Šestnáctinásobný reprezentant má vizitku potížisty. Fotbal už dva roky nehraje, říká, že vyhasnul. Teď se mu vrací energie. K výpomoci se inspiroval doma.
„Není to dělané na sílu, abych si vylepšil obraz, ale mám maminku doktorku, přítelkyni policistku, takže bych asi měl pomáhat. Cítím to tak. Jsem zdravý a bezprizorní, a když vidím, jak se celá republika semkla, přidal jsem se,“ vysvětlil dvaatřicetiletý bývalý hráč Teplic, Frankfurtu či Slavie.
Stejnou pomoc poskytuje i jeho kamarád Jakub Kohák, režisér, herec a komik. „Nešli jsme spolu, ale děláme to samé. Přihlásil jsem se přes strukturu Českého červeného kříže. Přišel jsem do stanu, dostal jsem kartu, zběžně mě prolustrovali. Zaregistroval jsem se do aplikace a zjistil jsem, že pomáhá strašně moc lidí,“ nadchlo Fenina.
Svůj první dobrý skutek teprve vyhlíží. „Jsem na špičkách, nastartovaný. Jsem přihlášený, ale těch dobrovolníků je tolik, že musíte čekat a rychle čapnout, když nějaký senior něco potřebuje. Na každou zprávu je hned pět šest reakcí,“ popisuje vicemistr světa do 20 let. „Člověk si v systému navolí, co umí, jestli má auto, jak může pomoct. Já nabídl nákup nebo vyzvednutí léků. Dostal jsem startovací balíček, rukavice, roušky, desinfekci. A instrukce, jak bych se měl chovat, jaké si držet odstupy, jak seniorům nákup předávat, jaké dodržovat zásady.“
Ještě než vláda omezila pohyb, chodil si Fenin zaběhat i ve městě, teď byl zavřený doma. „Člověk si v téhle době uvědomí, jak si žijeme v blahobytu. Všechno nám připadá normální, ale pak už se nemůžete ani projít, nemůžete na kafe, na jídlo. Zvláštní. Jsem zvyklý trávit dost času sám, ale pořád v jedné místnosti je to těžké,“ přiznal. „Koukat se dokola na televizi je pro sportovce nuda. Snažím se cvičit. Když má přítelkyně volno, jdeme do lesa a zaběhám si. Ale nechci chodit mezi lidi, chci být příkladem.“
Vadí mu, že někteří nedodržují státem stanovená bezpečnostní opatření. „Je to šílené! Byl bych nejradši, kdyby pravidla byla přísnější. A to říkám já, který taky občas na něco kašlu. Jenže někteří lidi jsou bezohlední. Pořád se shlukují, chodí k hospodám a stojí tam. Jsou to prasata,“ tvrdí nekompromisně.
Pandemii řeší i s mámou, dětskou doktorkou, která má ordinaci v Bílině. „Ani nebudu povídat, co o tom říká. Ráda není. Teď už to nějak dali do kupy co se týká roušek. Nebylo to optimální. Ale je v pořádku a pomáhá. Což mě vážně hodně motivovalo.“
