát. Takový Honza Koller, ale ten na tom byl asi technicky o něco líp,“ řehní se Slavík, jenž v 1.lize strávil 12 sezon, ale připsal si jen 95 startů.
Nikdy jste si nezahrál v útoku?
Občas pro srandu ano. A nějaké góly jsem už dal. Kdysi jsem se vsadil s trenérem Lukášem Přerostem. Povídá, když dáš tři góly, tak máš u mě pivo. A já dal čtyři (smích). Určitě by mě to v útoku bavilo.
Jak jste dával góly za Modlany?
Někdy před měsícem to bylo z penalty. Diváci mě vyvolali za stavu 4:0 v 85. minutě, pověsil jsem to tam pod břevno. (smích) A teď nedávno proti Krupce, to jsme prohrávali už 1:3, pak jsme snížili na 2:3 asi deset minut před koncem. Tak jsem tam v 92. minutě naběhl do vápna, Míša Doležal mi to posadil na hlavu a já to taky nekompromisně zavěsil. Hráči Krupky z toho byli tak rozhození, že jsme je pak na penalty porazili. Samozřejmě mě ty góly přijdou dost draho, budu asi těžce v minusu, když to teď už hraju zadarmo.
Takže žádné prémie za výhry v Modlanech nejsou?
Na konci sezony tam možná něco bude, záleží na šéfovi Martinu Hrdličkovi. Možná bude nějaký bonus ve formě prasátka. (smích)
Na kolik gólů se v této sezoně ještě cítíte?
Nevím, v posledním zápase proti Hrobcům jsme prohrávali v 85. minutě 2:3, už jsem měl v hlavě, že se zase vydám dopředu. Ale oni nás absolutně přehráli. Dali čtvrtý gól a ještě jsem dostal červenou. Zahrál jsem rukou za vápnem, byl to brankářský reflex, neumím to nechat proletět. V lize jsem červenou nedostal nikdy, ale v nižších soutěžích už dvakrát třikrát jo. Tak aspoň si teď zachytá můj brankářský kolega Mára Trhlík. Počítám, že dostanu trest na jeden zápas.
Proč jste se vůbec rozhodl jít chytat do Modlan?
Dostal jsem se tam přes šéfa klubu Martina Hrdličku, s nímž se znám a jsme kamarádi. Chtěl jsem mu vyjít vstříc, je tam i Míša Doležal, se kterým jsem hrával v Teplicích, taky super kluk. Přesvědčili mě, abych tam šel. Už jsem hrát nechtěl, po posledním angažmá v Dobrovicích, kam jsem z Teplic dojížděl dvě hodiny dvakrát třikrát týdně, jsem byl fotbalem trochu otrávený. T ohle mě fakt nebavilo. Už jsem viděl, že se musím nějak přeorientovat. Přece jen, bere vám to dost času a už to nepřináší to, co byste za to chtěli mít. Říkal jsem, že končím, ale oni mě přesvědčili. Můžu se tím bavit a dirigovat si to podle sebe. Už to není o trénování, ale o tom se na ten fotbal těšit. O víkendu trochu vypnout. Navíc se nám daří, je tu super parta, bezvadní kluci.
Co teď děláte kromě fotbalu?
Věnuju se dotačnímu poradenství u jedné silné české firmy, která zprostředkovává dotace z evropských fondů a ze státního rozpočtu. Pak mě také zajímají investice, to ale nedělám pro žádnou firmu, jen podle sebe, co si myslím, že zrovna aktuálně na trhu je, kde se můžou peníze nějak zajímavě zhodnotit s co nejmenším rizikem.
Takže chodíte teď do práce v saku a v kravatě?
Naštěstí v kravatě ne, tu nemám rád. Ale trošku oblečený být musím, většinou mám košili a kalhoty, sako maximálně na nějaké důležité jednání. C hytit se v normálním životě není vůbec jednoduché.
Vám se to povedlo?
O finanční segment jsem se zajímal už dřív a nějaké kontakty jsem měl, ale rozhodně jsem to období po konci ligové kariéry ještě úplně nepřeklenul. Nejsem na tom zdaleka stejně, jako když jsem hrál fotbal. Tím, že jsem si něco málo uspořil, můžu normálně fungovat. Ale je to jen na nějakou krátkou dobu.
Fotbal vám vynášel víc, než si vyděláte teď?
To stoprocentně. Někdy obchod vyjde, ale hodněkrát taky ne. Je to o konkurenci, jak se člověk snaží. Učím se i od kolegů, s nimiž se znám už třeba ze studií na střední obchodní škole.
Pořád bydlíte v Teplicích?
Zatím ano, ale plánujeme návrat do Prahy. Máme tam babičky a máme to i blíž na Moravu, odkud pochází moje žena i já. Přece jen to je z Prahy zase o hodinu a půl blíž.
Co říkáte na to, jak se po loňské mizerné sezoně zvedly Teplice?
Určitě klobouk dolů, jak se z toho dostaly. Hrají dobře, s kluky jsem v kontaktu. Pro Teplice jen dobře, zase se vracejí tam, kde jsme vždy byli. Pořád se tu hrálo o první až páté místo.
Dostanou se Teplice do evropských pohárů?
Mají asi nejlepší formu ze všech pohárových aspirantů a není na ně takový tlak, že musí. To hraje také obrovskou roli. Týmy nad nimi jsou pod tlakem, jako byly kdysi Teplice. Poháry se tu uhrát musely, jinak byla neúspěšná sezona. Byly doby, kdy jsme skončili pátí a byl to absolutní neúspěch. A teď se to bere jako úspěch.
Co je za teplickým vzestupem?
Určitě bude hrát nějakou roli, že tým začal šlapat, je dobře vedený, dobře trénovaný. Sedlo si to a jede to. Je to obdivuhodné, že předtím jsme byli skoro na padáka a teď hodně podobný mančaft šel takhle nahoru. Je to hodně o psychice. Ale bude také důležité potvrzovat to i další sezony, aby se zase příště nehrálo o sestup.
Chodíte se dívat na Teplice?
Abych pravdu řekl, moc ne. Přes týden jsem dost vytížený, pak mám přes víkend ještě zápas, musím se taky věnovat rodině. Ale když teď mám tu červenou a v neděli nemusím hrát za Modlany, možná na Teplice zajdu.
Ligovou kariéru jste končil loni, jak jste se za ní ohlédl?
Jsem spokojený. Mám sice asi nejvíc prosezených zápasů v lize, ale byl jsem ve stabilním špičkovém českém klubu, který hrál většinou do pátého místa. Prošel jsem i Slavií, hráli jsme o poháry i o titul, zahrál jsem si Pohár UEFA, nikdy jsem nesestoupil. V Teplicích jsem měl za konkurenta skvělého Tomáše Grigara, čekal jsem, že se prodá a mně se tady otevře trochu víc cesta. To se nestalo, ale to je život. Většinou chytal on, pár sezon jsme spolu bojovali. Ale pokaždé, když jsem do toho naskočil, tak se mi to povedlo. Jasně, nemůžu se srovnávat s kluky, co mají 300 startů nebo šli do zahraničí. Ale já ještě ani v 25 letech nebyl v lize, musel jsem si vše tvrdě vybojovat, nikdo mi nikam nepomohl. A být 10–12 let v tak dobrém týmu určitě úspěch je.
