Přijde s blížícím se pohárovým finále myšlenka na 335 zápasů v dresu Sigmy, které máte za sebou coby hráč?
Určitě mám klukům co říct, zažil jsem dvě finále, jedno povedené. Ale nakonec si tím budou muset projít sami. Na hřišti budou oni a bude to otázka mentální odolnosti.
Osudový zápas 2. května 2012 a 47. minuta. Moment který definoval vaši kariéru. Jak na tu pohárovou trefu vzpomínáte?
Jako na krásný okamžik. Dobrý moment, kdy takový stačí v kariéře jeden.
Nejlepší komentář pod videem se sestřihem obsahuje jen dvě slova. Cristiano Vepřek.
Se někdo zbláznil, ne? (směje se) Jako že jsme s Ronaldem stejný ročník? Nic jiného bych mezi námi neviděl.
Ten gól z finále poháru klukům pustím. Vepřek ukončil fotbalovou kariéru |
Akce to byla tehdy ale jako z nohy slavného Portugalce…
Byla krásná, před finále se to teď leckde objevuje, ale sám si to nepouštím. Jednou jsem to pustil dcerám a těm to vůbec nedochází. Přišlo jen: „Tati, gól…“ A tím to haslo. No dobře no.
Nebránil jste se, že to je něco výjimečného?
To by bylo stejně jedno. Ale ve mně zůstává, že to byla akce nádherná, kdy vše dokonale vyšlo.
Jak se zrodila?
Hodil jsem aut, Honza Navrátil mi to dal mezi tři sparťany a já neměl komu dál rozehrávat. Viděl jsem mezeru mezi dvěma, myslím, že jeden byl Libor Sionko. Vzal jsem to mezi ně, poslední byl v šestnáctce. Chtěl jsem mu to dát mezi nohy, ale on je dal k sobě, tak jsem si to stáhl a vystřelil jsem. Na zadní tyč, levačkou a stala se tato bomba. Úžasné!
⏪ Přesně před 13 lety, 2. května 2012, se Sigma Olomouc zapsala do historie triumfem nad Spartou v domácím poháru! 🏆
— MOL Cup (@MOL_Cup) May 2, 2025
Finálové vítězství vystřelil Michal Vepřek nádhernou individuální akcí, která rozhodla celý zápas. 💥 Pojďme si připomenout slavný zápas, po kterém se Hanáci… pic.twitter.com/9HETJfWvyZ
Co s vámi dělají seznamy jmen na obou stranách z tehdejší doby? Sionko, Brabcové, Matějovský, ale také Zlámal, Janotka, Heinz, který zůstal na lavičce… Jde porovnávat aktuální rozpoložení sil s tehdejší dobou?
To asi nejde srovnat. Byli jsme tehdy jednoznační outsideři. Nikdo od nás nic nečekal, všichni to dávali dopředu Spartě s tím, že si jdou pro pohár, když to v lize nezvládli. S námi nikdo nepočítal.
Vpravo na kraji byl tehdy kdo?
Trenér Tomáš Janotka… A pak tam byli Aleš Škerle, Pavel Dreksa a já. Celou sestavu klidně dám, to si pamatuji!
A kdo to jako jediný propojuje s dnešním kádrem jako aktivní fotbalista?
Honza Navrátil, no to je jasný! Hrával přede mnou!
Zavzpomínali jste si?
Až tak jsme to neřešili, ale je pravda, že mi Honza říkal, že má fantastickou asistenci. Beru to tedy tak, že my dva máme z toho zápasu bilanci 1+1.
Už tehdy se začala péct vaše budoucí spolupráce s koučem Janotkou?
To přišlo až potom. On začal trénovat B-tým, já tam ještě působil jako hráč a mentor. Po skončení sezony pak dostal nabídku jít nahoru a oslovil mě, jestli nepůjdu s ním. A já to moc rád přijal.
Žádná vendeta! Baník i Sigma se po poháru shodly: Chceme jen pozitivní emoce |
Směřoval jste k trenérství?
Já už dva roky trénoval dorostence Holice. Volali mi, že nemají trenéry a jestli jim nepomůžu. Mě to začalo bavit, i když jsem stíhal sotva dvakrát týdně plus nějaký zápas.
Hrálo v tom roli i mentorství v B-týmu?
Asi ano. Měl jsem přetržený vaz v kotníku a s koučem Augustinem Chromým jsme dávali B-tým takticky do kupy. On se mě ptal na názor ke spoustě věcem, někdy jsem si mohl vzít kluky bokem a dělat s nimi některé konkrétní věci.
Vzal jste roli mentora za svou, nebo jste se s tím nejprve pral?
Přišel jsem tam jako starší, zkušený borec, co má vést kabinu, ne jako trenér. A ono u těch B-týmů je to důležité mít tam jednoho, nebo nejlépe dva takové, aby to hezky šlapalo.
Trenéři Michal Vepřek a Tomáš Janotka při práci.
Pak přišlo studium licence trenéra. Úspěšné?
Snad ano. Mám test pro získání licence A úspěšně za sebou, takže už mě čeká jen závěrečná zkouška.
Takže jednoho dne třeba vystrnadíte Tomáše Janotku?
Takhle bych to neřekl. (zasměje se) Je to ještě na dlouho, vždyť do trenéřiny pořádně pronikám až tento rok a sbírám zkušenosti.
Máte ale už nyní ligové ambice?
