Ten se po nepovedených sezonách plných záchranářské nervozity uhnízdil na jedenáctém místě tabulky a Koudelka tak může s klidnější hlavou na ryby. „Ale při takové vyrovnanosti napříč ligou každý zápas rozhoduje a my musíme skoro pokaždé bodovat,“ upozorňuje, že současná pohoda se může rychle zvrtnout. „Herní projev však vypadá lépe, než tomu bylo v minulých sezonách,“ vyzdvihuje dvaatřicetiletý podhrotový hráč.
Dojem z výkonů Prostějova je tedy lepší?
Body sbíráme a na tabulku se kouká jinak, než když jsme se třeba na konci jara dívali s děsem až dolů. Když budeme zvládat zápasy hlavně doma, tak si uděláme klidnější zimu, než jsme si poslední dobou zvykli.
Do utkání většinou naskakujete až v jejich průběhu, ovšem okamžitě s páskou na ruce. Berou ostatní kapitána, co není v základu?
Hlavně to tak neberu já. Trenér mi vždycky říká, že máme nějaký záměr, pro ten se dělá soupiska. Nehrotím, že nejsem na hřišti každý zápas od první minuty, tohle je zkrátka profi fotbal. Když to řeknu blbě, kapitán nemusí hrát furt.
Jan Koudelka střílí góly v malém fotbale i v tom velkém. V Tunisku pomohl české reprezentaci čtyřmi zásahy.
Určitě, jen je to méně obvyklé.
Dovolím si takové drzé přirovnání. Luka Modrič je legenda a kapitán Realu Madrid, ale také už chodí do většiny zápasů z lavičky. Nehledám v tom tedy nic zvláštního. Důležité je, že to máme jasně nastavené mezi trenéry a mnou i kabinou.
Jste profesionální fotbalista a druholigový kapitán. Přesto stále platí, že jak skončí sezona, je z vás reprezentant v malé kopané?
Bylo tomu tak, ale už to tolik nehrotím. Poctivě čekám, jestli zbudou zápasy malého fotbalu po sezoně velkého, a když ano, tak si jdu rád zahrát. Že bych to ale lepil dohromady, jak se dá, tak to už ne. Když je čas, jdu si zahrát malou. Mě to hrozně baví, v malém fotbale jste pořád na balonu, je to rychlejší, techničtější, a tak je to pořád nějaká forma fotbalového zdokonalování se.
Češi na mistrovství světa v malém fotbalu vypadli opět ve čtvrtfinále |
Dívají se na to stejně i trenéři?
Když jsem lepil velký a malý fotbal více do sebe, tak to většina trenérů fakt neměla ráda. Ve volnu jsem na rovinu řešil, že si zahrát půjdu, ale i tak skřípali zuby. A já je chápu. Jsem profesionální fotbalista, mám smlouvu, beru za to peníze, a tak je složité mi jen tak říct, ať si jdu zahrát, s představou, že se mi něco stane. Člověk ale jen hledá možnosti, jak si nějak zpestřit přípravu a vyčistit hlavu. Pro mě je nejlepší, když mám dělat kondici, abych se sbalil a šel dělat tyhle sporty.
Potřebujete za něčím běhat?
Když máme volno a není fotbal, jdu na tenis. Budu radši dvě hodiny makat na kurtu než půl hodiny běhat. Ještě snáším, když jdu běhat s někým, ale jít se sám proběhnout, to byste si mě měli vyfotit, protože se to stává málokdy a z donucení individuálního plánu. Radši si najdu jakoukoliv formu jiného sportu.
Kapitán Jan Koudelka se připravuje k rozehrání standardní situace.
Tomu se dá rozumět. Spousta lidí nezvládá jen tak běžet, byť za míčem se klidně honí hodiny…
Nejhorší je ovál. Atletická dráha, ještě ta poctivá, oficiální čtyřstovka. To jsem hotový, jen to vidím. Podívám se na to a můžu jít domů, hlava mě zkrátka nepustí. V lese mi to nevadí, běžet přírodou mi nepřijde tak vyčerpávající. Na oválu běžíte furt dokola, vůbec to neubíhá. Řeknete si deset koleček, což zní pěkně, jenže pak si přeložíte, že jsou to vlastně čtyři kilometry, a hlava vám to už nevezme.
Zpátky k malé kopané a dalším odnožím fotbalu. Přináší vám to něco pro velké hřiště?
Hrával jsem i futsal, ale už mi to časově fakt nevycházelo, takže tak šest let jsem v hale žádnou soutěž nehrál. Malý fotbal se mě ale drží a baví mě. Neustále bráníte jeden na jednoho, jste často na míči, kličkujete, rychle zakončujete. Tak osm let zpět, když jsem byl do malé kopané nejvíc zažraný, mě to vyloženě nutilo jít do kličky, abych obešel hráče. To je pro fotbal určitě fajn. Trenéři to nemají rádi, ale pro samotného hráče to určitě není špatná věc.
