V novém mangementu Zbrojovky je jeden z nejúspěšnějších brněnských odchovanců posledních dekád přímou spojkou mezi mužstvem, trenéry a sportovním ředitelem Martinem Jiránkem. Kdysi spolu vybojovali titul mistrů Evropy do 21 let a zahráli si v národním týmu na Euru 2004. Na hráčskou spolupráci navazují v Brně jako jedny z klíčových postav vedení klubu.
„Zatím se v té roli cítím dobře. Zjednodušeně řečeno jsem na straně všech, snažím se udělat to nejlepší pro klub,“ říká o své nové práci třiačtyřicetiletý Polák na startu druholigového jara. Zbrojovka – připravená i pod jeho rukama – začíná v sobotu 15 hodin domácí bitvou s Chrudimí.
Líšeň do ligy neprojde, rivala ale předčí. Experti hodnotí „válku“ o Brno |
Vedle velkých plánů do budoucna, zahrnujících mimo jiné atakování pohárových příček v první lize a stavbu nového stadionu, stojí fotbal v Brně i před jedním aktuálním úkolem: vymanit se z boje o záchranu ve druhé nejvyšší soutěži, v níž je Zbrojovka po podzimu ohrožena sestupem do MSFL.
Dopadá na vás při budování nové tváře Zbrojovky hrozba, že nemáte moc prostoru pro chyby, jinak může přijít tvrdý pád?
Noví lidé vstoupili minulý rok na podzim do klubu s tím, že ho vytáhnou do první ligy. Naučil jsem se ve fotbale být realista a postupovat den po dni, zápas od zápasu. Tak musíme jít i my. Prioritou je záchrana, ano, jsme v blbé situaci, ale je potřeba si uvědomit, že to zvládnout musíme. Různé věci se uvnitř klubu dějí už teď, jsou to pozitivní změny, šance na obrodu je velká. Kdybych tomu nevěřil, tak tady nejsem. Předpokládám, že se vrátíme do ligy, znovu budeme mít fanouškovskou základnu, přejdeme na nový stadion a zase budeme hrdí, že chodíme v Brně na fotbal.
Čím k tomu přispíváte vy?
V klubové hierarchii jsem pod sportovním ředitelem Martinem Jiránkem. Po mém začátku v říjnu a úvodním oťukávání jsme si řekli, že jsme oba spokojeni. Já s tím, že jsem v prostředí, které znám, kde můžu pomoct svými názory a předávat podněty. Zamlouvá se mi to.
Bývalí spoluhráči ve vedení fotbalistů Zbrojovky Brno: zleva sportovní ředitel Martin Jiránek, vpravo jeho spolupracovník Jan Polák. (říjen 2024)
V manažerské roli jste nováčkem, stejně jako je Jiránek poprvé sportovním ředitelem. Vaše funkce ve Zbrojovce do loňska neexistovala. Znamená to, že ji za pochodu vytváříte a dáváte jí každodenní obsah a využití?
Pro mě je důležité, že Martin je mým nadřízeným a dává mi prostor k práci, ve které mám určitou volnost, ale máme spolu stěžejní věci prodiskutované. Člověk na mém místě si musí naklonit hráčskou kabinu, zároveň ale nebýt úplně blízko k hráčům, udržet si odstup. Obnáší to hodně komunikace a hlavně to chce čas, aby si na takového sportovního manažera všichni u týmu zvykli a akceptovali, že se kolem kabiny motá.
Pracujete podle nějaké šablony, nebo vycházíte ze svých zkušeností?
Nechci dělat chytráka, ale za třiadvacet let v kabině jsem viděl dostatečné množství věcí, abych měl dobrou průpravu. Ve Zbrojovce nemám rozhodovací pravomoce, v tom je i moje volnost. Jsem připraven být na stadionu jak pro tým, tak pro Martina, ať to obnáší porady, sledování tréninků, plánování, vytváření servisu pro mančaft. Pořád je co probírat a řešit. S Martinem se známe dlouho, hráli jsme spolu v reprezentacích, to je taky důležité. Rozumíme si, nepotřebujeme se poznávat.
Máte před mužstvem rozdělené role na hodného a zlého?
Nemůžeme si dovolit říkat jeden tohle a druhý něco jiného. Před hráči vystupujeme jednotně, v souhře s realizačním týmem.
A vy osobně?
Měl jsem nějaké dva nebo tři proslovy, neřeknu přímo ostré, ale když budu vědět, že se před námi rýsuje průser nebo něco začíná hořet, je mojí povinností na hráče přitvrdit. To jsem klukům už řekl, že je nebudu jenom chválit.
Polákova kariéraNarozen 14. března 1981 v Brně. |
Do Zbrojovky jste se vracel nadvakrát – poprvé jste se v ní objevil na podzim 2023, kdy ji měl kupovat Pavel Svoreň, a absolvoval jste takzvané integrační kolečko po různých úsecích v řízení klubu. Bylo vám k něčemu?
Šlo o to udělat si vhled do mládeže, načíst si naše talentované kluky. Teď je znám a není to k zahození. Tehdy jsem se dostal od mládeže až k béčku, myslel jsem si, že to bude mít pokračování až k áčku dospělých, byl jsem ambasadorem projektu rozvoje mladých hráčů. Uběhl nějaký čas, pořád se čekalo na změnu ve vlastnické struktuře Zbrojovky, a když bylo loni na jaře patrné, že tato změna (prodej Pavlu Svoreňovi) neproběhne, vyplynulo z toho, že moje etapa tím v klubu skončí. Neposunoval jsem se, neviděl jsem v tom pro sebe budoucnost, nebylo to pro mě přijatelné.
Musel jste ale o comeback stát, když jste se v klubu na podzim po půl roce objevil znovu.
Hlavně byl zájem ze strany nových lidí, kteří do Brna chtěli přijít. Stáli o mě, bavili jsme se o tom, jak můžu Zbrojovce pomoct. A já, protože k ní mám vztah, jsem byl pro.
Proč jste si vybral právě tu práci, kterou teď máte, a ne třeba trenérský úvazek u mládeže, pozici skauta či cokoliv jiného?
Ani jedna z těchto rolí mě v podstatě nikdy nelákala, nehlásil jsem se k ní. Viděl jsem se v managementu, v pozici, kterou jsme si s mým nástupem definovali.
Naplňuje vás?
I když jsem měl po skončení kariéry pauzu a mohl jsem si dělat, co jsem chtěl, nebyl jsem nikým řízený a odpočíval jsem, tak tomu stejně něco chybělo. Fotbal je můj život, je to mé prostředí. Jsem rád, že v něm jsem, věnuji se něčemu, čemu rozumím, a můžu v tom být prospěšný.
Předloni ještě během vašeho „integračního kolečka“ se říkalo, že jste tehdejšímu klubovému manažerovi Zdeňku Psotkovi pomáhal lákat do Brna zahraničního hráče, s jehož otcem jste údajně během kariéry nastupovat v Německu. Bylo to tak?
Šlo o Malicka Sanoga, mladého hráče z Unionu Berlín, a ne, s jeho otcem Boubacarem Sanogem z Pobřeží slonoviny jsem nehrával. Zdeněk Psotka mě požádal, zda bych ho neoslovil díky své znalosti němčiny. Párkrát jsme se spolu bavili, konkrétní podmínky řešil Zdeněk, Sanogo se pak rozhodl pro setrvání v Německu a zamířil do Norimberku.
Jan Polák (s mikrofonem) jako ambasador práce Zbrojovky Brno s talentovanou mládeží. (2023)
Cítíte při běžné komunikaci s hráči, že rady a postřehy potřebují slyšet od bývalého výborného fotbalisty? Že na ně slyší víc?
I já jsem bral slova od těch, co to hrávali, na velkou váhu. V první řadě musí hráč respektovat trenéra, který rozhoduje a dává mu pokyny. No a pak má k dispozici někoho se zkušenostmi a ten mu taky může pomoct. Kluci vědí, že kabinu znám, že jsem si něčím prošel a vím, o čem mluvím.
V kabině Zbrojovky máte mezi jinými i svého syna Daniela. Momentálně je zraněný, ale jinak do mužského fotbalu zdárně nakukuje. Přemýšlíte hodně o tom, jak k němu přistupovat, aby to nezavdávalo debaty o protekci?
Nejsem v klubu jako jeho táta, jsem zde v jiné pozici. Dany je chytrý, několikrát jsem s ním o tom mluvil. Řekl jsem mu, ať pracuje, je pokorný, a že si zaslouží přesně to, co ukáže na hřišti. Podle toho ho budou brát spoluhráči i lidé kolem. Já jsem ho do áčka Zbrojovky nepřivedl, šanci dostal bez ohledu na mě, a jestli o tom bude někdo něco říkat, jde to mimo mě. Je na synovi, aby se držel při zemi a ukázal, že na hřiště patří, nebo si budou ostatní myslet, že ho tam drží tatínek. Ví, že to může přiletět odkudkoli, je obrněný, silný v hlavě, dobře nastavený.
