V nedělním zápase ve Vlašimi jste prohráli 0:3. Jednoznačný výsledek. Ale samotný zápas tak jasný průběh neměl, že?
Určitě ne. Hlavně co se týká druhého poločasu, do dvacáté minuty, si myslím, že to bylo pro nás kruté. Ale prostě konečný výsledek je takový, jaký je. A je samozřejmě potřeba si najít příčiny toho výsledku.
Jedna se nabízí poměrně jednoduše: už popáté v aktuální druholigové sezoně jste nedali gól. A bez toho se vyhrát nedá. Je to ten hlavní problém?
Určitě jako tým nejsme nastavení tak, že bychom se chtěli sezonou probránit. Střílení gólů nebo útočný fotbal je to, co chceme. Jak jste říkal, poněkolikáté jsme hráli vepředu s nulou. To týmu nepřidává na jistotě a klidu. Šance jsme měli, bohužel to ale nevyšlo. A soupeř naopak dal góly ze sebemenší situace, dvakrát po rohovém kopu. A pak v devadesáté minutě, kdy už to bylo z naší strany otevřenější.
Může neproměňování šancí už souviset také s psychikou? Přece jen začíná být tlak na to, udělat nějaký dobrý výsledek. Nebo spíš hráčům v zakončení chybí kvalita?
Je to mix všeho. Nejde najít jednu věc, rozhodně to nemá jen jediný důvod. Je to o zachování klidu, o technickém provedení... Samozřejmě mě mrzí, že góly nedáváme. Navíc poměrně lacině inkasujeme. Brankám předcházely situace, které se dají uhrát přesvědčivěji.
Momentka z utkání MOL Cupu mezi Jihlavou a Duklou.
Přitom před týdnem, v pohárovém utkání proti prvoligové Dukle Praha, jste předvedli sympatický výkon a padli jste až v nastavení. Proč se nepodařilo výkon převést i do Vlašimi?
Není to tak, že by z naší hry bolely oči. Jsou tam dobré věci, ale zkrátka nám to nepřináší výsledky. Je to věc nastavení, kdy soupeř nemá více ze hry, ale dokáže nás obrat o body. O to víc mě to štve. Kolikrát jsme v zápasech byli dobrému výsledku blíže, ale soupeř to tam dotlačí. V určitých momentech, kdy se nechováme dostatečně dobře, odolně, abychom ochránili vlastní branku, nás převalí. Ale zároveň říkám: chybí nám vstřelené góly.
V podobných situacích týmy zkouší vsadit na defenzivnější styl hry. Když se nedaří v útoku, alespoň bod ukopou v obraně. Jenže vy jste v posledních zápasech poměrně často inkasovali. Takže to asi není jen o ofenzivě.
Samozřejmě, souhlasím. Občas vám pomůže, když dáte první gól. Jenže ten jsme s Ostravou dali a pak jsme stejně po situacích, které se dají vyřešit, góly dostali. Takže jsme v křeči na obou stranách hřiště. Situace, které vyplynou ze hry, na které se musí reagovat, tak prostě neřešíme dobře. Rozhodně to ale není tak, že bychom to hledali jen v tom, že nedáme gól. Kromě Dukly jsme v zápasech dostali dva a více gólů a všem se dalo zamezit. Takže chyby děláme jak v útoku, tak v obraně. V posledních čtyřech podzimních zápasech se musíme co nejvíce zlepšit, dostat to na hřiště a vytěžit z nich co nejvíce.
Když zmiňujete chyby, většinou je týmy omlouvají mladým kádrem. Jenže to u vás úplně neplatí. Máte řadu zkušených hráčů...
Teď ve Vlašimi nastoupilo vlastně to nejzkušenější, co jsme mohli postavit. O to je to horší, že se není jako by čeho chytnout. Mladší hráč, když hraje, může nějakou chybu udělat. Jenže mladí hráči, kteří teď nehrají, nejsou ve formě. Třeba po zranění. A není pro ně jednoduché se do toho dostávat v mistrovském zápase. Takže teď potřebujeme do těch posledních zápasů stabilizovat sestavu a být daleko zodpovědnější.
Často, když je tým v nějaké krizi, by nejraději hned hrál další zápas, aby to mohl zlomit. Jenže vás nyní čeká reprezentační pauza. Je to komplikace?
Je to takové čtrnáctidenní čekání. Rozhodně je lepší mít zápasový rytmus. Navíc teď nálada není dobrá. Ale budeme se snažit volna využít k tomu, abychom se připravili na poslední čtyři kola. Chceme zvládnout hned nejbližší zápas, potřebujeme to ukázat na hřišti.
Je pro vás situace o to složitější, že už nemůžete úplně čarovat se sestavou? Protočili jste oba gólmany, hrají ti nezkušenější, a výsledky to nepřináší.
Nejde překopat celý tým. Stále to bude o tom, abychom se snažili v určitých situacích dostat na vyšší úroveň, co se týče nastavení. Dělat stále na věcech, na kterých pracujeme, směrem dopředu. Abychom si byli schopní vytvářet šance. Směrem do obrany je to o zodpovědnosti. Hráči musí zvládat útočení i bránění. To teď není úplně optimální. Když vyjmu třeba Víťu Beneše, který je v tomto stálice, tak ke zbytku týmu máme určitě výhrady k tomu, jak by se mělo bránit.
Momentka z druholigového utkání Jihlava - Viktoria Žižkov
Když už jsme zmínili repre pauzu, na co se během krátkého zápasového volna zaměříte? Sledujete tabulku a to, jak se na vás soupeři ze spodku dotahují?
Soustředíme se na věci, které mohou ovlivnit naši výkonnost a sbírání bodů. Nemůžeme se spoléhat na to, že to někdo udělá za nás. Naši soupeři, se kterými jsme teď hráli, během předchozí reprezentační pauzy postavili skoro nové týmy. Ať to byla Vlašim, nebo Kroměříž, obměny tam byly. Nikdo se nechce vzdát. Když se dlouhodobě neboduje, počítáte s tím, že týmy za vámi vás mohou rychle dotahovat. A my se chceme vyhnout tomu, abychom se znovu dostali do podobné situace, jako tu byla v předchozích sezonách, kdy jsme bojovali o záchranu.
Když se výsledkově nedaří, většinou je první na ráně trenér. Co vy, cítíte stejnou důvěru jako v chvílích, kdy tým naopak pět zápasů v řadě neprohrál?
To se musíte samozřejmě zeptat na jiných místech. Já, dokud tu důvěru budu mít, budu dělat maximum pro to, abychom byli úspěšní. Ale je to na vyhodnocení sportovního úseku, v Jihlavě na jednom člověku (řediteli klubu Lukáši Vaculíkovi). Dělám všechno tak, abych měl svědomí čisté. Abychom s realizačním týmem udělali maximum. Dokud tu práci budeme mít, budeme k tomu přistupovat stejně.