Zrychlí se také rozhodování a zpřesní načasování kličky či přihrávky?
Nepochybně, protože na malém prostoru to zkrátka musíte udělat rychle. Druhá věc je ta, že zasekávačky a podobné finty ve velkém fotbale už tolik nefungují, člověk se do nich zamotá. Na malém vápně vám ale určitě pořád pomohou. Je potřeba to rozlišit a vybrat si správné řešení situace. Na začátku profikariéry mi říkali, že dělám pořád to stejné: zasekávačka, pohyb do středu a střela. Já říkal, že moc dobře vím, odkud to mám zažrané pod kůži, a že to tak efektivní jako na malém fotbale není. Takže vás to naučí rozlišovat herní situace.
Spor o peníze i budoucnost klubu. Jak se zrodila ostudná porážka 0:26 |
V minulosti jste se měl rozhodnout mezi profesionálním fotbalem a reprezentací toho malého, protože pravidla neumožňovala profíkům z velkého fotbalu nastupovat k zápasům malé kopané. Jak to tehdy dopadlo?
I s profismlouvou jsem si stejně čas od času odskočil zahrát malý fotbal. Po mistrovství světa v roce 2017 se mluvilo o tom, že by mě a ještě jednoho spoluhráče chtěli do americké ligy. Ve finále se ale nic nestalo a nikdo nic neřešil. Smlouvu jsem dostal někdy v roce 2018, ale už si to přesně nevybavuji. Nestálo to tak, jestli jedno, nebo druhé. Hledala se spíš cesta, jak můžu dělat obojí.
V čem podle vás tkví záliba Čechů v menších formách fotbalu, které zde mají tradici a reprezentace se v nich umisťují lépe než ve velkém fotbale?
Nevím, jak to má futsal, ale malý fotbal je amatérský sport, kde se jen seskládala skupina kamarádů ve výborné partě a oblékli na sebe národní dres. Proto jsme měli světové výsledky. Teď už úroveň malého fotbalu šla obrovsky nahoru. Hráči, organizace, taktika, vše je mnohem propracovanější. Je rázem těžké obhajovat naše výsledky, neboť každá země je nyní schopná poskládat nabité sestavy, které nás dorovnávají.
Ještě nejste fotbalový důchodce, ale až to přijde, plánujete se věnovat malému fotbalu jako jeho ambasador a dále jej rozvíjet?
Nad tím jsem ještě nepřemýšlel. Dokud to jde a jde to kloubit dohromady, chtěl bych si stále zahrát. Ale sleduji, co se kolem děje, a co bude po mé aktivní kariéře, se uvidí. Má hlava je teď orientovaná na velký fotbal, chci být ještě platný svému týmu a udržet si smlouvu. To další je pro mě jen takový doplněk.
Doplněk, ke kterému se dá utíkat, když to ve velkém fotbale dře?
Když se mi nedařilo, nebo když mi klubové povinnosti nedovolily hrát malý fotbal na nejvyšší úrovni, tak jsme se domluvili, že si půjdu dvakrát zahrát brněnskou ligu, a umělo mi to pomoct. Dnes už to ale moc nejde, tohle je hudba šesti let nazpět.
Proč to nejde?
Neříkám, že jsem starý, říkám, že už mám nějaký věk. (směje se) Měníte umělou trávu za přírodní a i to vnímání je jiné. Dřív jsem šel z velkého fotbalu hrát futsal, za dva dny jsem obouval kopačky na malém fotbale a vše bylo v pohodě. Teď už cítím, že to není ono a chvíli trvá, než přepnu. Ani ne v hlavě, ale v kolenou, která dostávají na umělce víc zabrat. Dřív jsem vyhledával každou příležitost si zahrát, dnes už si raději občas odpočinu.
Přátelský zápas mezi Olomoucí (modrá) a Prostějovem. Prostějovský Jan Koudelka zkouší únik přes Michala Vepřeka.
Kdy si tedy odskočíte na malý fotbálek?
Když v listopadu končíme ve druhé lize, většinou na malém fotbale nějaká kola ještě rozlosovaná jsou, tak si jdu kopnout. A pak až na konci května nebo začátku června. Vždycky, když je volno. V sezoně na to zkrátka prostor ani čas není.
Jste mistr světa i Evropy v malém fotbale, dosáhl jste na prvoligovou účast v tom velkém, který vás živí. Kam sahají vaše ambice?
Splnilo se mi toho dost a jsem pokorně vděčný. Teď už říkám, že si to chci ještě nějakou dobu užít ve zdraví, protože fotbalový život je hrozně krátký. Jestli se k tomu něco týmově zadaří, to už je nadstavba. Takže pochopitelně chci, abychom si teď jako Prostějov ulehčili život, nehráli o záchranu a dali si klidnější sezonu.
