Fotbal na šikmé ploše. Hostovický unikát nutí hrát do kopce a z kopce

Fotbalisté Hostovic se pohybují na šikmé ploše. Ne, nejedná se o žádný vězeňský tým, to jen jejich hřiště má abnormální sklon. I proto si na plot za brankou pro legraci pověsili výstražnou dopravní značku Nebezpečné klesání. „Myslím, že jsme unikát i v rámci celé republiky,“ odhaduje Libor Touš, sekretář klubu, který působí v I. B třídě Ústeckého kraje.

Od jedné branky k druhé je výškový rozdíl 3,88 metru, tedy sklon 4,2 %, křižně mezi praporky dokonce 5,73 metru, což je sešup 5,1 %.

„Hrát do takového kopce není nic příjemného. To převýšení je dost cítit,“ oklepal se vaňovský trenér Miroslav Zeman, jehož celek si odvezl z Hostovic v úvodním kole nového ročníku bod. „Taktiku hřišti přizpůsobujeme. Pokud hrajeme z kopce, soupeř musí míč nakopnout, takže se snažíme pokrýt střed hřiště, vysoké hráče, kteří dokážou hlavičkovat a prodlužovat balony.“

Zeman zároveň běhá po trávnících jako rozhodčí a podobné hřiště nezná. „Je to vážně unikát,“ souhlasí s hostovickými funkcionáři. „Pamatuju tady ještě větší kopec, kluci povrch trochu srovnávali.“

Tahle anomálie ovšem není výhodou ani pro domácí. „Sice jsme si už zvykli, ale radši hrajeme na lepších placech. Je tady spousta fotbalistů, kteří tohle hřiště taky nemají rádi. Musíme se s tím holt poprat,“ neskuhrá hostovický trenér Roman Löffler. „Mrzí mě, co o našem hřišti všichni povídají, ale oni sem jedou jednou za sezonu. Kdežto my tady hrajeme každých 14 dní.“

Příznivci i hráči už se obrnili a na téma svažitého trávníku při zápase vtipkují. „Hrajeme dolů, musíme dát gól! Protože nahoru ho nedáme,“ hecovala fanynka Martina Štolbová. Během penaltového rozstřelu zase jeden z hráčů při loudavém kopu svého parťáka se smíchem popichoval: „Kdybychom kopali penalty do kopce, tak míč tam letí ještě teď!“

Zatímco soupeři se na zrádný povrch chystají, Löffler prý neordinuje jinou taktiku pro první a druhou půli. „Chceme hrát pořád stejně. Samozřejmě z kopce je větší tlak do vápna, ale pro nás nemá smysl, že budeme do kopce bránit a z kopce útočit,“ zamýšlí se kouč Hostovic. „Jediný bod je daný, že chceme začínat z kopce a rozhodnout už v prvním poločase.“

Statistiky si klub z Ústecka nevede, trenér však ví, že víc míčů padá do spodní branky. „Nahoru je to specifické, ale dáváme i góly do kopce. A pěkné,“ kření se Löffler.

Už historická fotka ukazuje sklon hřiště v Hostovicích, byť částečně za to může asi i fotograf.

O sklonu hřiště předpisy nemluví, to hostovické je pro krajskou soutěž schválené. „Nejsem vševědoucí, ale normu určující sklon neznám,“ vrtí hlavou licenční manažer asociace Stanislav Rýznar, který řeší profesionální kluby. „Sám jsem hrál vesnický fotbal a vím, že se to toleruje.“

Hostovice mají křivé hřiště už od svého vzniku. „I na historických fotkách je to vidět,“ ukazuje sekretář Touš na zeď u kabin. „Před šesti lety jsme srovnávali levou půlku, navezli jsme 28 tater hlíny, od svazu jsme dostali 140 tisíc korun.“ A co hřiště narovnat úplně? „Technicky to možné je, ale finančně pro nás neúnosné. Stálo by to pět milionů, přitom náš rozpočet je 200-300 tisíc,“ posteskl si Touš. „Kdyby nám s tím někdo pomohl, byli bychom rádi.“

Soupeři brblají, hrát tady je fuška, tvrdí Doubek

Kdyby se fotbalisté Hostovic účastnili běhu do vrchu, budou mít šanci na úspěch. Jsou vycvičení, jejich hřiště je totiž do kopce. „Už jsem si zvyknul,“ usmívá se záložník Petr Doubek, který fešácký dres celku z I. B třídy Ústeckého kraje obléká již rok. Hřiště Hostovic má stoupání až unikátní.

Momentka z utkání SK Hostovice - TJ Vaňov. Vlevo domácí záložník Petr Doubek.

Jaké je hrát z kopce a do kopce?
Ze začátku to pro mě bylo těžké. Je lepší hrát první poločas z kopce, to je taková naše taktika, a dát co nejvíc gólů. Druhá půle už je taková, že do 60. minuty dobré, od 60. minuty těžké. Fyzicky. Je to znát. Někdo si myslí, že ten sklon se neprojeví, ale jak se nabaluje únava, cítíte to dost. Hrát tady je fuška. A běhat dolů taky není žádná sranda, to vás zastaví až zábradlí. (smích)

Co na to soupeři?
Brblají, ale nedá se nic dělat. Hřiště je pro oba týmy stejné. My to bereme tak, jak to je. Hrajeme doma jednou za 14 dní, venku si na krásných placech užíváme. Podobné hřiště jako naše neznám. Ale nikde v regulích není dáno, jaký má být sklon, máme to ověřené. Jinak bychom tady ani hrát nemohli.

Je rozdílná taktika pro útočení nahoru a dolů? Váš trenér Löffler chce hrát pořád stejně.
Z kopce to moc nakopávat nejde, protože pak skončí míč dole pod kopcem u Makra. (smích) Snažíme se hrát spíš po zemi, rychlé balony za obranu. A ve druhém poločase, když míč nakopnete, kopec ho zpomalí a většinou to chytnou obránci. Je to vabank.