Zajímavosti z klubu
|
Kdybyste ale viděl, že syn nehraje, uvažoval byste, jak mu pomoct, a byla by jedna z možností odchod jinam, nedostal byste se spíš vy sám do ošemetné situace?
Pro svoje syny, jednoho i druhého, se snažím udělat to nejlepší. Osobní věci je ale potřeba oddělit a probrat je doma. I v kabině Zbrojovky to vypadá tak, že se nehrnu k Danymu, protože mám na starosti všechny hráče, ne jen jeho. Koneckonců já mu za zadkem stát nemůžu a hrát za něho taky nebudu. (úsměv)
Jiný mládežnický reprezentant Jiří Hamza donedávna s nižším vytížením zápolil, než ho vyřešil přestupem do Slovácka. Zasáhlo Zbrojovku hodně, když se sice hlásí k tomu, že chce na vlastních špičkových talentech stavět, ale pak jí jeden z nich s nespokojeností zmizí?
Jeho situaci jsme konzultovali poctivě všichni, řešila se pro a proti. Věděli jsme, že se děly změny v kádru, že by Jirka neměl na svém postu takové vytížení, on dostal nabídku z první ligy, ztotožnil se s ní a my jsme mu chtěli umožnit tuto šanci využít. Řekli jsme: O. K. , u nás bys tolik prostoru nedostal, nebudeme ti bránit jít do ligového mančaftu. Tím nechci říct, že u ostatních mladých kluků to budeme dělat taky tak, a jakmile přijdou, že mají nabídku jinam, začneme je hromadně pouštět. To ne. V Jirkově případě jsme to udělali takhle.
Nešlo mu spíš dát prostor ve vlastním týmu a na pozici, jaká je mu vlastní?
O tom rozhoduje trenér. Když hráče vidí na nějakém místě v sestavě a ta další jsou obsazená, tak se můžete dostat před rozhodnutí, zda hráče brzdit ve vývoji, nebo zvolit jiné řešení.
Bez ohledu na Hamzův odchod Zbrojovku posílil velký počet mladých hráčů. Líbí se vám takové přestupové období, jaké jste v zimní pauze předvedli?
Byl bych opatrný v hodnocení před prvním zápasem. Kádr se doplnil tak, že to mělo hlavu a patu, vypadá solidně, jsme na dobré cestě. Kluci vypadají dobře.
Brněnské fotbalové dostihy začínají, Potočný přebíhá ze Zbrojovky do Líšně |
Zároveň ale odešli někteří zkušení hráči, naposledy útočník Roman Potočný, jenž zamířil do Líšně. Nebudou vám zkušenosti v tuhých bojích na spodku tabulky chybět?
Máme v kádru dravé mládí i střední generaci, to má taky svoji váhu. I Romanovu situaci jsme chtěli vyřešit tak, aby byla výhodná jak pro klub, tak pro něho. Směrem k němu bylo fér, když jsme pro něho maximální vytížení tak úplně neměli, že si našel klub, v němž bude platný podle svých představ.
Jak se stane, že by si důležité zápasy nezahrál se sedmi podzimními góly nejlepší střelec mužstva?
Roman byl zvyklý hrát od začátku a celé zápasy. My jsme to takhle neviděli. Dával góly, má zkušenosti, taky mu ale měla v létě končit smlouva. Zvážili jsme, že bude lepší jít cestou, pro kterou jsme se rozhodli.
Brněnský útočník Daniel Švancara (vpravo) oslavuje svůj gól v zápase mládežnické Ligy mistrů Trenčín - Zbrojovka Brno. (říjen 2024)
Když jsme u řešení ošemetných situací jednotlivých hráčů, co jste vyvodili z loňské kontroverze kolem mladého útočníka Daniela Švancary, který si v rozehrané sezoně odletěl léčit zranění a dobít baterky k moři, místo aby zůstal s týmem?
Švanci je mladý kluk. Někdy se mladí kluci musí naučit, jaká je komunikace v dospělém fotbale. Vzniklo možná nedorozumění, které jsme si vyřešili. Všechno je O. K.
Udělal Švancara chybu?
Teď jsem na otázku odpověděl. Švanci byl stejně zraněný, týmu by nemohl. Vykomunikovali jsme si to. Zůstane to v kabině.
