Byl pro vás vyhazov velkým překvapením?
Žádné náznaky nebyly. Přišlo to jako blesk z čistého nebe.
A kdy jste se o svém nedobrovolném odchodu dozvěděl?
Dozvěděl jsem se to v neděli večer, kdy mi volal sportovní ředitel Jinoch. Řekl mi, že jsem odvolaný a že máme být ráno v 8.15 v Praze. V pondělí jsme se sešli s vedením – pan Vaculík, pan Pech, Jinoch, já a Šmejky (asistent Daniel Šmejkal). Tam nám oficiálně řekli proč, co, jak.
Takže nečekané...
Samozřejmě se ve fotbale nepohybuju první pátek. Poslední remíza naštvala vedení, mě i hráče. Jenže to je fotbal. Kdyby se vyhrálo 1:0, tak by bylo všechno jinak. Na druhou stranu si ale říkám, přece nemohl rozhodovat gól v nastavení. Myslím si, že jsou věci, které už byly připravené.
Jste hodně naštvaný?
Mně to opravdu vadí, protože s Danem jsme do Jihlavy šli s tím, že chceme zúročit zkušenosti a pomoct Jihlavě dostat se do ligy. Já jsem majitelům včera řekl, že to cítím jako velkou podpásovku, proto jsem v pondělí nebral telefony. Kdybychom dojeli podzim, byli jsme na nějakým hrozným místě. Ale vždyť jsme čtvrtí, šest bodů od druhého místa.
Hned od první chvíle, co jste přišel, byl na vás i na vaše hráče vyvíjen obrovský tlak ze strany vedení, fanoušků i médií. Vadil vám hodně?
Já jsem se toho nebál. Na jednu stranu je dobře, že jsme měli o co hrát. Panu Vaculíkovi jsem řekl, že jsem tohle prostě nezažil, aby se vyhodil trenér ve 12. kole ze čtvrtého místa.
A co říkáte na nového trenéra?
To, že jde k áčku trenér juniorky, mi taky nějak nesedí. Pepa je sice pracovitej, všechno, ale je to takové řešení... Nevím, no. On s tím mužstvem nebyl, i když byl součástí realizačního týmu, tak se celou dobu věnoval béčku.
S trenérskou dvojicí bude spolupracovat i sportovní ředitel Josef Jinoch. Trochu překvapení.
To je další věc, která mi trochu vadí. Když sem šel, tak řekl, že nebude trénovat. Najednou koukám a už se tlačí na lavičku. A to jsem mu i řekl, že se mi jeho jednání nelíbilo.
Co vás v jihlavském klubu nemile překvapilo?
Jsem jihlavský odchovanec, ale asi jsem Jihlavu trochu podcenil. Povídá se o různých vazbách a to jsem podcenil. Myslel jsem si, že jsem silný a že ustojím i případné úvahy o ničem. Ale bohužel.
Co máte konkrétně na mysli?
Například: celou dobu byl při nás pan Pech, předseda představenstva. A najednou obrátil. Zasedalo představenstvo – paní Vaculíková, pan Pech, pan Tulis. Názory paní Vaculíkové moc neznám, protože se skoro nevidíme. Pan Pech byl ve finále proti nám. No a Zdeněk Tulis je od začátku proti. Takže nebylo co řešit. Bylo to rychlé. Vyřešilo se to v klidu. Urban, Šmejkal pryč. Přišli z Prahy. Nazdar. A vyhodili nás. To se mi nelíbilo.
Nebyl tedy nikdo, kdo by se vás zastal?
Myslel jsem, že nám píchne Josef Jinoch. Jenže on vůbec nebyl přizvaný. Tak o čem tahle funkce je? Neměli jsme žádné zastání. Panu Vaculíkovi, kterého si nesmírně vážím, jsme řekl: Vadila mi jedna věc. Za celou dobu jste si mě nepozvali na představenstvo, abych mohl také já něco říct, nějak se obhájit nebo alespoň vědět, co se tam děje. Všechno šlo ale přes někoho. Nechápu to. Tam bych třeba i vycítil, že se něco děje. Normálně to takhle funguje. A jelikož v představenstvu jsou lidi, kteří nás nemají rádi, tak jsme neměli šanci se hájit.
A víte tedy nějaký oficiální důvod, proč jste byli "odejiti"?
