„Levonohých stoperů není dostatek ani v naší lize, ani nikde jinde. Leváci jsou celkově vzácní,“ říká sportovní manažer FC Vysočina Lukáš Vaculík. „Navíc Karlos má velmi dobrou rozehrávku, klid na míči a tím, že je mladý, má také dobré rychlostní předpoklady.“
Pochvalu si Pojezný vysloužil i od trenéra FC Vysočina Jana Kameníka. „Za mě je to stoper, který má velikou perspektivu. S výbornou levou nohou, přehledem o hře, herní inteligencí a schopností velmi dobře rozehrát míč,“ říká jihlavský kouč. „Má klid na balonu, je schopen najít správné řešení při výstavbě útoku, nebojí se jít do soubojů, hraje slušně hlavou.“
Není proto divu, že jihlavský mladík nejen že pravidelně hrává Fortuna:Národní ligu, ale dostal se už také do reprezentace do 20 let. A v hledáčku ho má už i několik týmů z nejvyšší soutěže.
„Začínáme silně vnímat interest o jeho osobu,“ připustil Vaculík. „Neříkal bych ani počet klubů, které se o něj zajímají. Ale můžu prozradit, že jsou to týmy, které se pohybují v první šestce první ligy.“
První branka za áčko? Parádní přímý kop
Fanoušci FC Vysočina Pojezného nemohli přehlédnout v minulém zápase druhé ligy, kdy za Jihlavu proti Táboru vstřelil branku.
„Navíc nebyla náhodná, že by se od něj někde odrazil míč. Byl to hezký gól ze standardní situace,“ připomněl Kameník parádní trefu z přímého kopu. „Karel podobný typ střely už několikrát ukázal na tréninku a byla jenom otázka času, kdy se ke střele ze střední vzdálenosti dostane i v zápase.“
Přesný zásah mladého obránce potěšil. „Čekal jsem na to dva roky, takže jsem strašně rád,“ zmínil s úsměvem. „S trenérem to trénujeme, tak teď přišel správný čas, aby to tam padlo.“
Radost byla o to větší, že domácí zápas před dvěma týdny přímo na stadionu sledovali i rodiče. „Taťka mi hned řekl, že se opije za mě. Takže já nemusím,“ líčil Pojezný.
V reprezentaci pod bývalým jihlavským koučem
Ten ostatně na nějaké velké oslavy svého premiérového zásahu neměl ani moc času. Během reprezentační pauzy se totiž hlásil trenérům národního týmu do 20 let. Čekaly ho zápasy v Rumunsku (porážka 1:2) a doma s Anglií (prohra 0:5.).
V reprezentačním dresu se Pojezný znovu představil pod trenérem Radimem Kučerou, který mu dal v Jihlavě před dvěma lety první příležitost v dospělém fotbale.
„Vnímal jsem ho, že má potenciál. Je velice silný na míči, se silnou levou nohou. Jeho výhodou bylo, že v mládežnických kategoriích hrával defenzivního záložníka,“ vzpomíná Kučera.
„Zároveň ale míval problém s prostorovým bráněním. Fixoval se na útočníka a málo si všímal náběhových hráčů,“ pokračuje Kučera, jenž je asistentem reprezentačního kouče do 20 let Jiřího Žiláka. „V té době jsme na tom pracovali, během roků to postupně odbourával a teď si myslím, že hru čte velice solidně. Tuším, že z něho zraje velice zajímavý hráč do budoucna.“
Na jedné věci však podle Kučery musí Pojezný ještě zapracovat. „Na mě je až moc tichý a klidný, což by na jeho pozici stopera nemělo být,“ říká Kučera. „Je to v dnešním fotbale problém všech mladých hráčů, komunikace je stěžejní. Musí mluvit, hru organizovat. To je jedna ze slabin, které by mu mohly v budoucnu ubližovat.“
Pomáhá mu spolupráce s parťákem z obrany
Pojezného problémy se řízením hry vnímá i jihlavský klub. „Ano. Je potřeba, aby více komunikoval s hráči. Aby organizoval i ty, které má před sebou. V této věci je třeba trošičku přidat,“ říká Kameník.
