V přípravě se pořád lepily díry a měnilo se složení. Co napověděla?
Bylo by samozřejmě lepší, kdybychom alespoň pár zápasů odehráli kompletní, ale zranění k fotbalu bohužel patří. K přípravě musím říct, že mám už něco za sebou, a tak si nedělám velkou hlavu ani z vítězství s prvoligovou Sigmou Olomouc, ani z prohry proti třetiligovému nováčkovi z Hodonína. Je důležité si vzít pozitivní věci z výhry a zase si naopak vyříkat chyby ze zápasu v Hodoníně. V přípravě je ale jedno, jestli jste vyhráli či prohráli, ukázaná platí a ta ukázaná bude v sobotu na hřišti proti Chrudimi.
Postarali jste se ale i o zábavu v přípravě, když jste sehráli exhibici v Morkovicích, kde jste šel dokonce do branky. Nepřijeli vám snad gólmani?
To ne (směje se). Dostali jsme pozvánku na oslavy osm set let obce a my to přijali. Trenér Honza Trousil mi tak dal za úkol udělat dvě jedenáctky s tím, že nikdo nesmí hrát svůj tradiční post. Já a Ondra Vintr jsme dostali befelem, že budeme v brance. Mě to nevadilo, zachytám si rád. V zimě chytám na ledě, když hrajeme hokej, a do dvanácti jsem dělal brankáře i na fotbale. Bavilo mě to.
Hrál jste si na Jana Kollera?
Nevím, jestli na Kollera, ale bavilo mě to vždycky. Po sezoně jsem chytával i v Budějovicích.
Michal Klesa (vlevo) a Ondřej Vintr coby jednorázoví vyškovští gólmani
Takže jste tam byl jako brankář a hrající trenér?
Bylo to na mě. Honza Trousil to také bral jako zpestření. Kdybychom hráli naplno, byl by to masakr, rozdíl byl příliš velký, a tak jsme to vzali opravdu jako zábavu.
Takový teambuilding?
Pobavili jsme se, byť bylo hrozné vedro. Tenhle zápas a pak týmový výšlap dvacet kilometrů ve vedru, to byly pořádné teambuildingy. (směje se)
To máte místo tradičních běžek v zimě?
No prošli jsme se pořádně. Deset kilometrů z kopce a všichni toho měli plné zuby.
Tým se povedlo okysličit, i když Vyškov letos velké změny nedělal. Povedlo se dobře doplnit tým alespoň z pohledu pohody v kabině?
Já jsem rád, že po těch třech letech, co jsem tu se konečně nedělal celý nový tým. V třetí lize to byl extrém. Každý půlrok jsme měli deset nových lidí a i Honza Trousil jako trenér musel znovu budovat celou hru. Teď přišlo jen pár lidí, tak je to hlavně příjemné okysličení. Všichni zapadnou. Češi bez problémů, cizincům to vždy trochu trvá, ale také to nakonec půjde.
Zůstal tu šikovný křídelník Bienvenue Kanakimana, takže lídr mezi cizinci tu stále je. To je také pozitivní?
Jsme rádi, že tu bude i nadále. Jeho rychlost je extrémní a pokud se zklidní v zakončení, tak si možná tu první ligu klidně může vystřílet, protože když se rozběhne, je to jak zážeh rakety a jen tak někdo jej nechytí. Určitě je skvělé, že tu zůstal. Stejně jako další mladí. Moc si přeju, aby to tu nebyla jejich konečná stanice a posouvali se dál.
Odborníci, trenér i fanoušci zvedají prst, že druhý rok bude jiný, těžší. Připomínáte to mladším také, aby se měli na pozoru?
Už jsem to v kabině říkal a připomenu to ještě den před zápasem. Je skvělé, že se nám první rok vcelku povedl, ale musím mladším připomenout, že to nebude automaticky pokračovat. Už jen tím, že letos v druhé lize není jasný outsider, jako byl minulou sezonu Žižkov. Bude to těžší a složitější bude také potvrdit výkony z loňska.
Podceňovali vás soupeři?
Když jsme přijeli do Příbrami, já tam ještě hodně lidí znal a přijel jsem na stadion dřív z Prahy po vlastní ose. Ptali se mě, co je Vyškov zač. Říkali si, kdo jsme a proč tam jezdíme, počítali se snadnými body a my tam vyhráli 4:1. Tohle už se nebude opakovat a na nás zůstane, jak si to porovnáme v hlavách a vypořádáme se s tím.
Michal Klesa (vlevo) a jeho vyškovští spoluhráči
Kdo ale bude střelcem - zabijákem?
Pokud vím, tak vedení se snaží zakončovatele sehnat celou dobu. Měly zase přijít nějaké zahraniční posily s určitou kvalitou, bohužel ale nedorazily. Jestli stále platí, že někdo dorazí nevím, ale na to už nemůžeme koukat. Jestli Ondra Vintr dá zase deset gólů, tak, byť není klasickým hroťákem, bude to on. Loni se mu v útoku dařilo. Navíc přišel David Kratochvíla ze Slovácka, který je typický útočník. Jeho limituje jen mládí, takže když se tu chytí, tak může být kanonýrem. A nebo se to rozdělí mezi pět či šest hráčů, klasického kanonýra, jako byl loni v brněnské Zbrojovce Kuba Řezníček, bohužel ale postrádáme, to je pravda. Loni jsme to nahradili týmovostí, letos to může dopadnout stejně.
