Jak jste s umístěním spokojen?
Já myslím, že je to slušný výsledek. Hlavní je, že jsme postoupili ze základní skupiny a na hřišti se vystřídali všichni hráči. Škoda, že jsme zápas o bronz prohráli s Boleslaví vysokým rozdílem šest dva.
Proč tolik?
Klíčový moment zápasu byl za stavu jedna jedna. Někdo z našich střílel na prázdnou bránu, ale míč skončil na tyči. Soupeř pak šel do vedení a my jsme museli dotahovat a nakonec otevřít hru. Semifinále se slovenským Ružomberokem bylo předtím vyrovnané, ale dali jsme jen dva góly.
V Praze se hrálo s pomocí mantinelů. Jaké to je pro brankáře?
Zachytal jsem si opravdu pořádně. Člověk musí dávat pozor na odražené míče. To je náročnější než na velkém hřišti, musíte si to pořád hlídat. