Stadion v Kvapilově ulici září novým osvětlením. Jak se vám líbí?
Je to úplně něco jiného. Když je to hřiště se světly, tak už to je stadionek. Až dokážeme postavit tribuny, tak to bude stadion. Je to věc, která tady zůstane na věky bez ohledu na to, kdo tu bude působit. Už to nikdo neodpárá Petru Kolářovi (většinovému majiteli klubu), za jeho vlády se světla postavila. Bylo to zhruba dva a půl roku práce a starostí, ale povedlo se.
Budete umělé osvětlení využívat víc? Že byste doma hráli třeba v pátek večer?
Uvažujeme o tom. Chceme světla využívat, jsou nízkonákladová a moderní. Není to jen o tom splnit podmínku, ale přemýšlíme, jak s tím naložit. Zeptáme se lidí, jestli a který termín by se jim líbil. Ale určitě nechceme jít proti času hokeje, který k Táboru patří a dělají to tam výborně. Loni smolně nepostoupili do první ligy. Letos podle mě sestavili mužstvo, se kterým se jim to povede.
Co by postup hokejistů pro vás znamenal?
Asi nic. Zažil jsem to, když jsem byl v Dynamu. Tehdy postupoval Motor a nic se nezměnilo. Lidé v Táboře mají hokej rádi a chodí na něj pravidelně. Jejich postup by nám návštěvníky neubral. Fanoušci na nás budou chodit, když budeme hrát dobrý fotbal a bude se nám dařit. Obecně mají fanoušci na hokeji výhodu, že v létě se tam zchladí a v zimě zahřejí.
Martin Vozábal, výkonný ředitel FC Táborsko.
Osvětlení, poslední úspěchy, prodej hráčů do první ligy. Vnímáte, že stoupá prestiž značky táborského fotbalu?
Myslím, že jo. Snažíme se naši značku posouvat, i když jsem v tom opatrný. Může se to rychle změnit. Ne každý se s vámi chce spojit, když nejste zajímaví. Celkově je to zásluha lidí, kteří v klubu pracují. Každý den makají na drobnostech, které nejsou tolik vidět. Pomáhá nám město, kraj i Národní sportovní agentura. Díky tomu se zlepšuje infrastruktura, vysázeli jsme v areálu stromy, dodělali chodníky, je tu velkoplošná obrazovka. Všechno to má společného jmenovatele – tím je majitel Petr Kolář.
Jeho vstup před rokem a půl posunul klub na jinou úroveň?
Ano. Je to hrozně znát. Fotbal se v Táboře dělal s nějakým rozpočtem a moc dobře, ale on ho navýšil. Chce být úspěšný, jako je v byznysu. Navíc tady po něm něco zbude, což je neocenitelné. Pro fotbal v Táboře to byl skvělý krok.
Jsou tyto klady znát, když do Tábora lákáte hráče?
Ano. Hráči to vnímají a řeší mezi sebou, povědomí o klubu se rychle šíří. U nás chci věřit, že platí, že jsme se nikdy s nikým nerozešli ve zlém. Nebo minimálně tak, že jsme u každého dodrželi, co jsme slíbili.
Pomáhá vám i poloha Tábora?
Určitě, poloha je dobrá. Když jsem byl v Budějovicích a pracovali jsme na příchodu Micka van Burena, tak jsme mu vysvětlovali, že bude muset ve městě bydlet. Že nejde dojíždět. On to chápal, přestěhoval se a byl hodně platný. Naopak jsme přiváděli do Dynama ze Slavie také třeba Alexandra Balutu, nyní hráče FCSB (Bukurešťi). On chtěl bydlet v Praze, a že bude dojíždět. Říkal jsem mu, že to nejde, on nakonec odešel do Liberce. Poloha Tábora je dobrá, dojezdová vzdálenost do Prahy 45 minut je i v zahraničí běžná.
Když zhodnotíte podzim po sportovní stránce, začal už prohranou baráží s Budějovicemi? Po ní se tehdejší trenér Roman Nádvorník vyjádřil, že musíte útočit na první místo.
Hned jsem věděl, že je to chyba. Chápu, že to řekl v euforii. Pak jsme se o tom bavili, on sám už také ví, že to bylo špatně. Neprospělo to týmu, fanouškům, nikomu. Vyhlásili jsme pár hodin po baráži, že tým jen pocukrujeme a příští rok s námi počítejte. Hráči měli až nezdravou sebejistotu. Věděl jsem, že to není ono, že někteří už v přípravě žili z historie a tolik nemakali. Chtěl jsem na hráče dojít po generálce, jenže jsme uhráli remízu 0:0 s Hradcem Králové. Nechal jsem to být.
Pak jste i vyhráli první zápas se Slavií B, jenže to bylo na dlouhou dobu poslední vítězství.
Zlomilo se to doma s Ostravou B, kde jsme hráli bez pokory a bez respektu. Měli jsme šance, nedali je. A jako by se nemohlo nic stát. Prohráli jsme, v tu chvíli jsme se dostali do marastu.
Ještě k baráži. Řekl jste si někdy na podzim, co kdybyste tehdy Dynamo porazili a hráli první ligu?
Ne. Pořád tvrdím, že Dynamo patří do první ligy, my do druhé. Nemáme totiž stadion. Nemá logiku, abychom hráli v Budějovicích. Chodilo by 150 diváků, starší skupina fanoušků z Tábora by tam nejezdila. Akorát bychom si naběhli, nejsme na to připravení, i když sportovně bychom tým nějak poskládali. Nedávalo by to smysl, ale hráče přirozeně motivujeme. Bylo to postavené tak, že kdybychom postoupili, tak jako vedení klubu se s tím popasujeme.
Nakonec jste ale podzim celkem zachránili, ne? Sedmé místo, šest bodů od baráže, stejný počet máte od sestupu.
Dohráli jsme to do klidu, do takové střízlivé spokojenosti. Musíme si říct, proč to bylo špatně. Na začátku nám nevycházelo nic. Zdálo se, že budeme mít i 17 bodů a zůstaneme dole. Teď jich máme 21, ale nemáme vyhráno. Potřebujeme zvládnout první dvě jarní kola, abychom byli v klidu. Pak můžeme koukat nahoru, jinak je třeba se zajímat o týmy pod námi.
Neodvolal byste Romana Nádvorníka dřív?
Ne. I když jsme takové myšlenky měli. V Budějovicích se mi to dříve také vyplatilo, když jsem podržel trenéra Davida Horejše, i když jsme ze všech stran slyšeli, ať ho odvoláme. Roman Nádvorník tým trénoval dobře, hráči dřeli. Ale nastal moment, kdy už tlak na hráče byl přílišný a někteří hráči to neunášeli. Dali jsme mu ještě šanci, ale pak už to byla v kabině letargie.
Co nového přinesl trenér Radek Kronďák?
Změna kouče se musela povést, jinak bychom měli problém. Zahráli jsme skvěle ve Vlašimi, pak jsme podzim celkem slušně dohráli. Změna trenéra vždy pročistí vzduch, dá šanci hráčům, kteří už ji necítili. Není to záruka úspěchu, ale snad jsme udělali dobře. Radek je náročný, má svůj styl, zlepšuje hráče, věnuje se taktice. To samé platilo i pro Romana (Nádvorníka). Takový konec si nezasloužil, ale co se dá dělat.
Táborsko řeší vlastní zázemí i posily. Jsme nohama na zemi, zní z klubu |
V poháru jste vyřadili Budějovice, vyhráli jste nad nimi poprvé v historii. Co to pro vás znamená?
Hráli jsme prodloužení, takže nám chyběly síly na další zápas v lize se Zlínem. Za pohár se body nedávají. Pro lidi je skalp Dynama zajímavý, marketingově to má význam. I směrem k městu to vyznívá, že to myslíme vážně, chceme fotbal posouvat a také třeba dostavět stadion. Organizačně to bylo složitější, ale to baráž ještě pětkrát tolik.
Když jsme u Dynama, co říkáte na situaci v klubu?
Neznám pohled dovnitř, tak se mi to těžko hodnotí. Ale hodně lidí se mě na to ptá. Ale co chcete slyšet, mám říct, že je to fajn? Kdokoliv může vysvětlovat, co všechno se současnému vedení přihodilo, dluhy, zranění, šance a tak dále. Ale pravda je na hřišti. Tři body za 18 kol, k tomu ranec inkasovaných gólů, to je přeci ostuda. Současní majitelé mají štěstí, že se toho nedožil Franta Cipro, ten by jim to řekl naplno. Tohle nemá s ligou nic společného. Druholigová Líšeň má nového majitele a ten jako první vyhlásí, že koupí iks nových hráčů. A v Dynamu naopak prodají Suchana s Havlem jako přední hráče, aby měli asi na výplaty. To bych si mohl koupit klub taky a takhle ho platit. Přitom nejsem bohatý. V klubu jsem působil devět let, vím, jak to chodí, na mě některé ty srdcervoucí příběhy nefungují, taky jsem neměl ustláno na růžích, když jsem začínal ve funkci. Ať se jdou zeptat Jirky Vlčka, jak mu je, když vidí, že Složiště, které on stvořil, se rozpadá před očima, vlastně i před očima rodičů, ti také nejsou slepí. Občas vnímat, co říkají, je fajn.
Značka klubu je teď v troskách.
Nechci se o tom ani bavit, děs. Když slyším komentáře typu, že nejde o život, že je to jen fotbal, tak mě to hrozně štve. Je to ostuda všech, kteří u toho jsou. Jsem poslední, kdo by se na něčem shodl s doktorem Koubkem (bývalým majitelem Vladimírem Koubkem, pozn. red. ), ale on do toho alespoň dal svých 140 milionů korun, které vydělal. Ne jako současní majitelé. Házet to jen na Koubka, to je přímo zoufalost.
Trenér Táborska Roman Nádvorník.
Když jste zmínil nového majitele Líšně Igora Faita, jak vnímáte takovou konkurenci?
Bude to těžký soupeř. Ve Zbrojovce Brno už jsou také silní a movití majitelé. Líšeň získala trefu v podobě generálního ředitele Libora Kleibla. Druhá liga bude ještě vyrovnanější. Třeba Plzeň B už si také buduje zázemí pro B tým ve druhé lize.
Platí váš cíl, že do čtyř let chcete do první ligy?
Chystáme se postupně. Nyní projektujeme administrativní budovu s kancelářemi. Čekáme, až město svolí, že postavíme východní tribunu. Pak naprojektujeme i severní tribunu s parkovacím domem, kde už máme studii, bude běžně sloužit i pro veřejnost. Jsou tam dlouhé lhůty, jinak by nám to šlo rychleji.
Je to o to důležitější, jak se rozevírají nůžky mezi první a druhou ligou?
Je to absolutní rozdíl. Také všichni kromě jednoho týmu se v první lize posouvají dopředu a mají silné spojence. Důležité je říct, že první liga se nedá hrát jen za peníze z televizních práv, kterých dostanou kluby v součtu kolem 45 milionů ročně. Celkem to za 65 milionů opravdu nejde. Dnes má ligový tým bez mládeže rozpočet kolem 100 milionů ročně, aby mohl dobře fungovat.