„Snažíme se, aby malinko uměl projevit emoce,“ říká Vaculík. „Jsem rád, že se mu podařilo dát první gól a my jsme u něj první emoce viděli. Myslím, že společně s nimi se bude zvyšovat také jeho výkon a zájem o něj. Protože může být ještě zajímavější.“
Faktem je, že Pojezný má naštěstí dirigentské schopnosti od koho okoukat. V jihlavské obraně totiž nastupuje vedle dalšího velkého talentu českého fotbalu, stopera pražské Slavie Tomáše Vlčka.
„Hrají spolu pravidelně, stabilně, jsou sehraní,“ všímá si Kučera. „To je vždycky velká výhoda. Navíc Vlčák je jeden z mála mladých kluků, kteří si to dokážou organizovat, dokáže tým řídit. To je pro Karlose pomoc,“ pokračuje Kučera.
„Spojení Vlček-Pojezný je pro oba dva vyhovující. Sice jsou oba mladí, ale každý má svoje přednosti a dohromady to funguje,“ dodává reprezentační kouč.
„Věřím, že když Karel společně s Tomášem Vlčkem budou hrát dobře, bude dobře hrát i Jihlava,“ přeje si Vaculík. „Protože pak nebudeme dostávat tolik gólů a na výsledcích to bude znát.“
Atraktivní debut - v poháru proti SpartěByl do doslova křest ohněm. Fotbalový obránce Karel Pojezný při své premiéře v áčku druholigového FC Vysočina na konci září 2019 nastoupil v pohárovém utkání proti pražské Spartě. „Že budu hrát, jsem zjistil ráno na tréninku. Musím říct, že jsem se trochu klepal,“ prozradil tehdy Pojezný. „Asi to na mně na začátku bylo i vidět, když jsem netrefil dvakrát balon.“ Překvapivý tah objasnil tehdejší trenér jihlavského týmu Radim Kučera. „Chtěli jsme pošetřit některé hráče na víkendové ligové utkání,“ vzpomíná Kučera. „Samozřejmě pro Karlose to byl hodně těžký křest. Ale jestli si dobře pamatuji, tak se s námi nějakou dobu sžíval, chodil do tréninkového procesu. V tréninku se jevil dobře, tak jsme mu tu příležitost dali.“ Rozhodnutí o své premiéře Pojezný přivítal. „Na svůj první start v základní sestavě v dospělém fotbalu nikdy nezapomenu. Už jen proto, že jsem od malička fanouškem Sparty,“ vysvětloval s úsměvem. „Najednou jsem mohl být na hřišti a bránit hráče, jako je Kozák nebo Kanga.“ Právě někdejší reprezentační útočník Libor Kozák přitom ve 13. minutě dokonale potrestal zaváhání mladého jihlavského stopera. „Bohužel se otočil kolem mě. Snažil jsem se mu jít do těla, ale šel jsem ze špatné strany,“ povzdechl si Pojezný.   Libor Kozák ze Sparty a Karel Pojezný z Jihlavy. „První gól, který jsme dostali, šel trošku i na jeho vrub,“ vzpomíná kouč Kučera. „První minuty byl celkem nervózní, ale postupem času se do toho velice dobře dostal. Získával na jistotě, zjišťoval, že se i se Spartou dá hrát, i když je to kvalitní soupeř. A tím udělal první důležitý krok.“ Obavy během zápasu prožíval rovněž mládežnický trenér FC Vysočina Kamil Průša, který Pojezného vedl ve starším dorostu. „Co si vybavuji, byl jsem asi stejně nervózní jako Karel. Seděl jsem na hlavní tribuně, přímo za ním. A on se na hrotu potkával s Kozákem,“ vzpomíná Průša. „Měl tam jenom jednu chybu, hned při prvním balonu, při rozehrávce. Ale pak ten zápas zvládl dobře, co si pamatuji. Herně nepropadl.“ A dařilo se i ostatním jihlavským hráčům. Druholigová Vysočina, za kterou se střelecky prosadil Tomáš Smejkal, dokázala favorita potrápit. Prohrála až pět minut před koncem brankou Martina Haška na 2:1. „Jako tým jsme určitě hráli velmi dobře, měli jsme během zápasu spoustu šancí,“ pochvaloval si jihlavský mladíček. „ I když jsme nepostoupili a dostali gól až v samotném závěru, tak to pro mě byl úžasný zážitek,“ dodal. |
