„Neporadili jsme si hlavně s remízovými zápasy, v nichž jsme měli herně a hlavně šancemi na to, abychom je vyhráli,“ řekne hned poté, co zcela jasně přizná, že podzim v podání hradeckého mužstva je velkým zklamáním.
Poté přijde ono „kdyby“: „Kdybychom měli o těch osm bodů víc, tak jich máme devětadvacet a jsme tam, kde jsme chtěli být. Takhle k tomu jsme na desáté příčce strašně daleko.“
Tam vidíte hlavní příčinu toho, že jste v tabulce dole?
Podle mě tu nejdůležitější, co se týká bodů a umístění. Kdybychom se s těmi zápasy vypořádali, a zvládnout jsme to mohli, bylo by to dobré. Soupeři, kteří jsou před námi, tohle zvládali. Podívejte se třeba na Příbram, nad Třincem vyhrála gólem z 92. minuty, tohle se nám nikdy nepodařilo.
Předpokládám, že prvním zápasem, který máte na mysli, je ten s Táborskem hned v prvním kole.
Tím jsme to opravdu načali. Hráli jsme myslím hlavně ve druhém poločase výborně, měli jsme řadu šancí, ale byla z toho jen remíza.
Ty další tři?
Určitě ve Frýdku-Místku a v Praze na Olympii. Podobný případ jako Táborskem.
A poslední?
Teď Znojmo, tím jsme to dorazili a vyžrali si to až do konce. Celý zápas jsme měli převahu, šancí několik a pět minut před koncem, z jediné střely soupeře za celé utkání, dostaneme gól a zase jsme bez výhry.
Podruhé za sebou jste o ni přišli až v závěru, předtím se vám to stalo v Opavě. Přitom na začátku sezony jste spíše žehrali na to, že neustále musíte dohánět náskok soupeřů.
To nám určitě nepřidávalo, ale dokud jsme se byli schopní s tím vyrovnat, tak to bylo dobré. A zmíněná Opava opravdu mrzí hodně. Když ještě sedm minut před koncem vedete, navíc na hřišti jasného favorita, a nakonec nemáte ani bod, tak to zamrzí.
Opava vás ale většinu zápasu přehrávala.
To je sice pravda, ale když my ztratíme body, tak se nás také nikdo neptá, jestli jsme byli lepší. Tady jsme jednoduše byli blízko úspěchu a přišli jsme o něj.
Na začátku jste mluvil o remízách, které vám uškodily, co porážky?
Ty samozřejmě také, ale je třeba vidět, že bez prohry to je při této vyrovnanosti asi těžké absolvovat. Podívejte se na tabulku. My máme čtyři prohry, vedoucí Opava jen o jednu méně, druhý Třinec stejně jako my, třetí Příbram pět a páté Pardubice dokonce šest. Rozdíl je v těch remízách, uspěl ten, kdo remízový zápas dokázal překlopit na svoji stranu.
A ty prohry?
O Opavě byla řeč, V Českých Budějovicích a s Příbramí jsme na to neměli, se Sokolovem to byla škoda v době, kdy se nedařilo.
Začátek soutěže jste neměli špatný, dostali jste se mezi nejlepší, ale druhá polovina podzimu byla mnohem méně povedená. Proč?
Začátek opravdu špatný nebyl, i když o remíze s Táborskem už byla řeč, zahráli jsme dobře, ale nevyhráli. Pak se nám zadařilo ve Znojmě, zvládli jsme i derby s Pardubicemi, i když je nutné říct, že nám pomohlo vyloučení soupeře. Pak jsme ale prohráli vysoko v Českých Budějovicích asi po jednom z nejhorších podzimních výkonů. Po něm jsme, ne vždy záměrně, začali sestavou točit a pak už to bylo horší, často ty změny byly na hřišti znát.
Změny po Českých Budějovicích byly jasné, měli jste za sebou těžkou prohru a druhý herně nepovedený zápas. Co myslíte těmi ne vždy záměrnými změnami?
Často nám do sestavy zasahovala zranění. Hned na začátku nám chyběl Nosek, po návratu z reprezentace nebyl připravený Čech a najednou nám vypadli dva stopeři. Dost toho promarodili Jirsák, Schwarz, Súkenník, dlouho chyběl Janoušek. A záležitost s levými obránci, to snad ani nepotřebuje komentář, vystřídalo se jich tam šest. Bylo jich dost a každé zranění mělo jiný prapůvod.
Hráčů jste ale měli dost, do zápasů jich naskočilo skoro třicet. Není to moc?
