Jste nový patron McDonald’s Cupu pro rok 2026. Proč jste se rozhodl do toho jít?
Šel jsem do toho, protože jsem McDonald’s Cup sám hrál jako malý a považuju to za skvělý projekt. Je fantastické, že vede děti ke sportu a když jsem byl ve škole, tak jsme se na to těšili. Takže i díky vlastní zkušenosti jsem do toho šel.
Je dětský sport něco, co vás zajímá i do budoucna?
Těžko říct, sám ještě nevím, jestli zůstanu u fotbalu. Ale určitě mi přijde záslužné, že někdo v dnešní době vede dětí ke sportu a zvlášť k fotbalu. Myšlenka za tím je z mého pohledu skvělá.
Myslíte si, že je v dnešní době náročné motivovat děti ke sportu?
Určitě, je to výzva. Rozptýlení je teď větší, hodně se mluví o sociálních sítích a obecně online světě. Sám to budu brzo řešit s dcerou, i když je zatím ještě malá, ale určitě mě to čeká. Obecně to bylo dřív jasnější, že děti prostě sportují, ale dneska je těch možností tolik. Proto mají takové projekty velký význam.
Kdo by měl děti motivovat? Rodiče?
Určitě by to mělo začínat v rodině, ale každý nemá takové štěstí. Nás s bráchou vedli rodiče od malička ke sportu a dělali jsme opravdu všechny možné sporty. Určitě to dá člověku do budoucna hodně věcí, hlavně co se týče charakteru a fungování v týmu. Mně osobně to extrémně formovalo a jsem moc vděčný rodičům, že mě ke sportu vedli. Celé je to o nějaké edukaci a podpoře nejenom dětí, ale i rodičů ohledně benefitů, které sport do života přináší.
Sport je velkou součástí vašeho života už od dětství.
Ano, oba rodiče mám sportovce. Od mala jsme jezdili na běžkách, na snowboardu nebo na lyžích. V létě potom všechny možné míčové hry. Vyzkoušeli jsme s bráchou všechny sporty, rodiče se nás snažili naučit všechno a myslím si, že z toho oba těžíme dodnes.
Proč jste si vybral fotbal?
Byla to asi celkem náhoda. Máma je volejbalistka, táta jezdil závodně na koloběžce a brácha běhal na lyžích. Asi až do 13 let jsem trénoval na běžkách, když jsem v zimě nedělal fotbal. Máma se mě v asi šesti zeptala, jestli nechci hrát fotbal, šel jsem do toho a chytlo mě to. Moje rozhodnutí potom ovlivnilo bráchovo rozhodnutí, který taky pořád hraje aktivně fotbal.
Každý ale nemá to štěstí na sportovní rodinu, jak už jste zmínil.
Tam je nutné, aby v tomhle směru fungovala škola a projekty jako je McDonald’s Cup. Když to někoho přivede k tomu, že si jde potom zahrát fotbal a chytne ho to, tak je to super. A dává to smysl.
Často říkáte, že je fotbal pomíjivý a myslíte na budoucnost. To jste se taky naučil doma?
Určitě to vychází z rodiny, protože nás s bratrem rodiče vedli ke studiu a vzdělání. Máma vždycky říkala, že fotbal tady pro mě nebude věčně, a navíc se může kdykoliv cokoliv stát po fyzické stránce. To se mi i potvrdilo, protože jsem měl vážné zranění kolene. To bylo připomenutí, že to nemusí být napořád. Myslím si, že je pomíjivý, i když hrajeme hodně zápasů a lidem to dělá radost. Pořád si asi lidi pamatují, že jsme loni vyhráli titul, ale myslím si, že teď už to nikoho nezajímá. Musíme zase bojovat o to, abychom ten titul udělali znova a další rok to stejné. Je to pořád dokola. Všechno to běží rychle a v takovém množství a intenzitě se to nedá vydržet dlouho.
Nejdražší fotbalisté ligy: překvapivý lídr i dominance Slavie. A kdo nejvíc vylétl? |
Chystáte se ještě studovat?
Spíš se snažím o celkový seberozvoj. Už se asi ale nechystám studovat klasickou vysokou školu. UEFA nebo FIFA dělá nějaké kurzy na rozvoj fotbalistů ve smyslu sportovního managementu a podobných věcí. Je možné to dělat online a člověk nemusí nikam cestovat.
Co teď čtete?
No s malou už na to nemám tolik času, chtěl bych číst víc. Teď jsem dočetl takovou encyklopedii Stephana Curryho, což je americký basketbalista. Je to v angličtině, tak jsem trochu potrénoval. A teď mám rozečteného Tomáše Součka, kde jsem měl tu čest podílet se na jedné z kapitol. To můžu každému doporučit.
Nedávno jste představil limitovanou kolekci oblečení na podporu dětí z Nadačního fondu Slavie. Jaké to bylo pracovat na něčem takovém?
Super, moc mě to bavilo. Bylo to úplně něco jiného než fotbal, takové vystoupení ze stereotypu. Byla to skvělá myšlenka a vlastně to tak i dopadlo. Okolí a fanoušci na to zareagovali velice pozitivně, takže jsem měl velkou radost. Bylo to rozdělené na dvě části, kdy jedna byla limitovaná kolekce bund a všechny už jsou vyprodané. Druhá část jsou mikiny a trička, které jsou v prodeji. Veškerý výtěžek z bund šel na konkrétní příběhy dětí, které jsme v rámci nadačního fondu vybrali. A z mikin a triček půjdou přímo na nadační fond desítky procent.
Jakou částku jste vybral z bund?
Celkem milion a půl. Ono se to pořád ještě mění, nemám přesné číslo. Původně jsme slibovali 500 tisíc a ve finále to byl trojnásobek. V rámci toho bude ještě beseda, všichni ti, kteří si bundu zakoupili, můžou dorazit na stadion. A budeme předávat peníze konkrétním rodinám.
Plánujete do budoucna něco podobného?
Mám už asi pět dalších konceptů v telefonu, které bych rád realizoval. Ale jenom kolekce trvala třeba půl roku. Určitě to není poslední charitativní věc, kterou jsem dělal.
Ale vyloženě vlastní značku oblečení mimo charitativní činnost neplánujete?
Ne, to určitě ne. Jestli něco, tak to bude vždycky spojené s charitou. Nechci si na tom dělat nějaký byznys.
Vy si moc nepotrpíte na luxus, co?
Ne, nedává mi smysl investovat peníze třeba do drahého oblečení. Zase to vychází z rodiny, táta je ekonomický ředitel firmy. Proto jsem šel i na ekonomku, bavila mě matika a management. Navíc je to ideální škola pro fotbalistu, neumím si představit třeba studium medicíny.
Pořád si vedete tu excelovou tabulku o všech vašich příjmech od začátku fotbalové kariéry?
Ano, vedu, máte správné informace. Snažím se nabourávat stereotypní představu o fotbalistech. Určitě bych nerad, aby lidi škatulkovali fotbalisty do jednoho pytle. Na druhou stranu to není nějaká moje motivace, ale spíš osobní přesvědčení.
