Osm dlouhých let strávil Olomouci, než v létě odešel na fotbalový „důchod“ do kyperského klubu Karmiotissa Pano Polemidion. V dnešní době nepříliš obvyklá klubová věrnost, kterou přerušilo jen půlroční hostování v rakouském Kapfenbergu.
Za tu dobu Ordoš nastřílel v dresu Hanáků 49 ligových branek, okusil poháry, prokopal se do reprezentace a také zažil potupný sestup, dokonce dvakrát.
Všechno však ze statistik nejde vyčíst. Během osmi let si odchovanec Slovácka vybudoval pověst vtipného glosátora, který nešetří vtipnými poznámkami na adresu spoluhráčů i sebeironií, jež bavila novináře i fanoušky.
Novinka, která rozbíjí hubu
Sigma měla o Ordoše zájem už v roce 2007, nakonec ho získala o rok později a hned nato se probojovala do evropských pohárů. První zápas tehdy ještě poháru UEFA poslal Olomouc na stadion skotského Aberdeenu, kde domácí nečekaně rozstřílela 5:1.
„Do čeho jsme kopli, to skončilo v síti. Ke konci už to bylo takové, že si mohl dát gól i Mara Kaščák,“ bavil se Ordoš na účet parťáka ze zálohy. Byl to trefný příměr, vždyť slovenský bojovník se za 95 ligových zápasů v Olomouci netrefil ani jednou.
V té době byl v kabině Sigmy oblíbený žertík nalepit spoluhráči z tejpu na záda civilní bundy číslovku 1 a bavit se tím, že si ji obleče. Hned z prvního tréninku odcházel Ordoš do města jako brankář a nechápal, proč na něj spoluhráči volají „Buffon“.
„Tehdy si nalepil na skříňku nápis - Dej si pozor na jedničky,“ vzpomínal před lety fyzioterapeut Jiří Herbert Procházka.
Na jaře roku 2010 hrála Sigma o poháry a v prvním jarním kole dal Ordoš proti Slovácku svůj devátý gól, tehdy s novým nevyzpytatelným míčem Jabulani.
„Je to nepříjemné, protože to někdy špatně odhadneš. Nejhorší je to, když jdeš to hlavičky - vyskočíš, balon ti letí přímo na hlavu a metr před tebou sjede a rozbije ti hubu. Všichni říkají, že pro gólmany je to nejtěžší, ale gólman má ruce, jenže já si ten ksicht nezakryju,“ popisoval pobaveně vlastnosti nového zázraku.
Tak se nudil, že začal cvičit
Na podzim 2011 dohnala Sigmu úplatkářská aféra s Bohemians Praha, po které přišel trest v podobě devíti odečtených bodů. V lednu se Ordoš vrátil z hostování v Rakousku, aby pomohl k záchraně. Hned na prvním tréninku hlásil: „Cítím se dobře, protože jsem se v Kapfenbergu tak nudil, že jsem začal cvičit. A najednou jsem ve třiceti letech zjistil, že mi to pomohlo. Je to spíš na facku, ale je to tak,“ přiznal fotbalový bohém.
Tehdy se Ordoš vzdal části své gáže až do té doby, než se Sigma zachrání. „Já mám tolik peněz, že je nepotřebuji,“ reagoval, když jeho ústní úmluva pronikla mezi novináře. „Sigmu mám prostě rád a věřím, že se zachráníme, takže peníze stejně budou. Přišlo mi to férovější, než kdybych si je vzal a spadlo se. S tím bych nedokázal žít.“
Že nešlo jen o gesto pro fanoušky, se ukázalo v následujících letech, během kterých Olomouc dvakrát sestoupila. Tehdy ale na Hané i s Petrem Uličným prožili půlrok snů, který po záchraně vyšperkovali výhrou ve finále poháru nad Spartou 1:0.
První gól z dálky v životě
Na podzim téhož roku pokračovala Olomouc v jízdě i s novým trenérem Pivarníkem. První listopadovou neděli rozstřílela Příbram 6:1. I když to byl zápas spíše Jakuba Petra, který zařídil první tři branky, víc se leskl Ordošův hattrick.
„Musím Kubu pochválit, celý zápas rozhodl. Já už jsem dal tři zbytečné góly. Dva klasicky skoro z brankové čáry a první v životě z dálky,“ glosoval záložník svůj počin a na otázku, jak ho napadlo, že zkusí z 25 metrů vypálit, okamžitě zareagoval: „Už jsem nemohl běžet, tak jsem si říkal, že to zkusím. Nártem to byl můj první gól v životě. Škoda, že naši nemají video.“
Ordoš byl v životní formě, ve třinácti utkáních nastřílel dvanáct branek a ve 29 letech dostal od Michala Bílka poprvé reprezentační pozvánku. V utkání proti Slovensku, které se navíc hrálo na Andrově stadionu, si užíval 82 minut a při střídání i bouřlivých ovací vyprodaných tribun.
Během utkání se pustil do diskuse i s rakouským rozhodčím Haraldem Lechnerem. „Na začátku jsem kopl Hamšíka, tak se ptal, jestli jsem byl v Kapfenbergu. Chvilku jsme se bavili, ale já mu nerozumím, takže je to jedno,“ vyprávěl po výhře 3:0.
