„Na podobné ceremonie a oslavy jsem nikdy nebyl,“ uvedl syn dlouholetého vlastníka jihlavského klubu Františka Vaculíka. „Ale jsem opravdu rád, že jsem těch tři sta utkání mohl odehrát.“
Vnímá člověk podobně kulaté číslo nějak speciálně?
Ani ne. Pro mě byl navíc třístý start už v Chrudimi (1. května – pozn. red.), což jsem se dozvěděl až zpětně. Po zápase mi moje paní ukazovala, že to bylo na klubovém Facebooku. Vnímám to jako důkaz, že mi nějakým způsobem vydrželo zdraví. A že jsem měl i nějakou výkonnost. Protože odehrát tři sta zápasů, to není tak, že se jenom vezete. Kvalitu musíte prokazovat. Z těchto dvou důvodů jsem rád, že jsem na třístovku dosáhl.
Bral jste to jako vhodnou chvíli, kdy se člověk může ohlédnout a trochu kariéru bilancovat?
Takové nostalgie mě nepřepadávají. Samozřejmě vím, že se může blížit můj konec. De facto jsou to možná poslední čtyři utkání, když počítám i baráž. Uvidíme, co bude v létě. Smlouva mi končí a budeme se bavit o tom, co a jak dál. Já jsem smířený se situací, že bych skončil. Tak to v životě chodí. My sportovci musíme počítat s tím, že hrajeme někdo do pětatřiceti, někdo do sedmatřiceti a někdo, jako Pavel Zavadil, do čtyřiceti. Pak je čas připravit se na další etapu života.
„Někdy je těžké spoluhráči říct: i když jsi lepší než já, tak tady končíš.“ |
V jednom z předchozích rozhovorů jste naznačil, že pokud by to vyšlo – a Jihlava se vrátila do ligy – mohl byste vše uzavřít s klidem. Je pro vás postup hnací motor do další práce?
Za mě to tak určitě je. A cítím to samé i z našeho týmu: chceme postoupit. To je důvod, proč sport děláme. Není to jen o tom dojít na hřiště, kopnout si do balonu, zahrát si. Člověk by si měl stále dávat nějaké cíle, mety, kam to chce dotáhnout. To je věc, která ho může posouvat, motivovat, aby se zlepšoval. Kdybyste si měl jenom říct, že to nějak dopadne, tak to není správné. Ať už pro mě, nebo pro jakéhokoli jiného hráče. Ano, byla by to krásná tečka. A já budu dělat vše pro to, aby to takhle dopadlo.
V nedělním domácím utkání s Českými Budějovicemi jste vstřelil vyrovnávací gól. Potvrdila se vaše dobrá jarní forma?
Nevím, jestli jsem potvrdil formu. (usmívá se) Po prvním kole, kdy mě trenér dal do sestavy, jsem se znovu začal sžívat s rolí, kterou jsem nějakou dobu nehrál. A myslím, že moje výkony jsou ustálené, že týmu můžu pomoct. Ať je to rozehrávkou, dobře odbráněným soubojem, přihrávkou nebo gólovou akcí. Každý v týmu máme nějaké úkoly a já mohu dělat přesně tyto věci. Mám zkušenosti a mohu v klíčovou chvíli vymyslet nějakou akci nebo dát gól. Jsem rád, že jsem se po dlouhé době prosadil ze hry. Jen je škoda, že nám to nakonec stačilo jen na bod.
Aktuálně jsou před vámi poslední dva zápasy druholigové sezony a vy stále ještě nemáte jistou účast v baráži. Jak aktuální situaci vnímáte?
Myslím, že je to pro nás paradoxně spíše výhoda než nevýhoda. Protože ve chvíli, kdy bychom už teď měli klid, tak za čtrnáct dní – ať chcete, nebo ne – v hlavě trochu vypnete. Takhle si chceme definitivně potvrdit baráž a do Ústí si pojedeme pro tři body. Potom se můžeme bavit o tom, že duel s Brnem může být uvolněnější. Já to hlavně vnímám tak, že zápasy s Budějovicemi, Ústím a Brnem jsou něco podobného, co nás potom může potkat v baráži, do které se doufám dostaneme.
V FC Vysočina nejste pouze hráč a kapitán, ale také člen vedení klubu. Jak těžké je přepínat hlavu během dění na trénincích, v zápasech a v kanceláři?
Byla to i pro mě zkouška, jak to zvládnu. Trošku připravený jsem byl, věkem i zkušenostmi. Tím, že jsem poslední roky chodil na představenstvo PSJ, byl jsem v dozorčí radě. Už jsem absolvoval řadu jednání z jiné strany než z pozice hráče. A v mnohem větší firmě, než je FC Vysočina. Navíc fotbal dělám na profesionální úrovni nějakých dvacet let, baví mě a myslím si, že mu rozumím.
Ale přece jen, se spoluhráči nyní jednáte i coby jejich šéf.
Věřím, že se od toho dokážu odprostit. Někdy je to těžké, když se s klukama bavíte jako spoluhráč, jako kamarád, a na druhou stranu víte, jak to s nimi asi bude. Co byste po nich požadoval, jestli je to kvalita, kterou od nich očekáváte. A není jednoduché jim to říkat. I když jsou ti hráči v některých fázích zajímaví, dobří, třeba se nám do toho konceptu nehodí. A pak je těžké říct: i když jsi lepší než já, tak tady končíš. Ale tak to je. Hráči to buď přijmou, nebo ne. Jediné, co chci, je s nimi jednat na rovinu. Tak, aby neměli pocit, že je někdo podvádí, nebo nevědí, na čem jsou. Toho se držím.
Pohledem trenéraRadim Kučera „Jsou před námi dva těžké zápasy, ale máme náskok čtyři body na Brno a šest na Hradec Králové. Takže vše máme ve svých rukou. Teď pojedeme do Ústí nad Labem, které ještě o něco hraje, v pozici toho, kdo chce stoprocentně potvrdit účast v baráži. Může se to odvíjet od našeho zápasu, může se to odvíjet od výsledku v Pardubicích, kde Hradec čeká derby, určitě hodně náročné utkání. Ale chtěli bychom to potvrdit my sami.“ |
Coby člen vedení řešíte také ekonomickou stránku fungování klubu. Jak důležité je pro vás to, že už nyní víte, jak zajistit rozpočet pro příští sezonu?
Osobně jsem se zúčastnil asi osmi jednání, které jsme vedli s potenciálními partnery a sponzory. A vím, že není jednoduché finance sehnat. Zvlášť, když jsme patnáct let měli v zádech PSJ (bývalý generální partner – pozn. red.). Kdykoli šlo do tuhého, tak nám vždycky pomohlo. Buď samo, nebo přes nějaké subdodavatele. To teď odpadlo.
Pracujete v tuto chvíli se dvěma odlišnými rozpočty? Jedním pro případ, že byste zůstali ve druhé lize, a druhým, kdyby se postoupilo?
Určitě, máme připraveny dvě varianty. Vzhledem k tomu, jak budeme chtít klub vést a kde chceme hrát, by to ještě nějakého partnera nebo sponzora chtělo najít. Ale je moc dobře, že sezona je z větší části pokryta.