Oficiálním důvodem bylo prý to, že byl potřeba udělat nějaký impuls. Místo toho, abych udělal impuls já v kabině, že bych některým hráčům řekl, ať se proberou, nebo je vyřadím, nebo rozdal pokuty, protože mě to už teď opravdu dožralo, tak to vyřeší tak, že odvolají trenéry. Mně to profesně strašně vadí. Mají na to právo, já to respektuju, ale nelíbí se mi to. A přesně tohle jsem řekl panu Vaculíkovi.
Nejhorší na tom je, že s tím člověk nic neudělá.
Přesně. Takhle to přišlo, nedá se nic dělat. Nejhorší je, že z třízápasové série se totiž mohlo hodně vydělat. Oni to ví, a přesto to udělali. A teď je to tak chytře nastartované, že noví trenéři nebo Jinoch prostě slíznou smetanu. Můžou ji slíznout. Já jsem o tom přesvědčený.
Myslíte v tom smyslu, že když se uspěje, tak mohou říct: Urban neudělal nic, podívejte, jak nám to jde?
Ne, spíš řeknou, že změna byla v pořádku. Jenže já si pokládám otázku: Táhli jsme všichni za jeden provaz? O tom mám veliký pochybnosti.
Na jihlavské angažmá tedy budete vzpomínat jak?
Myslím, že se nemáme za co stydět. 42 zápasů, 72 bodů, 21 vítězství. Myslím si, že jsme začali hrát doma atraktivní fotbal. To, co se nám nepovedlo, tak jsou utkání venku. Já si nemusím nic dokazovat. S Bohemkou jsme postoupili, ale Jihlava s daleko lepším zázemím na postup nemůže dosáhnout. Pořád tady něco chybí. Chce to stále vychytávat mušky. Není to tak, že bychom máchli kouzelným proutkem. Je potřeba trpělivost. Jenže nás tady tlačí ekonomická situace, proto jsou tu obrovské tlaky, které tomu ubližují.
Říkal jste, že k postupu něco chybí. Co to je? Přišel jste na to za sezonu a půl?
Je toho víc. Do Jihlavy je těžké dostat kvalitní hráče. Jsou to problémy s přestěhováním, dojížděním, podnebím... No a řeknu i zákulisí fotbalu, bez kterého to nejde. V Jihlavě se v určitých fázích netáhne za jeden provaz. Je tam jedno jméno, které nesedí více lidem a ani mně. Nejsem přesvědčený, že je to týmový hráč, a to je Zdeněk Tulis. Není náhodou, že se pořád končí těsně za postupovými příčkami.
Tak to nejste první člověk, který něco takového prohlásil...
Když se vyhraje, tak je v kabině první. Když se prohraje, tak ho čtrnáct dní nevidím. No a když pak mluví, tak mu v mnoha případech ani nerozumím. To není týmový hráč. Je to hráč do pohody, a když je nepohoda, tak je svůj, má své myšlení. On všechno ví, všechno zkusil, všechno viděl, všechno zažil a my jsme všichni blbci.
Asi vás musí hodně mrzet, že jste odešel od rozdělané práce?
Hrozně mě to štve. Jihlavě bych postup přál, i když u toho už nebudu. Tím, že jsem tu vyrůstal, byl jsem tu do osmnácti let, tak mám ke klubu velkej vztah. A že mě ve 12. kole vyhodili, tak to mě s prominutím nasr... takovým stylem, že to ve mně bude hodně dlouho. Jsou věci, který si člověk pamatuje dlouho. Opravdu mi Jihlava přirostla hodně k srdci, i lidé tam. Jenže pořád se mi tam něco nelíbilo a hodně těžko se to odbourává.
A co vaše budoucnost? Co vás čeká v nejbližších dnech?
Za prvé musím ve čtvrtek do Jihlavy ukončit smlouvu, vrátit auto a vyřídit všechny tyhle požitky, co člověk měl. A poté klasika. Budu čekat na nabídku. Také si dám tělíčko do pořádku. Mám resty, protože člověk nestíhá. Asi půjdu na operaci s kolenem. Mám něco s meniskem už tři roky, pořád jsem to odkládal. Teď už to chci konečně dát do pořádku, abych byl co nejdřív zdravý, kdyby přišla nějaká nabídka. Rozhodně nechci být dlouho doma. I když si aspoň odpočinu a budu se věnovat svému zdraví. Teď jsem byl čtyři roky v zápřahu.
A už nějaká nabídka přišla?
Zatím ne. I když jak jsem v pondělí nebral telefony, tak třeba už někdo volal a já jsem si pokazil angažmá.
