Přípravu na novou sezonu začíná prakticky jako nováček v mužstvu, protože po vleklé rekonvalescenci naskočil do ligového zápasu až na poslední čtvrthodinu závěrečného duelu na Baníku, kde bylo o pádu brněnského celku již rozhodnuto.
„Občas, když mám koleno ztuhlejší, po dohodě s trenérem něco vynechám. Ale 99 procent věcí dělám s mančaftem naplno. Zdraví drží, cítím se dobře,“ říkal ve středu během zápasu Zbrojovky proti Slovanu Bratislava.
Druhý poločas sledoval s pytlíkem ledu na koleni, což je víc prevence než řešení nějakého zdravotního problému. Odehrál první půli, pak podle plánu společně s celou jedenáctkou na hřišti vystřídal a měl padla.
„Dnes to bylo pravda o něco horší než v sobotu v Trnavě. Tam jsem si říkal, jak se mi hraje super. Dneska mám tréninků za sebou zase o něco víc a je to znát. Nebylo to ono. Tak to v přípravě je. Ty první zápasy jsou vždycky nejhorší. Toho se nebojím,“ přemítá mládežnický reprezentant, jemuž bude v červenci 22 let.
Zranil se na začátku podzimu v úvodu kvalifikačního utkání jednadvacítky proti Bělorusku. Zrovna se probil do základní sestavy, nastupoval i za Zbrojovku. Té ještě doma pomohl slavně porazit Spartu, což byl jeden z mála světlých momentů v celé sezoně z klubového i individuálního hlediska - a pak už to šlo z kopce.
Až to pro Brno skončilo sestupem, který Šural nervózně sledoval z tribuny.
„Bohužel, stalo se. To je fotbal. Není to individuální sport, ale kolektivní. Musíme to vykopat zpátky, ne si stěžovat, co to na nás padlo,“ staví se k nové (nepříjemné) výzvě čelem.
Přiznává, že pád, který se Zbrojovce nedařilo zastavit, nesl velmi špatně. „Asi ještě hůř než kluci, kteří chodili na hřiště. Oni se po každém zápase snažili dostat porážku z hlavy, nastoupit za týden znovu a jet dál. Já jsem o tom přemýšlel furt a neskutečně mě to žralo,“ ohlíží se Šural.
Druhou ligu si vyzkoušel už jednou, a to v sezoně 2014/15 v Mostě. Takže ví, co Zbrojovku čeká: „Nic snadného,“ má jasno. „Druhá liga bude složitá, ne že ne. Nemůžeme si myslet, že když jsme loni hráli první ligu, prosvištíme tou druhou hladce a jsme zpět. Týmy (ve druhé lize) nejsou tak zajímavé, ale dostali jsme se tam a není jiná varianta než to zvládnout,“ soustředí se.
Stejně jako Zbrojovka ve druhé lize bude i on mít těžkou práci s návratem do fotbalového života. Přestože na konci minulé sezony nastupoval za juniorku, trénoval a mihl se v lize, logicky se tři čtvrtě roku dlouhá pauza musí někde projevit. „První měsíc po zranění to bylo s míčem u nohy strašné. To mi přišlo, že jsem s ním nehrál tři roky,“ vnímá Šural.
Dál je to na něm.
Jako postupový cíl na Zbrojovce. „Na konci sezony to s atmosférou v kabině nebylo růžové,“ řekne. „Sestoupilo se, což je hrůza samo o sobě. Ale stalo se. Jdeme do toho jako jeden tým a musíme makat, aby se Zbrojovka zase vrátila.“