V přípravném zápasu s Hodonínem scházel organizátor hry, dirigent, na což si stěžoval i kouč Trousil. Kdo má řídit Vyškov, když nejste na hřišti vy?
O tomhle jsme se bavili hned po tom zápase. Trenér nám to vyčetl, pak dal slovo nám. Já přiznal, že v druhé půli jsem moc nemluvil schválně. Chtěl jsem vidět, co to udělá. Apeloval jsem na kluky, že se do toho musí položit také. Kluci, co už tu nějakou dobu jsou a mají něco odehráno, musí převzít odpovědnost. Nemůžu být stále jen já ten zlý, co ostatní komanduje a diriguje. Je to ale o povaze a je těžké tohle chtít po někom, kdo to v povaze nemá. Třeba Lukáš Lahodný takový není a je to pro něj hrozně těžké. Nemůžu si tak někoho mentorovat do role lídra, kluci musí chtít sami. Otevřel jsem tohle téma v kabině několikrát, ať mají ostatní jasno, že na hřišti můžou mluvit a co tam padne, to si do kabiny nosit nebudeme, jen ať zvýší hlas. Musí si to vštípit, jinak se to nenaučí.
Jde se tohle naučit?
Je mi jasné, že třeba v 23 letech mají respekt a nechtějí takovou zodpovědnost v roli lídra. Věřím ale, že to Filip Štěpánek nebo i ten Lukáš zvládnou. Já se jim snažím pomoci i třeba po střídání z lavičky. Honza na ně hodně mluví, já se přidám a v některých momentech jim snad dovedu poradit.
Padá to na vás jako na týmového kmeta? Jste o deset let nejstarším hráčem kádru.
Pár řekněme zkušenějších trenér má, nejen mě. Patří tam Pavol Ilko, Lukáš Lahodný. Kluci v kabině to ale berou tak, že když je něco potřeba na ose mužstvo – vedení, tak to řeším já. Asi i kvůli tomu si mě Vyškov v mých letech stále nechává a snažím se tohle splnit.
Jaké má Vyškov ambice? Nikdo zatím nic nevyhlašuje, změny nenapovídají, že se chystá posun o krok dál, i když se proslýchá, že majitel by rád mířil výše.
V pátek na tiskové konferenci se to dozví všichni. Snad se dozvíme přesné cíle. Všichni tušíme, že to má být střed tabulky, hrát co nejvýše a já za sebe říkám, že se držím skromně a pokorně při zemi. Jsme malý klub, funguje to tu rodinně, podobně jako třeba v Líšni a možná ještě o něco víc. Pro mě je tedy stále cíl stejný, zachránit se. Dodám k tomu ale ještě co nejdřív. Možná se v tomhle rozejdu s vedením, ale já budu raději opatrný. Sám jsem tedy zvědavý, jaké cíle máme oficiálně.
Není to příliš nízké sebevědomí?
Mám už něco odehráno a prošel jsem si kluby v první lize. Vím, jak to v profesionálních klubech funguje a jaké podmínky je k tomu třeba vytvořit. My to tu děláme zatím skromně a já si nedovedu představit, že bychom tu rázem měli hrát o baráž.
Co tomu ještě chybí?
Představa, že nám sem pošlou šest cizinců a bude to hned dobré, je nereálná. Z šesti se tu nakonec chytí dva. V tomhle to má Honza Trousil složité, pořád musí někoho zkoušet a často asi ví, že to nepůjde, ale musí je tu pro majitele přesto zkusit.
Vaše zpráva do kabiny je tedy udržet si pokoru?
Velkohubá prohlášení nefungují. Loni na Žižkově měli plnou pusu řečí a všichni víme, jak to dopadlo. Když si na podzim ještě vzali kouče (Martina) Pulpita, říkal jsem, že jedno sestupové místo je zaplněné.
Máte s ním nějakou zkušenost?
Byl jsem rád, že si ho tam nechali. Mě netrénoval, ale stačí mi setkání s ním, coby trenérem soupeře a historky od spoluhráčů. Pro mě ten člověk lidsky neznamená vůbec nic. Emoce k fotbalu patří a i mě je někdy plné hřiště. U něj to ale přesahuje úplně všechno. Když to člověk slyší, podivuje se, že to někde může fungovat a vydržet to.
Nezdá se vám letošní ročník tak trochu šedivý? Žádná velká jména, která by vytahovala tým mezi elitu, nezazněla, nikdo nevypadá, že by měl ligu válcovat, hodně týmů se drží při zemi.
Druhá liga je pořád stejná. Ubojovaná s velkými rozdíly v fotbalovosti. Většinou se pak objevil jeden tým, který byl odskočený. Letos to není tak jednoznačné. Můj osobní typ favorita je Dukla Praha. Žádná velká ligová jména sice nepřivedla, jenže podepsala skvělého trenéra a vyztužila tým zkušenostmi dobrých třicátníků. Už nebudou zkoušet urvat to jen mladíky, a to jim může hodně pomoci. Pak samozřejmě Karviná, co se bude chtít vrátit. No a od třetího do šestnáctého se to může seřadit snad jakkoliv. B týmy jsou velká neznámá, kdo bude ze Slavie hrát ve Vlašimi, další. Budou rozhodovat maličkosti.
