„Musím říct, že trochu překvapený jsem byl, protože jsem měl zájem pokračovat v rozdělané práci,“ přiznal rodák z Otrokovic.
Bez angažmá však dlouho nezůstal. Po mladém ambiciózním trenérovi sáhla druholigová Jihlava, s níž ve čtvrtek podepsal smlouvu na příští sezonu.
Přemýšlel jste o nabídce dlouho? Objevilo se i nějaké proti?
Myslím, že nabídka od FC Vysočina byla velmi korektní a pro mě zajímavá. Navíc způsob jednání s vedením klubu byl vstřícný.
Co konkrétně vás ale přesvědčilo?
Klub má svůj projekt, ví, kam směřuje a jaké lidi do něj chce dosadit. A já budu součástí takového projektu moc rád.
Opravdu se neobjevilo žádné negativum?
Řekl bych, že ani ne. Já na Vysočině působil už před čtyřmi lety, měl jsem možnost být u regionální akademie, juniorského týmu a pak chvilku i u dospělých. Když jsem tedy teď do Jihlavy přijel, měl jsem pocit, že jdu do prostředí, které velmi dobře znám. Potkal jsem také hned lidi, s nimiž jsem měl možnost spolupracovat už předtím. A musím říct, že to bylo velmi příjemné setkání.
Na známé tváře zřejmě narazíte i při práci s týmem, protože někteří ze současných hráčů kdysi prošli v akademii vašima rukama. Berete to jako výhodu?
Určitě ano. Mám velkou radost z toho, že kluci, které jsem tehdy poznal v U14 a U15, jsou nyní součástí prvního týmu. Myslím, že to je skvělá vizitka práce Vysočiny s mládeží. Každá klub je rád, když si dokáže vychovat hráče pro první mužstvo. A je to dobré i pro diváky, kteří uvidí fotbalisty spjaté s regionem.
Už jste zmínil, že se do FC Vysočina vracíte po čtyřech letech. Sledoval jste její cestu i po odchodu do Zlína, potažmo loni do Pohronie?
Každý trenér podle mě sleduje výsledky celé řady soutěží. A to nejen českých a slovenských, ale i řady dalších zahraničních. Takže ano, i já jsem sledoval druhou českou ligu. Už taky proto, že v ní mám spoustu známých.
Během svého předchozího působení v Jihlavě jste chvíli spolupracoval u A-týmu s Michalem Bílkem, který od května trénuje plzeňskou Viktorku. Jak na spolupráci s ním vzpomínáte?
Pro mě byla velmi zajímavá, zažíval jsem tehdy vlastně svoje premiérové angažmá v rámci první ligy. A musím říct, že s Michalem jsme měli dobrý vztah jak po stránce sportovní, tak i lidské. Bohužel výsledkově se mužstvu nedařilo, takže ta spolupráce byla nakonec jen krátká.
Vraťme se teď na chvíli k uplynulé sezoně, kterou jste strávil na Slovensku. Bylo pro vás hodně velkým překvapením, když vám klub nenabídl další spolupráci? Vždyť jeho představy jste přece splnil, první ligu jste udrželi...
Je pravda, že trochu překvapený jsem byl. Na druhou stranu už jsem zaznamenal i nějaké signály, že by to nemuselo dopadnout. Vedení klubu zřejmě mělo jinou představu o trenérovi či spolupráci. Proto se naše cesty rozešly.
A vy jste si řekl, že než se pustíte do něčeho dalšího, zregenerujete psychické síly na dovolené?
Celé jaro jsme byli pod určitým tlakem, takže když jsme se zachránili, byla to úleva. Ale také jsem moc dobře věděl, že aspoň na chvilku musím z fotbalového prostředí pryč.
Objevily se nějaké nabídky na novou práci už před vaším odjezdem na dovolenou?
Pár týmů se ozvalo, za což jsem byl rád. Ovšem nejkorektnější a nejlepší komunikace byla s Vysočinou. Jsem rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Nicméně o vašem možném příchodu se mluvilo v Jihlavě právě v době, kdy jste byl ještě na dovolené. Takže vaše představy o vypnutí od fotbalu se úplně nenaplnily. Mám pravdu?
Trenérská práce už je prostě taková, nemůžete při ní úplně vypnout telefon. Navíc, když je člověk bez angažmá, tak v koutku duše stejně pořád přemýšlí, co bude.
Ono je ve finále stejně nejdůležitější, jestli dovolená splnila účel a vy jste si i přes občasné fotbalové telefonáty dostatečně odpočinul...