Jsem nejstarší a nejhezčí
O rok později už bylo všechno jinak. Na podzim roku 2013 hrála Olomouc pod novým trenérem Kotůlkem špatně. V září sice porazila Brno, ale výkon byl hodně rozpačitý.
„V první půli byly obrovské chyby v naší rozehrávce, kdy jsem třeba já vymýšlel nějaké kříže a nahráli jsme jim do třech brejků, to jsem si říkal, že je snad nějaká erupce na slunci,“ kroutil hlavou Ordoš, který navíc sám slabou střelou neproměnil penaltu.
„Kopu to pořád slabě, ale vždycky čekám na gólmana. Teď jsem ale zpanikařil a kopl jsem to fakt hrozně. Možná nemusel ani skákat, hodit si to na koníčka a kopnout na půlku,“ přiznal se svým typickým humorem a na otázku, zda byl na penaltu určený, reagoval: „Určil jsem se sám. Jasně, že jsem byl určený, vždyť jsem tam nejstarší a nejhezčí.“
V posledním zápase podzimu podlehli Hanáci doma Dukle 1:2 a od sestupové příčky ji dělily jen dva body.
„Tragédie. Završili jsme tím náš fantastický podzim. Klobouk dolů, večer si budu muset dát trochu do tlamy,“ pomáhal si ironií záložník Sigmy. „Tohle už není normální. Aby si nám na malém vápně dával borec balon na prsa, ještě zařval na Zdenu Zlámala, jak se jmenuje a rodné číslo, a dal gól, to jsem neviděl ani v žácích,“ zuřil.
Olomouc byla v rozkladu, přitom přesně před rokem hrála o titul. „Kdyby mi bylo dvacet, tak bych možná i brečel. Ale v jedenatřiceti už mě nic nemůže rozhodit.“
Jako Švarc Benešov
Olomouc doplácela na děravou defenzivu. Tým po 13. kole převzal Zdeněk Psotka, ale ani s ním se neprobral. „Góla nám dá každý, každý nás přehrává a každý si z nás dělá prdel. Vždyť my jsme dostali snad tolik gólů, jako Švarc Benešov v první sezoně,“ komentoval 30 inkasovaných gólů v šestnácti utkáních Ordoš.
Týmového ducha se pokoušeli sigmáci podpořit zapojením celého týmu do iniciativy Movember, měsíční pěstování knírů bylo zdrojem mnoha komentářů. „Byla to docela sranda. Máme tak mladý mančaft, že Pospa (Martin Pospíšil) snad ještě nemá chlupy ani v podpaží,“ zacílil na tehdy 22letého spoluhráče.
Na jaře kvůli operaci achilovky Ordoš chyběl, ostudný a nakonec neúspěšný boj o záchranu musel sledovat z tribuny. „Bylo to obrovský utrpení. Nepřeju to nikomu, zestárl jsem o deset let. Můžu jen poděkovat rodině, že to se mnou vydržela, protože když člověk nehraje a vidí, jak se mančaft trápí, tak je nervní ještě doma. Můžu akorát poděkovat mojí, že to přežila.“
Ordoši, nekritizuj
Během působení na Hané se Ordoš často po zápase vracel ke křiklounům, kteří z hlavní tribuny pravidelně urážejí vlastní hráče. Ordošovi to častokrát vzalo náladu a neváhal to dát najevo.
„Těším se na to, že teď budeme hrát tři zápasy venku. Tam totiž nemají tuhle tribunu,“ prohlásil jednou. Byl to marný boj, který se mu vracel zpět do tváře. Při hattricku proti Příbrami ani neslavil své trefy.
„Když jsme šli v poločase do kabiny, pořvával na mě jeden pán ‚Ordoši, nekritizuj, hlavně dávej góly.‘ Tak jsem dal tři,“ vyprávěl s malým pocitem zadostiučinění. Zda však dotyčného pána umlčel, se nikdy nedozvěděl.
Rodinná dovolená na Kypru
Rok ve druhé lize Sigma navzdory špatnému úvodu zvládla, Ordoš k postupu pomohl jedenácti góly. V klubu věřili, že se vrací do nejvyšší soutěže minimálně na dalších třicet let, ale nakonec znovu hrála o záchranu - a i podruhé neúspěšně. Nepomohla ani výhra 6:2 nad ještě slabším Baníkem Ostrava.
Ordoš si v něm připravil báječné představení, kdy lobem ze třiceti metrů přehodil brankáře Chmiela a tři další branky připravil. „Hodně jsem se trápil, soupeř měl mladé a běhavé mužstvo, to už na mě, takovýho pantátu, není. Měl jsem strašně moc ztrát. To je nejhorší, když seš hroznej a dáš gól a na tři nahraješ,“ hlásil po zápase.
Na dotaz, jestli má z nahrávek stejnou radost jako z gólu, měl okamžitě originální odpověď. „Ještě větší. Já dávám jen haluzácké góly.“
Za osm let jich v modrém dresu nastřílel 49, dalšími už bude bavit kyperskou ligu. „Jsem rád. Je to u moře, aspoň ušetříme za rodinnou dovolenou,“ těšil se na nové působiště.
