Skoro to vypadá, že máte rádi drama. Už poněkolikáté jste si nechali gól na poslední chvíli...
Je pravda, že se nám teď moc nedaří skórovat v prvním poločase nebo na začátku toho druhého, ale tyhle zápasy jsou hlavně o trpělivosti. Víme, že musíme hrát především vzadu na nulu a že ten jeden gól většinou vždycky dáme.
Na co jste myslel ve chvíli, kdy se k vám ve vápně dostal míč?
Čekal jsem bokem a on se ke mně se štěstím odrazil. Pak už jsem se jen snažil trefit. Soustředil jsem se na to, abych poslal míč do brány. To, že jsem dal přitom brankáři housle, bylo dílem štěstí.
Vyhrát pět zápasů v řadě, to už je slušná vizitka, co říkáte?
Předtím jsme měli čtyři a říkali jsme si, že pět zatím neumíme. O to větší motivaci jsme tentokrát měli. Každopádně musím poblahopřát i Prostějovu, protože hrál fakt výborně. Měli minimálně stejně šancí jako my.
Podruhé za sebou nemohl být na lavičce kvůli trestu hlavní trenér Martin Svědík. Ale slyšet ho bylo i tak dost, souhlasíte?
(směje se) Jo, on je hodně hlasitý trenér. Toho, že není na lavičce, jsem si všiml už na Žižkově jen náhodou. Viděl jsem, jak stojí za zábradlím, a říkal si: Co tam proboha dělá? Vůbec mi to nedošlo.
