Sám při vyprávění mnohokrát zmínil, že mládí na vesnici ho zocelilo a několikrát mu pomohlo. Díky své povaze také dobře zvládal slávu a tlak veřejnosti či fanoušků. „Člověk si na to zvykne, ale je třeba si to srovnat v hlavě. Ale třeba při angažmá v Belgii to byl až trochu extrém, že musel zasáhnout i klub, abych měl trochu klidu,“ přiznává.
Zkušenosti z dětských let ho přivedly i k jednomu slavnému momentu. Při ligovém šlágru jeho Borussie Dortmund s Bayernem Mnichov šel do branky. Gólman Jens Lehmann byl totiž v 66. minutě vyloučen, a protože už měl tým vystřídáno, dvoumetrový útočník oblékl rukavice. A vedl si skvěle, pochytal řadu šancí a gól nedostal. „Patří to mezi historické momenty německé bundesligy. Byl to trochu extrém. Ale na vesnici jsme zkoušeli všechny sporty a chodil jsem i do branky,“ vypráví.
Změnil jsem se a jsem za to rád, říká Koller. V padesáti je z něho extrovert |
Jinak však na hřišti trápil hlavně obrany a gólmany soupeřů. Branek dal v kariéře stovky, těžko vybrat ty nejdůležitější. Některé památné má ale Koller stále před očima. Řadí se mezi ně i ty reprezentační. V dresu národního týmu jich nasázel 55, nikdo v historii jich nedal víc.
„Snad se dožiju toho, že mě někdo překoná. Ale v nejbližší době to moc nevidím. Věřil jsem Patriku Schickovi, ale ten už má dva roky zdravotní problémy, a tak přišel o hodně gólů,“ přemítá.
Reprezentaci bral urostlý útočník vždy jako čest a nikdy ji neodmítl. Úspěchy s národním týmem řadí na stejnou úroveň jako ty klubové. Nicméně jeden turnaj je pro něj nezapomenutelným. „Při Euru 2004 byla naše generace na vrcholu, všichni jsme zůstali zdraví a v plné formě. Byl to nejlepší tým, ve kterém jsem hrál,“ komentuje šampionát, kde Češi brali bronzové medaile po prohře 0:1 v prodloužení v semifinále s Řeckem.
Od památného turnaje letos uplyne dvacet let a evropský šampionát se bude hrát znovu i s českým týmem. „Postup ze skupiny je jasný cíl. Portugalsko je favorit, ale můžeme ho potrápit a zbylé dva týmy porazit. Mám obavy, že nyní moc nehrají naši hráči v cizině, což otevírá prostor pro ty z české ligy. Je dobře, že se daří Spartě, Slavii i Plzni v evropských soutěžích. Snad budou hrát klíčoví hráči pravidelně, zůstanou zdraví a povede se udělat úspěch,“ přeje si.
Jeho příběh je inspirující
Koller je zvědavý, jak se týmu bude dařit pod novým trenérem Ivanem Haškem. „Je to novinka v naší historii a zároveň motivace pro hráče, kteří nedostávali tolik šancí. Jak znám Ivana Haška, tak s hráči umí komunikovat a dostat je na svoji stranu,“ přidává.
Na šampionát se bývalý útočník těší. Bude ho sledovat jako fanoušek či televizní expert, čemuž se v poslední době věnuje. Letí to, od konce jeho kariéry uplynulo už třináct let. „Už se snažím moc nevzpomínat. Je to pravěk,“ usměje se.
Třináct gólů, žádné nadávky. Jak Koller pískal okresní přebor |
I nedávný film o klukovi ze Smetanovy Lhoty mu však kariéru i začátky připomněl. „Natáčel se dva roky a znovu se mi vybavily momenty, které třeba ani nebyly jednoduché. Měl jsem v životě štěstí a využil šanci, kterou jsem dostal,“ uvědomuje si. Jeho příběh je inspirativní pro řadu mladých fotbalistů, kteří začínají i třeba v malých obcích. „Může to pro ně být motivace. Je třeba jít si za svým snem,“ zdůrazňuje.
Těžko srovnávat, ale sám Koller je přesvědčený, že kdyby začínal s fotbalem v dnešní době, prorazil by dříve. „Už v mládeži bych byl ve větším klubu, což by mi jistě pomohlo. Dnes je reálnější než dřív, že někdo vyletí. Skauti jezdí po celém světě, všechno se natáčí a sdílí na internetu. Když někdo něco umí, tak to nikomu neunikne,“ myslí si.
Jan Koller chytá penaltu jednomu z účastníků Livesport fotbalové školy Petra Čecha.
Nejlepší střelec české fotbalové reprezentace s úsměvem vzpomíná na roky, kdy vůbec netušil, že bude strašit obrany nejlepších klubů světa. „Jak jsem byl velký, tak na mě viseli dva tři soupeři, a stejně mi nemohli vzít míč. Tehdy pro nás byl zážitek, když jsme si mohli třeba při školním turnaji zahrát v Písku. Už je to všechno dávno,“ ví.
Obrovitý fotbalista si užívá život po kariéře. Po návratu z Francie do Čech se s partnerkou starají o roubenku na Písecku a také často sportuje. Kromě fotbalu chodí chytat florbal. „Chtěl jsem jít do branky i v hokeji, už jsem měl koupenou i výstroj, ale nesehnal jsem tak velké brusle. Patnáctky pro gólmany nemají,“ uvádí.
Věnuje se i padelu, stále oblíbenějšímu sportu mezi tenisem a squashem. A občas si chodí zahrát i fotbalový okresní přebor ve Smetanově Lhotě. „Každým rokem je to horší a horší. Občas si říkám, jestli to mám ještě zapotřebí. Ale pár zápasů zvládnu, máme dobrou partu. Hraji na různých postech, i do branky občas jdu. Rád pomůžu, když mám trochu času. S klukama pak s chutí zajdu na pivo,“ potvrzuje.
Jan Koller se hrdě hlásí k tomu, že je Jihočech, a má k regionu vztah. Naopak rád by se zbavil svého slavného rozhovoru, kdy ho reportér volal k mikrofonu hláškou: Honzo, Honzo, pojďte k nám. „Nesu si to s sebou celý život, už se toho asi nezbavím. Kamarádi to neříkají, spíš cizí lidi si chtějí udělat srandu. Už je to docela ohrané, ale beru to s úsměvem,“ uzavírá.
