Tu mu soupeř zlomil v úvodním jarním kole v Praze s Vyšehradem. Byť poté pět zápasů vynechal, rychle byl zpátky v karvinské sestavě. A svou zarputilostí se výrazně podílel na postupu mužstva do první ligy.
„Je to fantastický pocit, že jsme mohli postup oslavit před domácími fanoušky,“ vyprávěl po minulém utkání s Pardubicemi (2:0).
Jak náročné bylo sezonu dotáhnout k postupu?
Poslední kola byla pořádně těžká. Do Hradce jsme jeli se čtyřbodovou ztrátou na postupová místa. Tam jsme vyhráli (2:0). Bohužel následující utkání doma s Táborskem (1:1) jsme nezvládli. Počítali jsme, že se o postup bude hrát do závěrečného kola, ale výsledek Znojma doma nám pomohl (prohrálo s Vlašimí 0:4 - pozn. red). Chtěli jsme pak využít první mečbol, což se povedlo.
Jan Šisler (vpravo) v utkání proti Táborsku
Vy sezonu po tom, co jste měl zlomenou čelist, dohráváte s ochrannou maskou na obličeji. Vrátil jste se na hřiště i proto, že týmu šlo o postup?
Jo, jo, samozřejmě. Doktoři mi řekli, že bych neměl tři měsíce hrát. S trenérem jsme ale byli domluveni, že jestli seženu vhodnou masku, tak do toho půjdu.
Byl problém sehnat ji?
Ano, protože na tu spodní čelist žádná napasovat moc nejde, abych s ní mohl hýbat. V Plzni mi ji však udělali, za což jim děkuji. Díky nim jsem mohl naskočit na posledních šest sedm kol. Jsem rád, že jsme to zvládli.
Bylo těžké si na masku zvyknout?
Hůř se mi dýchalo, ale postupem času si na to, když s tím i trénujete, zvyknete. Ty poslední zápasy jsem to už ani nevnímal.
