Zbrojovka, nic není víc. Pacanda o životě i magii Lužánek

Milan Pacanda | foto: Anna Vavríková, MAFRA

6 2019
O minulosti fotbalisty Milana Pacandy se ví skoro všechno. Talent, hračička, střelec, později průšvihář... O jeho současnosti se naopak neví skoro nic. „Krize byly, ne že ne. Hledal jsem práci, sám sebe. Překonal jsem to a život mě baví. Funguju. Volno si užiju, práci si udělám. Bez práce nejsou koláče,“ řekl 41letý muž ošlehaný životem.

K rozhovoru pro MF DNES svolil a rozpovídal se nad kávou a vodou s ledem. Občas se podíval po zaparkovaném autu, aby nedostal „botičku“ a dostal se včas do práce.

Příští týden ho zase uvidí fanoušci. Pacanda si zahraje za veterány Zbrojovky proti Olomouci v rámci Bitvy na Moravském poli na stadionu za Lužánkami, kde jeho krásná kariéra povstala, než ji přetrhlo zranění v zápase na Viktorii Žižkov.

Zápasů jste odehrál stovky. Máte před tímto trému?
Hezká otázka! Asi mám, i když si to nechci připouštět, protože se na to hrozně těším. Kvůli tomu, co negativního se o mě už napsalo skrz moje průsery, jsem nervózní z reakcí lidí. Slýchám o sobě, že jsem gambler, bla bla bla... ale i tak se na to těším.

Připouštíte si, že hodně fanoušků bude zvědavo právě na vás, protože vás dlouho neviděli?
Věřím, že přijdou na celý náš mančaft, který měli rádi. Hrávali jsme útočný fotbal na tři útočníky, dostávali jsme sice góly, ale uměli jsme je dát. To lidi bavilo. V té době bylo krédem nedostat gól, za Lužánkami se ale hrál útočný styl. Jak za trenéra Večeři, i když ten zrovna hodně dbal taktiku, tak za Karla Jarůška, který jasně preferoval útočný fotbal. Dostaneš dva góly? Nevadí, když dáš čtyři.

Milan Pacanda

Padá na vás nostalgie?
Jestli se bavíme o tom zápase, co náš příští týden čeká, tak ano. Na Lužánky mám krásné vzpomínky. Chodilo tam mnohem víc lidí než na Srbskou, a je to období, na které se nejlíp vzpomíná. Lidi nás tam uměli fantasticky vyhecovat.

Co jim předvedete za týden?
Nečekám klasický sranda mač. Derby se Sigmou může přitáhnout fanoušky, může to být vyhecované jako ligový zápas. Jsme starší, máme kila navíc, ale oba se budeme snažit vyhrát.

Představuje pro vás něco výjimečného, že nastoupíte zase za Zbrojovku?
Co na to odpovědět? Je to klub mého srdce. Pro mě je jen Zbrojovka, všechny ostatní kluby byly jen kroky v kariéře, které se kolikrát ani nevyvedly. Nikde jsem nebyl tak dlouho, abych tam zapustil kořeny. Pobyl jsem rok a šel jsem jinak. Zbrojovka je moje srdce. Hrál jsem za ni nejdelší dobu.

„Sám sobě jako dvacetiletému klukovi bych řekl: Nejezdi na Žižkov!“

A teď kopete IV. třídu za Vícemilice na Vyškovsku.
Je to ta nejnižší soutěž, jednou týdně se jdu proběhnout. Ale pořád mě to baví, i když v mém věku to není na nějaké běhání.

Zabavíte se s diváky jako třeba váš bývalý spoluhráč Petr Švancara v nižších soutěžích?
Švanci je šoumen. Já jsem se naučil hledět si svého, bavit se fotbalem. Lidi na mě třeba pokřikují, ale to jsem přestal vnímat. Jdu si odehrát svůj zápas.

Asi sám tušíte, když někde vyběhnete před diváky, že jdete zároveň do jámy lvové.
Jsem zvyklý. Když jsem měl to období, kdy o mně psal bulvár hodně škaredě, tak jsem dva tři roky trpěl. Na tribuně byl kolikrát taťka, takže nebylo příjemné, co musel slyšet. To mě štvalo. Ale zvykl jsem si, neřeším to. Když se někdo takový najde, posilní se a je odvážný, nevnímám ho.

Jak žijete?
Nebudu tvrdit, že když jsem skončil s profesionálním fotbalem, neměl jsem krize. Hledal jsem se, ale to už jsem překonal a cítím se šťastný. Nebo jinak: život mě baví, funguju. Ne jako někteří mí bývalí spoluhráči, kteří třeba svůj život nezvládli a udělali krok, o kterém ani nechci mluvit. To já jsem neudělal. Doufám, že to je poznat.

Našel jste si svoji parketu?
Hledal jsem se celkem dlouho, ale úspěšně s tím bojuju. Ne že bych byl za vodou, nežiju si jako podnikatel, ale nějaký život mám.

