Jak prožíváte návrat do manažerské pozice?
Jde o fotbalové prostředí, takže to pro mne není krok úplně do neznáma. Nejdříve se chci seznámit se vším, co a jak v klubu funguje. Zatím hodně naslouchám a pozoruji. Rovnou jsem všem řekl, že nechci nic bourat. Uvidíme po čase, až se rozkoukám, můžeme se bavit o změnách, bude-li to potřeba. Ale určitě to musí být v možnostech klubu.
Znáte ty možnosti?
Jasně. Ondřej Dvořák je předseda správní rady a můj spolužák ze základní školy. Spolu jsme si to určili. Vím, co si klub může dovolit a co je pro něj nereálné. Nečekejte nic ve stylu: uděláme to jinak, on to někdo zaplatí. To umí říct každý.
Bez funkce jste byl něco málo přes půl roku. Jaké to pro vás bylo období?
Zvykal jsem si na úplně jiný režim. Poznal jsem, že existují volné víkendy. Hodně času jsem trávil s rodinou, s mými dvěma syny. Starší je v přípravce Dynama a trénuje i v Motoru. Viděl jsem všechny tréninky a zápasy. Stihli jsme plno věcí, na které dřív nezbýval čas.
Ve fotbale jste nepůsobil?
Od nového roku jsem pracoval pro jednu agenturu, která řeší hráčská a marketingová práva. Dělal jsem z domova, jednou týdně jsem dojížděl do Prahy. V různých věcech jsem se našel i mimo fotbal a uvědomil si, že to není středobod světa.
Řešil jste nabídky z jiných klubů?
Něco se objevilo, ale vše jsem odmítl. Jednak jsem se po konci v Dynamu hned vracet nechtěl a dalším důvodem byla vzdálenost. I proto jsme v Táboře vůbec začali jednat, protože to mám blízko.¨
Můj konec byl připravený delší dobu, tvrdí Vozábal po svém odvolání |
Když vynechám návrat do Budějovic, tak bylo Táborsko vlastně jediná ligová možnost?
Vlastně jo. Pro mě je důležitá rodina. Až kluci odrostou a začnou fungovat samostatně, tak třeba bude možné přemýšlet jinak. Teď to pro mě není téma, synové jsou zatím ve školce a první třídě. Nechci fungovat někde sám za cenu toho, že kluky neuvidím. To už jsem zažil před lety s dcerami dvojčaty, kterým je dnes dvacet, a o společný čas jsem je i sebe ochudil.
S Táborskem jste začali jednat, když oznámil konec dosavadní sportovní ředitel Josef Holub?
Ano. Ani jsem nevěděl, že Pepa končí. Pak za mnou na Hlubokou přijel Ondra Dvořák, jestli by mě to zajímalo. Povídali jsme si o tom, já práci v agentuře měl, k tomu jsem dělal pro televizi. Nakonec jsme se dohodli, že za určitých podmínek bych do toho šel.
Bylo jednou z podmínek, abyste z pozice výkonného ředitele vedl celý klub jako v Budějovicích?
Přiznávám, že ano. Původní myšlenka byla, že bych řídil sport. Troufnu si říct, že obzvlášť ve druhé lize je to dost propojené. Obchod a marketing dnes stojí na vztazích. Jasně si rozdělíme úkoly, ale chci za všechno zodpovídat. Aby pak správní rada měla jednu odpovědnou osobu.
S čím jste do Táborska přišel?
Cíle klubu jsou nastavené dlouhodobě, ty se nemění. Co jsem zatím poznal, tak lidé tu působí odhodlaně a pracovitě. Nikdo z nich se nebojí práce, to mě baví. A z toho ještě polovina lidí tam funguje externě.
Soustředíte se na mládež, A tým, dostavbu stadionu na Kvapilce a areálu Soukeník?
Dá se to tak říct. Mládež je v Táborsku o něco menší než v Dynamu. Není tady žádná akademie, ale zase je tady SCM. Ale akademie nebyla ani v Dynamu, když jsem nastupoval. Tábor má taky dobrou mládež, ale chtěl bych pro ni ještě vylepšit zázemí a podmínky a tím půjde mládež jako taková celkově nahoru.
A co stadion na Kvapilce?
Dostavba je jedna z priorit. Načetl jsem si projekt, znám zdroje financování. Až se stadion dostaví a dokončí se tréninkový areál na Soukeníku, bude to zase velký krok vpřed. Ve chvíli, kdy bude hotová dálnice mezi Prahou a Budějovicemi, stane se Tábor velmi výhodným místem.
V posledních letech se Táborsko hodně zvýraznilo prodejem cizinců, ať už to byli Sima, Conde, Ndiaye, Mršič, či Vukadinovič. Budete se na to snažit navázat?
Cizinců nesmí být moc. Dva Balkánci v kabině jsou akorát, tři je moc. Klub sází na prodej hráčů a to je v pořádku. Platí to, že nesestaví rozpočet, pokud hráče neprodají. Neohrozí je to, ale znamená to problém. Myslím, že se to nebude dařit pořád, ale už takhle je to obdivuhodné. Hlavně teď prodali Ichu, vlastní produkt mládeže. Za to klobouk dolů všem v klubu.
Přijali vás lidé v klubu?
To se uvidí časem. Bude mě to bavit, když uvidím, že to baví i je a budeme tam všichni chodit rádi. Rád bych byl součástí klubu, nevyčníval. Tak si myslím, že to fungovalo poslední tři čtyři roky na Dynamu. Všichni tam chodili rádi, uměli makat.
Dohodli jste se na dlouhodobé spolupráci?
Podepsali jsme smlouvu na tři roky. Předložil jsem podmínky mého fungování v klubu a podstatným požadavkem bylo i to, že pokud se rozejdeme, tak jako lidé, ve slušnosti.
Nebudete mít problém s tím, že jdete z většího klubu do menšího?
Ne, já si to plně uvědomuji. Nechci se Táborska dotknout, ale Dynamo je dnes oproti němu kolos. Když vidím, jaké mají hráči zázemí a servis tady a jaké v Budějovicích, tak to je propastný rozdíl. Výzvou pro mě je zlepšit i tohle. Nepůjde to hned, je to o penězích. Ale vím, do čeho jdu.
Hrálo pro vás nějakou roli, že z Tábora pocházíte?
Je to spíš shoda náhod. Bydlí tam rodiče, příbuzní. Některé lidi jsem tam potkal po 25 letech. Ale rozhodující byla dojezdová vzdálenost a možnost se každý den vracet domů.
Dovedl jste si před pár lety představit, že byste působil v Táborsku? Tehdy byly oba jihočeské kluby velkými rivaly.
Ale jo. Bývalo to vyhrocené, každý si chránil své území. Táborsko bylo za éry Jiřího Smrže velmi silné. To on klub vybudoval a dostal tam, kde je. Tehdy to byly války a v nich říct, že přejdete na druhou stranu, by bylo zvláštní. Ale všechno se časem vyvíjí, tak to je.
Dynamo s Táborskem loni uzavřelo memorandum o spolupráci. Spojení po vašem příchodu dostalo docela pikantní nádech, co?
No… (usmívá se). Podepisovalo se loni, když jsem byl ještě v Dynamu. Za Budějovice to stvrdil majitel Koubek, za Táborsko Dvořák. Memorandum funguje, kvůli mně zanikat určitě nebude. Já ho znám a rozporovat nebudu. Vše je nastavené na úrovni majitelů klubů.
Nemáte ambice, že byste Táborsko vytáhl až na úroveň Dynama?
Ne, to zatím asi ani nejde. Krátkodobě ani střednědobě určitě ne. Dlouhodobě záleží na řadě aspektů od politiky přes finance a třeba až po dálnici. Když bude stadion se zázemím a fotbal podpoří silné firmy, tak se uvidí. Znám to z Dynama. Když jsme měli méně peněz, bylo to vidět na hřišti. A stejně tak i obráceně. Funguje to všude podobně.
V Budějovicích jste měl na sebe navázanou řadu sponzorů. Je možné, že za vámi půjdou i do Táborska?
Ano, je to možné a doufám v to. Než jsem Táborsku kývl, obešel jsem si několik známých, jestli mi pomohou i v Táborsku. Bez toho bych do toho nešel. Oslovil jsem své přátele i lidi, kteří jsou pro mě důležití z hlediska budoucnosti v Táboře. Našel jsem jednoznačnou podporu.
Nebyl jedním z nich podnikatel Petr Kolář, majitel divizního Lomu u Tábora?
Ano, je to pro mě zásadní člověk. Na fotbal má svůj pohled a Lom dostal z nuly hodně vysoko. Zjistili jsme, že se známe už z dřívějška. Řekli jsme si svoje názory, on mě podpořil, ať do toho jdu. A od té doby jsme v kontaktu. Cítím z něj, že chce táborskému fotbalu hodně pomoct, bez ohledu na to, jestli tam Vozábal bude, nebo ne. Takové lidi fotbal v Táboře potřebuje, o těch to je, ne o mně.
