Pomyslný pohár hořkosti si svěřenci kouče Jana Kameníka vypili do dna minulý týden v pátek při duelu na hřišti pražské Dukly, kde utrpěli debakl 0:5.
„Takovým výsledkem jsem dlouho neprohrál. Pro mě osobně je to taky ubíjející,“ připustil pětatřicetiletý kapitán jihlavského týmu Matúš Lacko. „V tu chvíli jsem z toho byl špatný. Ale v pondělí začal nový týden, blíží se další zápas. A my pracujeme na tom, abychom Prostějov přejeli.“
Zatímco na začátku sezony jste z 18 možných bodů vybojovali 13, v posledních čtyřech kolech jste vyšli na prázdno. Logicky se tak nabízí otázka: co se stalo?
Nevíme. Asi nás zasáhla prohra doma s Opavou. Trochu nás to poznamenalo. Někdo mluví o dece. Ale já jsem deku ve fotbale párkrát zažil a věřte mi, tohle s tím nemá nic společného. Protože když se podíváme na zápasy, které jsme prohráli, tak jsme v nich herně vůbec nepropadávali. Spíš naopak. Všude jsme si mohli nějaké body odvést a hned bychom se na to koukali jinak. Takže jsem přesvědčen, že se furt máme od čeho odpíchnout.
A poslední duel na Julisce? Byl to „zápas blbec“, kdy sice hrajete dobře, ale soupeř dá gól z každé šance, do které se dostane?
My jsme hráli dobře čtyřicet minut. Co nás trápí, je to, že nedáváme góly. Co jsem se bavil s lidmi po zápase, všichni se divili: prohra 0:5? Vždyť po prvním poločase jsme mohli vést 3:0! Jenže místo toho, abychom šli do vedení, uděláme dvě chyby – u více hráčů, v posunech nebo individuální – a poločas dopadl, jak dopadl. Pak jsme navíc dostali gól na 0:3 a už nám nešla hlava ani nohy.
Zkusme chvíli zůstat pozitivní: byl debakl s Duklou pověstným dnem, od kterého se dá odrazit?
Ono se to tak říká pokaždé, když dostanete nějakou takovou velkou facku nebo když padnete na dno. Ale já nepoznávám, že bychom teď byli úplně na dně. My si furt věříme. Protože naše hra není špatná. Všechny zápasy měly určité pasáže, kdy jsme fakt lepší. Hrajeme dobře, ale neproměňujeme šance. Musíme doufat a pracovat na tom, abychom začali dávat góly a zlepšili se v defenzivě. Udrželi nějak nulu a nějakým dobrým výsledkem – i kdyby to bylo s nějakou špatnou hrou – to prostě urvat.
Zatímco před rokem dvěma se série horších výsledků dala omluvit nezkušeností mladého kádru, nyní už je situace trochu odlišná. Vnímáte to tak?
Jo, určitě. Je to vidět i na klucích. Když jsme měli nějakou krizi, minulý rok nebo sezonu předtím, tak jsem na nich viděl, že hlava pracuje jinak. Že jsou takoví skleslí. Teď tím, že jsou zkušenější, to na nich nevidím. Jdou si přímo za svým cílem. Abychom to otočili. Nikdo na tréninku nemá hlavu dole, že by nepracoval, byl psychicky na dně. Ba naopak. Pracujeme ještě víc, než jsme pracovali. A to už jsem si myslel, že se ani nedá (usmívá se). Jdeme krok za krokem, za tím cílem, abychom začali vyhrávat. Jiná cesta z toho není. A na klucích je to vidět.
Jeden problém je ale společný: mizerná koncovka. Oproti loňsku máte sice více šancí, ale góly opět chybí. Čím to je?
Sami nevíme. Ale je fakt, že minulý rok jsme šance ani tolik neměli. Teď si je vypracujeme. Jen na Dukle jsme měli během prvního poločasu tři, čtyři tutovky. A to je Dukla velice kvalitní soupeř. Předtím jsme hráli s Varnsdorfem, soupeř měl dvě šance a dal nám dva góly. A my jsme je druhý poločas skoro nepustili na půlku, měli jsme tutovky... V Líšni to samé. Akorát doma s Opavou si myslím, že to byl jeden z těch horších výkonů. Bod jsme si zasloužili, ale nešli jsme tomu naproti herně, nedařilo se nám.
Ve složité situaci určitě vyhlížíte další zápas. Hrajete doma s Prostějovem. Je to typ utkání, ve kterém se dá restartovat?
Určitě. Pro nás je takovým momentem každý zápas. Fakt jdeme zápas od zápasu. A hlavně, a to říkám před každou sezonou, musíme doma vyhrávat. Protože lidé nám fandí, žijou s námi. Přímo na stadionu, a kdo nemůže přijít, sleduje to na dálku. Fandí nám. A my jsme to dlužní hlavně jim, a klubu. Protože podmínky tady máme na vysoké úrovni. Chceme vyhrávat kvůli sobě, ale hlavně kvůli těm lidem. Aby se bavili fotbalem, abychom je nalákali. Takže si myslím, že ten Prostějov je ideální příležitost to vrátit lidem.
Postupně se propadáte tabulkou. Neříkali jste si, že ji nyní raději pár kol nebudete sledovat?
Já se dívám na tabulku furt. Vím, že to překvapivě stále máme na dosah, že nahoru to není tak daleko. Prostě když ve druhé lize vyhrajete jeden zápas, jste zase zpátky ve hře. A my se chceme vrátit nahoru co nejdřív. Děláme pro to všechno. Že jsme teď prohráli 0:5? To je fotbal, v životě se dějí i horší věci. A kdyby člověk měl být psychicky dole, bude to kontraproduktivní. Bylo by to všechno špatně. Pár věcí jsme si s klukama vyříkali, hned v sobotu jsme se v kabině sešli také s vedením. Bavili jsme se o tom, jak se namotivovat na další zápas. V pátek chceme být připravení.
