Co přesně máte na starosti?
Starám se o lešení. O stavění i jeho navrhování.
Můžete to rozvést?
Někdo si u nás objedná lešení na rodinný dům nebo třeba bytovku. Já to zaměřím, spočítám, vezmu svoji partu lidí a jedeme to postavit. Je to normální ruční práce.
Baví vás to?
Ze začátku mě to vůbec nebavilo. Ale už jsem tam desátý rok, zvykl jsem si a práce mě už i docela baví. Navíc mám výhodu, že se k ní můžu naplno věnovat fotbalu. Proto jsem nikdy nepřemýšlel, že bych odešel.
Fotbal jste hrál odmala. Jak začala vaše kariéra?
Narodil jsem se v Sedlci-Prčici, kde jsem také začínal. Tři roky jsem hrál v Písku, kam jsme se ve 12 letech s rodinou přestěhovali. Pak jsem se dostal na fotbalovou školu do Blšan, tam jsem působil celý dorost. Chvíli jsem byl i ve Strakonicích a pak už jenom v Písku, kde jsem hrál do 23 let třetí ligu.
Proč jste tak brzy skončil s fotbalem?
Kvůli zdraví. Mám za sebou deset operací pravého kolene, dál už to nešlo. Teď už jen dohrávám kariéru v okresním přeboru v Putimi.
Když jste zvládl deset operací kolene, to jste stejně bojoval dlouho.
Mám v povaze, že jsem takový zarputilý. Doktoři mi už asi po druhé nebo třetí operaci doporučovali, abych na hřiště nelezl. Postupem času už jsem ale nemohl pořádně trénovat. Většinou jsem měl problémy s menisky, k tomu jsem prodělal i tříštivou zlomeninu holenní kosti. Všechno na pravé noze.
Nemrzelo vás, že jste kvůli zdraví přišel o nadějně rozjetou kariéru?
Trochu jo. Hlavně v Blšanech to vypadalo slibně. Trénoval jsem tehdy i s ligovým áčkem a mohl jsem pomýšlet i na vyšší soutěže. Teď už na to jen rád vzpomínám.
Na trenérskou kariéru jste navázal plynule?
Ano. Hrál jsem ještě v píseckém béčku a tehdejší trenér mě oslovil, abych mu dělal hrajícího asistenta. Pak mi nabídl Karel Musil, jenž vedl A tým Písku, jestli nechci být jeho asistent. A trénování jsem se pak začal věnovat víc a víc.
K píseckému A týmu jste se dostal poměrně rychle. Po několika letech jako asistent jste na podzim 2018 přebral třetiligové mužstvo jako hlavní kouč.
Přemýšlel jsem, jestli to není moc rychlé. Na druhou stranu jsem tým znal z doby, kdy jsem byl asistent. A věřil jsem, že mi kluci pomohou. Uvědomoval jsem si, že to taky může být obrovský průšvih. I vzhledem k tomu, že můj otec působí ve vedení klubu.
Ani začátek u týmu vám moc nevyšel. Neúplnou premiérovou sezonu jste zakončili na předposlední pozici ve třetí lize. Nelitoval jste?
Ne. I když hlavou se mi honily různé myšlenky. Hráli jsme pěkný fotbal, ale neměli jsme výsledky. S tím jsme se potýkali celé jaro. Naštěstí mi vedení zachovalo důvěru a podzim uplynulé sezony už byl výsledkově úplně jiný.
Minulý ročník byl pro Písek skvělý. Byli jste třetí po půlce sezony a je jen škoda, že se soutěž nedohrála. Souhlasíte?
Určitě. Navíc se do třetí ligy vrátila béčka ligových týmů, což soutěž zkvalitnilo. Je to cenný výsledek.
Tlak na hřišti znáte, teď se naplno seznamujete s tím, jaký je vyvíjený na trenéra. Dá se to srovnávat?
Každý trenér potvrdí, že to nejde. Na hřišti s tím můžete něco udělat, ale na lavičce je to hrozné. Během utkání jsem nervózní. Učím se s tím pracovat, ale je to těžké.
Na trenéra jste stále hodně mladý, zítra vám bude 36 let. Dokážete si zjednat v kabině respekt?
Myslím, že ano. Kluci mi mohou tykat, s tím nemám problém. Ale dokážu i zvýšit hlas. Umím na hráčích poznat, jestli přijmou to, co po nich chci. Pokud ne, řešíme to osobně.
Přál byste si s Pískem postoupit do druhé ligy?
Rozhodně, to by byl historický úspěch. O tom už se v klubu několikrát mluvilo. Ale nechceme vyhlašovat takové cíle, že třeba do dvou let postoupíme. To už tady taky nedávno bylo. Často slýchám, že by Písku druhá liga slušela. Potřebujeme ale od těch lidí také podporu.
Blíží se období, kdy budete skládat kádr pro příští sezonu. Už víte, jestli zůstanou Roman Wermke či Tomáš Froněk, dvě největší hvězdy týmu?Zatím ne. S hráči se bavíme a řešíme, kdo bude pokračovat. Já si přeji, aby tým zůstal pohromadě. Ale uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. Máme v týmu některé profesionály, jiní kluci při škole hrají fotbal. Není lehké se někdy domluvit.
Na jaře s vámi trénoval Štěpán Koreš, bývalý ligový fotbalista a písecký rodák. Je reálný jeho návrat?
Věřím, že ano. Štěpánův osobní život je ve fázi, kdy už je čas na návrat do Písku. Ale fotbalisté, kteří hráli první nebo druhou ligu, jsou zvyklí na určité podmínky. A přeci jen jsme stále třetiligový klub.
Váš otec působí ve vedení klubu už dlouhá léta. Donedávna byl předsedou, pak jej vystřídal Leoš Gornický. Na veřejnost vaše spojení může působit různě. Vnímáte to?
Jasně, ale funguje to tak v řadě jiných klubů. Když jsme řešili, jestli budu trénovat A tým, tak jsme oba věděli, že to bude náročné. Když se nebude dařit, budeme to mít hned na talíři. Ale tátovi jsem od začátku zdůrazňoval, že pokud to k tomu nebude, tak se v klidu rozejdeme.
