Když jste skončil v Dukle, co rozhodlo pro Táborsko?
Hodně pomohlo to, že se známe s Martinem Vozábalem (výkonným ředitelem klubu – pozn. red.). Měl jsem čest si sednou i s majitelem Petrem Kolářem. Představil mi klubovou filozofii a také ambice do budoucna. To mě hodně posunulo k tomu, abych zvolil Tábor.
Kolář před zhruba dvěma lety avizoval, že do pěti let by při dokončené infrastruktuře chtěl s klubem do první ligy. K tomu tedy nyní zbývají tři roky. Mluvil k vám stejně?
Ano. Zhruba do tří let by chtěl pomýšlet na první ligu. Ale je třeba na to být jako klub připravený, mít hotovou infrastrukturu. Jinak to nemá cenu. Když se to stane dřív a bude to k tomu, tak proč ne. Nicméně jeho jednání vůči mně bylo od něj i Martina Vozábala strašně pozitivní a potěšilo mě.
Měl jste i jiné nabídky. Nechtěl jste přece jen zůstat v první lize ještě třeba alespoň rok?
Takhle jsem nepřemýšlel. Přirozeně, první liga je první liga. Skok oproti druhé je velký. Chtěly mě dva kluby z nejvyšší soutěže, ale ztroskotalo to na mém věku. Všichni dnes chtějí mladé běhavé kluky. Nejde už ani tolik o to, kdo jak umí hrát fotbal. Takových případů je vidět víc. Ze druhé ligy jsem byl v kontaktu se třemi kluby, nakonec jsem se rozhodl pro Táborsko. Roli hrálo také to, že bych se chtěl na jihu Čech usadit.
Byl ve hře čtvrtý návrat do Českých Budějovic?
Mluvil jsem s asistentem Jirkou Kladrubským a vedoucím týmu Ivo Táborským. Bavili jsme se, že se můžu vrátit, ale oba vědí, že kvůli některým lidem to nejde. A ti v Dynamu pořád jsou. Jinak já klubu pořád fandím, vždy se mi tam dařilo.
Jakub Hora z Českých Budějovic přihrává mezi fotbalisty Pardubic.
Táborsko skončilo v posledních dvou letech ve druhé lize třetí a čtvrté, v baráži bylo blízko postupu. Dařilo se mu letos i v poháru. Sledoval jste to?
Ano. Loni byli kousek od postupu přes Dynamo. Letos jim chybělo málo, aby byli v baráži znovu a hráli by proti Dukle, kde jsem působil. Viděl jsem i osmifinále poháru na Slavii. Klubu se dlouhodobě daří, ve druhé lize je stabilizovaný, tak proč si dávat malé ambice.
Kam s vámi počítá trenér Radek Kronďák?
Do středu zálohy. Na takové pozici nastupuji posledních zhruba pět šest let. Jinde bych už hrát ani nechtěl. Věřím, že to je post, kde budu týmu nejvíc prospěšný, a celkově se nám bude dařit. Druhou ligu jsem si celkem nedávno na půl roku vyzkoušel. Je to skok, i sám na sobě jsem to cítil. Není to tolik fotbalová soutěž, ale bojovná a těžká.
Na jak dlouho jste podepsal smlouvu v klubu?
Na jeden rok. Ale řekli jsme si, že když vše bude z obou stran fungovat, tak to můžeme prodloužit. Možná v Táboře i kariéru dohraju.
Zapadá návrat na jih i celkově do vaší budoucnosti? Už jste si zkusil trénování, v létě pořádáte vlastní fotbalový kemp pro děti.
Ano. Chtěl bych být trenér nebo sportovní manažer. Uvidíme, co bude časem. Plánuju si začít dělat i potřebné trenérské licence.
Varnsdorf do 3. ligy? Peníze má jen špičkový fotbal, zbytek chřadne, štve šéfa |
Trénoval jste v budějovické mládeži, byl jste i u týmu žen. Jsou to cenné zkušenosti?
Určitě. Jsem rád, že jsem měl možnost si to vyzkoušet a nemusel jsem jít ani od přípravek. Byl jsem s Dianou Benátovou a Alešem Hanzlíkem rok u týmu holek, to byl super začátek. Další dobrá škola pro mě byla u Slávy Rožbouda, když jsem působil u staršího dorostu.
Uvědomoval jste si, že už při kariéře je třeba řešit, co bude po ní?
Úplně ne. Ale při angažmá v Polsku jsme se potkali s Honzou Nezmarem. Trávili jsme spolu hodně času a tam vznikly moje myšlenky na trénování nebo práci manažera. S Honzou to dodnes probíráme. Pomohl mi i právě Vozi (Martin Vozábal – pozn. red.). Posledních zhruba pět let se o to zajímám, je toho hodně. Sleduji také trenéry. Moc se mi líbí Roberto De Zerbi, kouč Olympique Marseille. Mohl jsem sledovat i Jindru Trpišovského.