Dřív byli vašimi soupeři brankáři. S kým bojujete teď?
Teď už s ničím. Po té době, kdy jsem skrz svoje problémy zanevřel na fotbal a uzavřel jsem se před světem, se mi všechno vrací. Rád jezdím hrát exhibice za Švanciho Mercedes tým, kam jsem dva roky nejezdil. Teď chodím hrát s radostí. Dřív jsem nešel, protože jsem byl nervózní ze svého života, který nefungoval.

Nemrzí vás zpětně, že jste fotbal vynechával?
Mrzí, ale potřeboval jsem si tím projít. Přesun z fotbalového života do běžného je těžký, když jsi celý život hrál fotbal. Co dělat dál? To bylo těžké.

Musel jste za minulostí udělat čáru?
I když mně kamarádi a známí vyčítali, že jsem se jim neozýval, že jsem třeba vypnul na půl roku telefon, aby se mi nikdo nedovolal, potřeboval jsem se najít. To se povedlo, musím to zaklepat. Těším se na fotbal, to bych před rokem neřekl. Trápil jsem se, ale je to pryč. Volno si užiju, práci si udělám.

Milan Pacanda
Milan Pacanda

Skoro by jeden řekl, jestli ty všechny problémy byly nutné.
Tak… svým způsobem jsem si to celé zkazil sám. Asi to šlo řešit už tehdy jinak. Jsem rád, že funguju teď.

Co byste řekl sám sobě jako dvacetiletému klukovi, na kterého čekaly nástrahy velkoměsta?
Já sobě? Nejezdi na Žižkov! Řekni, že jsi nemocný, a nejezdi na ten zápas.

Byl jste marod, že jste neměl hrát?
Nebyl, ale když se takhle ptáte, tak mě to napadá. Kdyby šel vrátit čas, raději bych nešel na ten zápas, protože mi obrátil život úplně naruby od toho, jak jsem si myslel, že by to mohlo dát vypadat. Moje kariéra se zastavila, šla dolů. Kdybych to byl býval vědět, raději bych tehdy nehrál. Nejsem věřící, ale tohle byl asi osud. Do té doby jsem snad neměl vážné zranění, ale bohužel tohle byl tak brutální faul, i když Zakopal (hráč Žižkova, který Pacandu zranil) to slyšet nechce, tak byl tak brutální, že vyhnout se mu nešlo.

„Volno si užiju, práci si udělám. Funguju. Vím, že bez práce nejsou koláče.“

Jste s tím smířený?
To asi nebudu nikdy. To nejde.

Jak jste si maloval svoji kariéru? Chtěl jste vyhrát se Zbrojovkou titul nebo jít do zahraničí?
Se Zbrojovkou jsem už měl pohárové zkušenosti. Na titul to reálně nebylo, českou ligu válcovala Sparta. Můj sen, jak jsem měl své oblíbené kluby, bylo zahrát si za Juventus. Hrával tam Roberto Baggio, to byl můj vzor. Četl jsem o něm všechno, co šlo. Tehdy nebylo možné sledovat každý zápas, ale co jsem mohl vidět, byl to typ hráče, v němž jsem se viděl.. Měl jsem tehdy nakročené do Itálie a byl bych Juventusu blíž. Bohužel. Jeden zákrok, jeden faul, a bylo to pryč.

Vidím, že náramek Juventusu máte i teď na ruce.
Nejsem kam vítr, tam plášť.

Milan Pacanda

Viděl jste Baggia hrát na vlastní oči?
To se mi bohužel nepoštěstilo. Juventus dokonce hrál v Olomouci Pohár UEFA, ale Baggio byl zraněný a nenastoupil. Libor Došek (spoluhráč) s jeho tátou sehnali lístky, jel jsem s nimi, ale Baggio si čtrnáct dní předtím udělal zranění. Byl jsem tak zklamaný! To bylo moje největší zklamání v dorosteneckém věku.

Co si splnit sen a vypravit se na Juventus teď, kdy to jde?
Mám to v plánu, ale později. Musím začít fungovat pomalu. Tenhle sen bych si splnit chtěl. Juventus má novou arénu, teď je tam i Ronaldo, proti kterému jsem si zahrál…

Kdy to bylo?
Za Spartu proti Manchesteru United (v roce 2004), nastoupil jsem na posledních dvacet minut, prohráli jsme 1:4. Všechny čtyři góly nám dal van Nistelrooy. Hrál Ronaldo, Rooney, tyhle hvězdy.

Máte na památku dres?
Já na tohle nejsem. Dresy jsme si měnili, ale všechny jsem je rozdal. Proč bych je měl někde mít.

Třeba proto, aby vám z kariéry zbylo něco na památku.
Zůstaly mi jenom zážitky. Dresy jsem rozdal kamarádům. Mně stačí zážitek, dres by mi ležel ve skříni. Někdo jiný si ho vystaví.

Jakou roli hraje fotbal ve vašem životě?
Pořád mě baví. I když hraju tu nejnižší soutěž, stejně se na každý zápas těším. Fotbal pro mě bude celý život top, ta nejlepší věc. Jako fanoušek se těším na každé hrací kolo Ligy mistrů, to jsou super zápasy v podání těch nejlepších. Tottenham - Bayern 2:7? Devět gólů? To je reklama na fotbal jako blázen.

