Proč mám rád halu
Takže vás fotbal v hale baví hodně?
Určitě. Padá hodně gólů, stále jste blízko branky.
Vaší výhodou je navíc výborná technika, že?
Tady se hrálo s pěti hráči v poli, takže na hřišti tolik místa pro nějaké finty nebylo. Deset hráčů bylo moc.
Hrál jste podobné turnaje už v Německu, kde mají velkou tradici. Byl to v Praze velký rozdíl?
V Německu jsou k sobě hráči mnohem ohleduplnější, nechají vás vyjet od mantinelu. Tady byly tvrdé skluzy i zákroky, zápasy byly vyhecované.
To je nebezpečí mantinelů, které se však zároveň dají využít při útoku.
To ano. Trenér nám to zdůrazňoval. Když hrajete o mantinel, tak máte vlastně o jednoho hráče navíc. Narazíte si o něj míč a rázem jste v šanci. Je to pro chytré.
Proč nemám rád halu
Jako by slávista Stanislav Vlček přivolal smůlu. Fotbal v hale nemusí, nemůže se pořádně rozběhnout, protože ho brzdí mantinel. Navíc ze Sazka Areny odkulhal. "Mám nakoplý nárt, bolí to jako čert," říkal.
Zranil jste se hned při třetím střídání. Nenadával jste si, že jste do haly vůbec šel?
Možná to překvapí, ale já se tentokrát těšil. Na diváky, na ten adrenalin. Ale dopadlo to stylově.
Proč vám fotbal v hale vadí?
S mantinely je to vlastně jiný sport. Míč se od nich divně odráží. Já mám navíc rád rychlé úniky, sprinty, v tom jsem silný. Tady trochu zaberu a už jsem na konci hřiště.
A navíc vás pokopou, že?
Je to mnohem víc kontaktní, není na nic čas. Když chceš střílet, zavřeš oči a prásk. Skoro na náhodu.
Trénovali jste vůbec? Slavia skončila předposlední.
Trénovali, na umělé trávě. Ale bez mantinelů. Vidíte, jak to dopadlo.