Je to fakt ještě daleko. Momentálně sbírám zkušenosti a a učím se. Navíc Tomáš je perfekcionista, v některých věcech je to s ním zajímavé. Kam mě trenéřina dovede, to se uvidí.
Jaký jste trenér?
To je spíš otázka na kluky.
Není, každý se sebereflexivně hodnotíme.
Ještě se stále vidím jako hráč. Není to tedy ten trenérský odstup, ale asi se stále snažím vcítit do kluků, dokážu pochopit, proč něco udělali, či neudělali. Takový jsem zatím kouč.
Jak si dělíte s Tomášem Janotkou práci?
Co se týče tréninku, mám na starosti defenzivu. Řeším tedy defenzivní čtyřku, její spolupráci s šestkami. Hlavně tedy s obránci rozebíráme skoro každý detail na videu… Na to se nejvíce soustředím.
Dva bývalí obránci se tedy přirozeně koukají nejprve dozadu?
Dopředu to vede zase Ivo Gregovský a Tomáš si koriguje obě fáze.
V čem je Janotkova síla?
Dokáže skvěle přečíst soupeře. Rychle a přesně. Hned ví, jak se do něj také dostat. Je to takový fotbalový šachista.
Asistent trenéra Sigmy Olomouc Michal Vepřek v diskuzi s hráči.
Co je nyní potřeba hráčům říci před tak velkým zápasem?
Kolem poháru už se namluvilo hrozně moc. Nám někteří kluci minulý rok hráli druhou ligu a teď mají hrát o Evropu… Věřím, že s prvním hvizdem to z nich spadne, vletí do zápasu a nebudou přemýšlet, kolik je kolem lidí a komu fandí. Tam se to rozhodne.
Jak moc symbolické je, že na druhé straně je opět Sparta?
Vyšlo to krásně. Vyhrát 1:0 by byla úplně dokončená pohádka.
Takže branku dá Sláma z levého beka, který také nedává góly?
Klidně! Ale ať ho dá kdokoliv, hlavně ať to tam spadne a bude to zase úžasné. Finále je specifické. Může se stát fakt cokoliv. I když jsme nachystaní, víme, co a jak chceme hrát, ale během minuty to může být vše úplně jinak.
Situace je ale vcelku podobná. Sigma jako outsider, Sparta zklamaná z nepovedeného jara.
My tehdy hráli uvolněně, chtěli jsme zvednout trofej, kdežto Sparta ji mít musela. A to může rozhodnout i teď. Nemusíme vyhrát, ale chceme to víc než oni!
Nadšený z postupu, naštvaný na sudího. Katastrofa, tohle musí přestat, soptil Friis |
Jak se bavíte situací, kdy jste mentoroval právě ty ročníky, které nyní tvoří základní osu hlavního mužstva v čele s Mikulenkou či Hadašem?
Neřešíme to, ale jsem za ně hrozně rád, jak zvládli ten přechod. Je jich tolik, jsou konkurenceschopní v první lize. To je paráda.
Jak to máte s tykáním a vykáním, když jste se všemi v klubu hrál?
Všichni mi tykají. To přeci nejde, že bych přišel jako trenér a říkal jim na sílu, že mi od teď budou vykat. Nebo že by mi ti dva, co jsem s nimi nehrál museli vykat. Poky by přišel a dobrý den, pane Vepřek? To by asi nešlo. Ale borci z B-týmu, co jsem s nimi nehrál, tak ti už mi vykají.
Jak se slavil pohárový triumf?
Krásně a nepublikovatelně. Jen tak nakousnu, že nezapomenutelná už byla cesta autobusem, v Belmondu jsme byli, všude jsme byli. To bylo snad poprvé, kdy jsme se trousili tak kolem osmé deváté a lidi nám nenadávali, všichni nás zdravili. To bylo fajn.
Co máme očekávat od tohoto finále?
Věřím, že budeme nechutní, jako jsme po celý rok. Vidím jak kluci jezdí, nenechají nikoho vydechnout. Nedáváme nikomu nic zadarmo a taková Sigma se nám všem líbí.
Zorvan: Jsme takový nechutný tým, proti kterému soupeři nechtějí moc hrát |
Co by pro Sigmu přišlo, kdyby to ve středu zvládla?
Další zápas a pak ještě jeden, poslední v sezoně… Ne, byla by to bomba! Něco neskutečného a úžasného. Byl bych ale rád, aby celá Olomouc potom díky tomu nežila fotbalem jeden večer, ale celý rok. Nakoplo by to nás i fanoušky. Jsme pořád menší klub a dostat se do finále poháru, to je skoro zázrak.
Je výhodou hrát doma na Andrově stadionu? Tehdy vám skvěle sedly plzeňské Štruncovy sady.
Je to určitě výhoda. Je to příjemnější, komfortnější. Finále poháru by se ale podle mě mělo hrát na neutrální půdě. Vytipovat dopředu třeba čtyři stadiony, na kterých zápas může proběhnout a pak se rozhodnout podle týmů, ať je to neutrální, stejné pro všechny.
Co si vzít od tehdejšího kouče - Petra „Johna“ Uličného?
On je jiný než Tomáš, doba je jiná, fotbal se posunul jinam. Ale on si svoje stejně řekne. On nebo pan Milan Máčala, to jsou osobnosti, co mohou přijít vždy a člověka to potěší. Mají jiný pohled na fotbal, takový kouzelný nadhled.