Nadchne vás ještě, když dáte gól?
Každý gól potěší! Kvůli gólům se to hraje. Nikdo není zvědavý na 0:0.

Fotogalerie

Otočím svoji předchozí otázku. Co by dvacetiletý Pacanda řekl vám, kdybyste mu dával rady zkušenějšího?
Nejezdi na Žižkov!

To stejné?
Bohužel, tohle byla extrémní čára v mém fotbalovém životě. Ve svém nejlepším věku jsem dva roky nehrál, jenom jsem běhal po doktorech, po rehabilitacích, promarodil jsem to a ještě jsem se u toho zkazil. Nezvládl jsem to psychicky.

Dal byste si zpětně pár facek?
Co pár facek? To bych si hodně naliskal. To bych si teda dal.

Daří se vám dívat se do budoucna?
Žiju přítomností. Nějaké cíle vždycky člověk má, sny, které by si chtěl splnit, ale spíš zatím funguju ze dne na den.

Na co se těšíte?
Teď se těším na ten zápas příští týden. Protože tam budeme zase s bývalými spoluhráči, myslím si, že si to všichni užijeme. To bude vzpomínka na dobré časy. A bude tam i taťka, který se těší asi ještě víc než já.

Slavia v Lize mistrů

23. října: Slavia - Barcelona od 21:00, 5. listopadu: Barcelona - Slavia od 18:55,
27. listopadu: Slavia - Inter Milán od 21:00, 10. prosince: Dortmund - Slavia od 21:00.

Kvalifikace o Euro 2020

14. listopadu: Česko - Kosovo od 20:45, 17. listopadu: Bulharsko - Česko od 18:00.

Postup na ME 2020 už mají jistý Belgie, Itálie, Rusko, Polsko, Ukrajina a Španělsko.

  • Nejčtenější

Česko - Anglie 2:1, senzační triumf fotbalistů trefil Ondrášek

Čeští fotbalisté se parádně předvedli. V kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy 2020 jako první obrali o body dosud...

Čínská odveta? Financování Slavie má být zastaveno, řekl prezident Zeman

Vzájemné vypovězení sesterské smlouvy mezi Prahou a Pekingem by mohlo silně ovlivnit i český fotbal. Čína má v rámci...

Česko - S. Irsko 2:3, fotbalisté prožili poločas hrůzy, pak se zvedli

Pískot fanoušků už po deseti minutách, tři inkasované góly do poločasu. Čeští fotbalisté v přípravném utkání prožili...

Premium

Červenobílý život na hraně. Čína se zlobí, Tvrdík i celá Slavie trnou

Žádná legrace to není. Aspoň pro slávisty určitě ne. Sám prezident republiky naznačil, že do slavného fotbalového klubu...

Anglický střet s realitou. Kouč vzal porážku na sebe, Maguire kritizoval

Kapitán anglických fotbalistů Harry Kane uličkou mezi novináři proběhl bez zastavení. Než usedl do týmového autobusu,...

Premium

Chci chlapa, co má větší koule než ego, říká svobodná matka Nikol Štíbrová

Před pár dny oslavila třiatřicítku a cítí se šťastná a spokojená. Nebylo to ale zadarmo – moderátorka a hvězda...

Krampol o Belmondovi: Když on točil Zvíře, já hrál traktoristu

Přes třicet let promlouvá na české diváky božský Bébel, jak Jean-Paul Belmondovi v rodné Francii přezdívají, hlasem...

Premium

Sex je snadno dostupný, ale nevěra ještě není důvod k rozchodu

Tolerance je podle něj jen povýšenecký postoj k druhému a vytváří korupční prostředí, proto do partnerských ani jiných...

  • Další z rubriky

Marošiho svět: O macatých stehnech, volání ciziny i ředitelování školy

Před jedenácti lety měl Jan Maroši dilema: kývnout trenérovi Zdeňku Psotkovi a dělat mu ve fotbalové Olomouci...

Fousek: Na tempo už jsem si myslím zvykl, ale může to být lepší

Jestli lze na nějaké střídání nahlížet jako na opravdu povedené, tak to bylo tohle. Paradoxní je, že rozhodnutí Pavla...

Na Lužánky při soubojích Brna s Olomoucí opět dýchla nostalgie

Fotbal za Lužánkami má pořád kouzlo, ukázaly souboje Brna s Olomoucí. A chystají se další.

Nový sokolovský kouč Vaněček si vyžádal jako parťáka Tichotu

Fotbalisté Baníku Sokolov už trénují pod novým vedením. Týmu se po odvolání Františka Šturmy ujal David Vaněček, jenž...

Další pochybení pardubické nemocnice. Novorozenci nepodali včas léky
Další pochybení pardubické nemocnice. Novorozenci nepodali včas léky

Nemocnice v Pardubicích čelí dalšímu obvinění. Při porodu novorozence tamní personál včas neodhalil problém, který bylo možné vyřešit medikací. Dítě bude mít doživotní následky.

Najdete na iDNES.cz