V tom, že jsme si v kádru nechali tolik hráčů, přiznávám svoji chybu a byla asi největší, co jsem udělal. Chtěl jsem, aby se mladí kluci otrkali mezi ligovými hráči, ale dopadlo to tak, že jsme měli moc nespokojených z toho, že se nedostali na hřiště. Pro nás byl vždycky nejhorší den, kdy se dělala nominace na utkání, protože jsme třeba šesti klukům museli říct, že jdou na tribunu, což na psychice nikomu nepřidá. Vím, že tohle všichni měli brát profesionálně a chápat, že se na hřiště dostanou ti nejlepší, ale tohle v Česku ještě moc nefunguje.
Co s tím?
V zimě to chceme upravit, nechat si devatenáct, maximálně dvacet hráčů plus brankáře a v případě potřeby spíše hráče dobírat, než je pak nechávat mimo nominaci.
Do podzimní situace asi zasáhlo hodně to, že jste do kádru přibral několik mladých, někdy ještě dorostenců...
Bral jsem to ale tak, že se kádr generačně prolne. Někdy je mi podsouváno, že jsem chtěl hrát jen s mladými, ale to jsem nikdy neřekl. Je ale pravda, že mladí často nebyli horší a prospěli.
Snížení počtu hráčů v kádru někdo musí odnést, už máte představu případně i o tom, kdo by se měl objevit nový?
Určitou ano, teď nás čeká těžký prosinec, abychom to dali dohromady. Máme vyhlédnuté hráče na testy spíš z nižší soutěže, rádi bychom kádr posílili jedním hráčem kvalit první ligy či vršku druhé.
V průběhu podzimu jste často opakovali, že vám v týmu chybí lídr, měla by jím být ona posila?
To bychom strašně rádi, i když to bude hodně těžké. I kvůli tomu, do jaké jsme se na podzim dostali pozice a jak daleko a s jakým odstupem jsme od špice tabulky.
Máte za sebou podzim, překvapilo vás hodně věcí?
Některé ano. Třeba to, jak je vršek tabulky ohromně vyrovnaný a kolik týmů může na jaře hrát o postup. Všichni třeba viděli Opavu, jak jasně prolétne do první ligy, ona sice vede, ale žádný náskok nemá.
Před vámi jsou také Pardubice a o dost bodů, což fanoušci Hradce asi nelibě nesou. Co vy?
Jako hradecký patriot bych to také raději viděl jinak, ale Pardubice za sebou mají výborný podzim, ani u nás nehrály špatně, i když prohrály. Těží z ustálené sestavy, i když nemají tak početný kádr.
Podzim nedopadl pro Hradec dobře nejen na hřišti, ale také v hledišti, diváků chodilo málo a ještě jich ubývalo. Co s tím?
Tohle vnímáme a celé to potřebuje provzdušnit, prvním krokem by mohl být příchod Jiřího Saboua do vedení klubu. A prázdné ochozy bereme na sebe, za to si můžeme našimi výsledky. Když to porovnám s Opavou, kde jsou fanoušci ne dvanáctým, ale snad i třináctým hráčem, to musí být slast tam hrát. A hráči se na to musí těšit a nejsem si jistý tím, že se naši hráči těší, že budou hrát na Malšovickém stadionu. Ale to je realita, musíme se s tím poprat a překlenout to.
Rarita: šest levých obráncůUž jen počet hráčů, kteří na podzim v hradeckém dresu zasáhli do druholigových zápasů, dává úctyhodné číslo. Bylo jich totiž 25, tedy více než dvě kompletní jedenáctky. Nic to ale není proti tomu, kolik hráčů se v šestnácti zápasech objevilo na postu levého obránce. „Ten byl přímo zakletý,“ ulevil si hradecký kouč Karel Havlíček, který na levé obraně protočil v podzimních druholigových zápasech hned šest fotbalistů. Vše začalo hned prvním duelem, do kterého na postu levého beka naskočil Jiří Funda. Čerstvá posila z Českých Budějovic si ale místa v základní sestavě moc neužila. Po půlhodině úvodního zápasu sezony s Táborskem se totiž Funda zranil, a to dokonce tak vážně, že pro něj podzim skončil. A zároveň tím začal kolotoč borců, kterým většinou post levého obránce dříve či později přinesl zdravotní problém, v některých případech dlouhodobějšího charakteru. Platilo to o Janu Shejbalovi, Marku Plašilovi či Janu Mudrovi. Výše zmíněnou čtveřici pak doplnili Jiří Knejzlík a v posledním zápase sezony Michal Trávníček, pro kterého byl duel se Znojmem premiérovým startem ve 2. lize. V závěru podzimu se zdálo, že by tento problém mohl definitivně vyřešit záložník Shejbal, kterého tam trenéři zkoušeli a který tam hned proti Táborsku zaskočil za Fundu. Jenomže i Shejbal se nejprve zranil, a když se vrátil a předváděl velmi solidní výkony, jako například v zápase s Vítkovicemi, přišlo další zranění. Post levého obránce je v Hradci dlouhodobější problém. Jeho trenéři po příchodu borce na tento post, nejlépe takového, který umí výborně kopat levou nohou, pravidelně volají. |