To ano. Byl jsem moc rád, že jsem mohl strávit čas s manželkou a dětmi. Když jsem byl totiž na Slovensku, tak ten kontakt s rodinou byl výrazně menší. Samozřejmě kvůli koronaviru a opatřením s ním souvisejícími.
A do Jihlavy budete brát rodinu s sebou?
Ne. Naše zázemí je na Uherskohradišťsku, kde manželka znovu chodí do práce a jedno z dětí půjde v září do školy, takže by se mi rodina do Jihlavy přesouvala dost těžko. Asi to zatím dopadne tak, že já budu většinu času trávit v Jihlavě a vždycky, když bude možnost, vyrazím domů.
Jan KameníkFotbalový kouč, narozený 25. ledna 1982. V roce 2015 se stal prvním šéftrenérem nově vzniklé regionální fotbalové akademie v Jihlavě. Ve funkci vydržel dva roky, poté dostal nabídku od trenéra tehdy prvoligového A-mužstva FC Vysočina Michala Bílka, aby mu dělal asistenta. Nově vytvořená dvojice však u týmu vydržela jen sedm zápasů. Z Jihlavy se přesunul do Zlína, kde působil jako asistent Bohumila Páníka (26 zápasů), Michala Bílka (22), Romana Pivarníka (14) a Josefa Csaplára (14). V sezoně 2019/20 vedl tým i jako hlavní kouč (13). V říjnu loňského roku odešel trénovat slovenský FK Pohronie (24). Nyní je zpět v Jihlavě - jako hlavní kouč. |
Když se znovu zaměříme na vaše nové angažmá, tak podle šéfa FC Vysočina Lukáše Vaculíka jste si mohl vybrat jednoho asistenta. Byl pro vás Jozef Pavlík jasná volba?
Určitě. Spolupráce s ním v Pohronie byla velmi dobrá, sedli jsme si po všech stránkách a to je pro mě důležité. Proto, když jsem dostal tuhle možnost, vůbec jsem neváhal.
Další dva členy realizačního týmu znáte? Myslím Tomáše Josla a trenéra gólmanů Matuše Maťovského?
O Tomášovi jsem věděl, nějaké povědomí o něm mám, ale trenér brankářů je pro mě úplně nový. Nicméně si myslím, že se nám bude dobře spolupracovat. Po prvním setkání a jednání jsem o tom přesvědčený.
Jaký herní styl je vám bližší? Váš předchůdce Aleš Křeček říkal, že raději bude hrát na výsledek 3:3 než na 0:0. Máte to podobně?
Já bych nebyl až tak konkrétní. Říct, jaký styl budeme hrát, bez toho, aniž bych znal detailně hráče a jejich přednosti, či nevýhody, to si netroufnu. Uvidíme, až detailně poznám celý tým, který budu mít k dispozici. A od toho je trénink a přípravné zápasy.
Jinými slovy, nejste nějak vyhraněný, co se stylu týká?
Přesně tak.
Už loni byl jihlavský tým hodně mladý – s věkovým průměrem 22 let, ovšem jen kvůli tomu, že v něm je i čtyřiatřicetiletý Matúš Lacko. Každopádně ani letos to asi nebude o moc jiné. Nemáte z toho trochu obavy?
Naopak, z mého pohledu je to výhoda. Mladí kluci v sobě mají spoustu energie, takže věřím, že budeme hodně pohyblivý tým. A taky hodně učenlivý. Navíc ještě nějací zkušení hráči přibydou, aby tvořili určitou osu týmu, která pak bude i prodlouženou rukou nás trenérů.
Už můžete prozradit nějaké jméno?
Zůstat by měl brankář Luděk Vejmola.
Což je pro vás asi dobrá zpráva na uvítanou…
Samozřejmě. Luďka znám, měli jsme možnost spolupracovat ve Slovácku v U19. A pořád jsme tak nějak byli v kontaktu. Jsem opravdu rád, že bude v Jihlavě pokračovat.
Jak byste sám sebe coby kouče charakterizoval. Mám na mysli, jestli jste spíš mírnější typ, nebo umíte i pořádně zakřičet?
Myslím, že od obojího trochu. Snažím se být pokud možno klidný a pozitivní, jenže někdy taky přijde moment, kdy musím zvednout hlas.
Kdy se s týmem uvidíte poprvé?
Příprava začíná 21. června. A týden poté odjíždíme na soustředění. Plán přípravy je hotový, už se budou ladit jen detaily.
