Několikrát v týdnu si sbalí malý ansámbl svých pomocníků do auta a vyrazí do některé z vesnic kolem Vyškova. Tréninky druholigového fotbalového týmu, který se navzdory nedostačujícímu zázemí po podzimní části drží na barážových příčkách, dokáže vést plynulou angličtinou a jeho cvičení si hráči nemohou vynachválit.
Po vítězstvích si umí na domácím stadionu v Drnovicích zaskákat, po porážkách jej najdete v šatně s hlavou v dlaních, jak těžko kouše prohru. Právě Kameník je prototypem kandidáta na povýšení do elitní soutěže.
Zprávy o nutném stěhování, které se v posledních týdnech kolem Vyškova vyrojily, nabíraly někdy až katastrofické scénáře ve smyslu, že by klub mohl úplně zaniknout. Jak aktuální situaci vnímáte?
Je to pochopitelně spíše otázka pro vedení klubu, které řeší naši budoucnost směrem od léta dál. My se dostáváme k informacím, které potřebujeme vědět, abychom si byli jisti, že můžeme dále pokračovat a mezi hráči nevznikala žádná nervozita. Po sérii článků o stěhování, či dokonce horších variantách, jsme si vše ještě jednou vysvětlili, narovnali některé spekulace a řekli si o aspektech, kde konkrétní být zatím nechceme a ani nemůžeme. Vyškov jako projekt však bude pokračovat, byť to bude zápasově někde jinde – v azylu. Vše poběží dál a nikdo v klubu se nemusí obávat, že by 30. června přišel o práci.
Půjde však stále o MFK Vyškov?
Počítáme, že bychom ve Vyškově zůstali, co se tréninkového procesu týče, a pro zápasy bychom si našli příznivé místo. Tady ale konkrétní být také nemohu. Uvidíme, jak celá situace dopadne. Každopádně mou prací je nachystat tým po sportovní stránce a tyto věci jsou samozřejmě k řešení pro vedení. Je mi ale jasné, že veřejnost vše vnímá, navíc se začaly šířit další spekulace, že Vyškov končí úplně. To se samozřejmě nezakládá na pravdě.
Kouč MFK Vyškov Jan Kameník
Fotbalově jste na podzim měli jeden stálý problém. Vyškov dal jen 17 branek, což je spolu s dalšími třemi kluby nejmenší počet ve druhé lize. Jistě, málo jste inkasovali a rozdíl ve skóre je pozitivní, což týmu stačí na třetí příčku. Nicméně řešíte to nějak?
Jde o velké téma. Nevstřelili jsme mnoho gólů, i když jsme si dokázali šancí vypracovat opravdu hodně. Koncovka nás trápila, odrazilo se to i v bodovém zisku. Na druhou stranu si tým zase prošel nějakým vývojem. Skládali jsme ho až v létě, některé hráče jsme adaptovali do hry nově a tolik jsme je neznali. Šestnáct ligových a tři pohárové zápasy nám tedy daly dobrou zpětnou vazbu a informace, na co se nyní v přestupním období zaměřit.
V minulých sezonách, kdy byla zahraniční linka v klubu výrazně dominantní jste si v nadsázce objednal typologicky hráče, kteří v týmu aktuálně chyběli, a vlastnická organizace prostřednictvím sítě klubů hledala odpovídající typ hráče. Platí taková možnost i nadále, že si vybíráte z katalogu společnosti Blue Crow?
Stejně jako my jsme se seznamovali s novými hráči, tak jsme se už tedy od ledna učili spolupracovat s novým zahraničním vedením. To má svoji filozofii a styl práce a my si museli zvyknout. Už jsme spolu ale absolvovali dvě přestupová období a já musím říct, že se nám podařilo najít nějaký průsečík spolupráce. Zlepšuje se komunikace a nyní spolupracujeme na příchodech nových posil v intenzivních konzultacích. Hodně věcí se nechává na výběru v rámci česko-slovenského trhu, kdy si jej dokážeme zmapovat sami a najít správné tuzemské hráče, no a do toho přimícháváme možnost Blue Crow, které svými kontakty a silou na trhu dokáže nabídnout zahraniční hráče i africké fotbalisty, na které si fanoušci v dresu Vyškova možná zvykli nejvíce. Máme tedy stále možnou cestu získat hráče z organizace Leganés ve Španělsku. Z jeho rezervy máme možnost si vytáhnout některé hráče, to nyní v zimním období zvažujeme, abychom na jaře byli konkurenceschopní.
Jsou to tedy stále tři cesty, jak se fotbalisté do klubu dostávají? Česko-slovenská, nabídka Blue Crow a africká cesta?
Síť kontaktů a skautů v Africe byla doménou předchozího majitele. Tato cesta však utichla, byť Blue Crow má možnost na tyto hráče dosáhnout. Portfolio jejich kontaktů je velké, snaží se hledat hráče z afrického kontinentu zejména pro náš další partnerský klub v Dubaji, kde se ti hráči adaptují na režim profesionálního fotbalu. Ti, co přerůstají úroveň tamního klubu, se mohou přesunout do další stanice a úrovně fotbalu, což může být právě Vyškov.
Santiago Eneme (první zleva) z MFK Vyškov slaví se spoluhráči branku do sítě Dukly Praha.
Co nás tedy od Vyškova čeká?
Posílení ofenzivní řady a křídelních pozic. Zareagujeme na několik odchodů. Máme jasně dané, jakou šířku kádru bychom si představovali na konkrétních postech. Probíhají tedy pohovory a dokončuje se skauting hráčů, kteří by mohli přijít. Plus tedy chceme získat někoho do středu pole, kde dojde k odchodu Abdulaye Sylly. Potřebujeme jej adekvátně nahradit. Věříme, že se pak dokážeme více prosadit a navážeme na obstojnou defenzivu. Ale i tam vnímám celou řadu rezerv, takže nás čeká spousta práce.
Jak velká bude obměna?
Máme v plánu mít 21 hráčů, osmnáct mužů do pole a tři brankáře. Jedenáct či dvanáct kluků do pole zůstává. Ne každý příchod vyšel podle očekávání. S některými hráči se tedy budeme loučit a musíme je nahradit z našeho pohledu lepšími.
Jak se vlastně projevuje přítomnost amerických investorů v klubu? Vyškov stále využívá tréninkové plochy na vesnických hřištích v okolí, podmínky jsou až skromné… Soustředí se tedy spíš víc na přestupový trh?
Jejich vstup a zásadní vliv je samozřejmě, co se týče fungování oddílu v rámci druhé ligy, o ekonomické podpoře, abychom měli rozpočet na hraní profesionální soutěže. Zázemí a infrastruktura jsou ale komplikované, protože jsme všude v nějakém nájmu a těžko můžete zvelebovat něco, co není vaše a ani v budoucnu nebude. Je to otázka také pro město, které by mělo svá sportoviště rozvíjet, vytvářet podmínky a zázemí pro kluby i fanoušky. A my jsme ti, kteří obstarají ten produkt, tedy fotbal.
Společnost Blue Crow se však prezentuje jako velký hráč, společenství velmi úspěšných a majetných lidí. Nedokáže tedy alespoň jedno kvalitní tréninkové centrum vybudovat, například z jednoho z vesnických hřišť či z areálu MFK ve Vyškově?
Možná by se to vyplatilo, ale tohle je k řešení pro vedení. Já jako trenér bych si to přát mohl a určitě bych jej chtěl. Kdyby se tato věc podařila, zefektivnila by se nám tréninková činnost. Je nutné přiznat, že nám to bere obrovské množství času a energie a pohybujeme se v obrovském nekomfortu. Málokdo si dokáže představit, v jakých podmínkách připravujeme hráče druhé nejvyšší soutěže. Když to ale nemůžeme nyní ovlivnit, ztráceli bychom energii neustálými dotazy, zda a kdy něco takového vyroste. Vybrali jsme si tedy možná snazší cestu akceptovat to jako fakt, byť nám to nevoní. Snažíme se do toho ale napasovat a režim si upravit tak, aby to bylo co nejpřijatelnější a aby měl tréninkový proces patřičnou úroveň.
Když tedy nastane situace, že Vyškov své zápasy odehraje jinde než v Drnovicích, budete jako kouč tlačit na co nejbližší azyl?
Tlačit mohu, na co chci, vždy se to ale odvíjí od toho, kdo a kde nám prostor vůbec nabídne. Zkrátka od léta hrajeme každý zápas venku, taková je realita. Krutá, ale realita. Co mi vadí nejvíc, je ztráta či ohrožení podpory fanoušků.
Bojím se při tom stěhování o fanoušky. Chci s nimi slavit když vyhrajeme a být s nimi naštvaný, když něco pokazíme.
Jan Kameník, kouč MFK Vyškov
Budou to mít zkrátka daleko?
I když ten stadion je možná až zbytečně velký, tak se mnohdy v Drnovicích vytvořila skvělá divácká kulisa. Máme svůj kotel, který je v rámci druhé ligy moc dobrý. O všechny tyto věci můžeme přijít, protože tihle kluci a holky jsou schopní ty tři kilometry z centra Vyškova do Drnovic po chodníku dojít, ale nejsem přesvědčený, že sednou do auta a pojedou nějaký výrazný kus za námi. Mám obavu z toho, že budeme zápasy hrát před nižšími stovkami fanoušků, a pak si kladu otázku, pro koho bychom takový fotbal hráli. Já se chci s nimi radovat v případě úspěchů a být s nimi naštvaný, když něco pokazíme.
Se zprávami o možném konci Vyškova člověka hned napadne, zda nebudete v létě volný?
Vůbec ne. Nikdo mě nekontaktoval. Snad proto, že mám platnou smlouvu do června. Uvidíme, jak se situace vyvine, já tohle nechávám osudu.
Z obce trenérských kolegů i expertů ale na vaši práci zní velmi pochvalné hlasy. Cítíte, že vaše jméno nabírá na ceně?
Tohle musí říct ostatní, nechci hodnotit sám sebe. Pokud kolegové uznají moji práci, těší mě to, jsme rádi, že se nám něco daří. Nicméně není to pouze moje práce. Za mým jménem se skrývá úsilí dalších lidí, ať už jde o úzký, či širší realizační tým. Každopádně pokud nás někdo chválí, povzbudí nás to do další práce. Se všemi trenéry mám dobrý vztah, byť jsme na devadesát minut soupeři. Když chci něco konzultovat nebo si říct o radu, mám komu zavolat a s kým si porovnat myšlenky a toho si velice vážím. Baví mě se v tomto prostředí pohybovat. Jestli mě to tím výtahem vyveze nahoru či dolů, to se uvidí. Já si zažil i negativní stránky fotbalu, když jsem byl delší dobu bez práce. To je pro každého kouče velmi složité období. Když ji teď mám, tak si toho vážím a chci v ní dál pokračovat. Kam mě posune, to se uvidí v následujícím období.
Vyškovský trenér Jan Kameník (vlevo) se španělskou legendou Raúlem, bývalým útočníkem Realu Madrid a nyní koučem jeho rezervního týmu.
Máte svůj výhled, kam by vás to při troše štěstí mohlo vyvézt?
Já bych řekl, že krátkodobějším cílem by pro mě měla být první liga. Ve Zlíně jsem si ji zkusil, když jsem byl do role kouče delegován z pozice asistenta a měl jsem specifické postavení. Elitní soutěž jsem si pak vyzkoušel i na Slovensku, kde byla moje práce zase dost jiná, čistě záchranářská. Neskrývám však, že mám ambici posunout se do tuzemské první ligy. Je to elitní společnost šestnácti trenérů. Nebyli jsme od toho daleko ani s Vyškovem. Poprvé o jeden gól, podruhé o dva. Už jsme tam nakukovali a nevyšlo nám to. Osobně tedy musí být mým cílem dostat se na elitní úroveň a hrát tam důstojnou roli. Pokud by se mi to povedlo, tak bych se následně nebránil dalšímu posunu, například do zahraničí.
Tady by se mohl nabízet posun v rámci Blue Crow, které vlastní Leganés v nejvyšší lize ve Španělsku.
To se tedy pohybujeme hodně v rámci teorie a velké hypotézy. (usmívá se) Španělské prostředí je navíc hodně jiné a já si marně vzpomínám, jestli nějaký Čech trénoval ve Španělsku. Snad někdy za Československa. (Čechoslovák Ferdinand Daučík skutečně vedl Barcelonu či Atlético Madrid v 50. letech minulého století.) Dnes to je science fiction.
Klidně se zasněte.
Uvidíme, nechám to otevřené.
V regionu se mezi tím dějí velké věci. Brněnské kluby Líšeň a Zbrojovka mají v zádech nově miliardáře a smělé plány. Těšíte se na tento regionální boj o pozici nejúspěšnějšího týmu jižní Moravy?
Na rovinu: jsem z toho nadšený. Přichází silní investoři, kteří fotbal mohou posunout dále a zkvalitnit celé fotbalové prostředí. Kéž by se stalo to, že se začne budovat infrastruktura. Kéž by se zlepšily stadiony. Kéž by se v druhé lize ukázali kvalitní hráči. Tohle může fotbalu jen pomoci. Navíc my s nikým v regionu nevraživost nemáme, přeji jim, aby jejich progres pomohl fotbalu na Moravě a v celém Česku. Druhá liga si zaslouží své místo na slunci, protože je to důležitá liga nabízející prostor v těžké soutěži.
Nebojíte se konkurence?
Nás to nutí pracovat ještě více, být na špičkách. Hráči potřebují konkurenci a my také.
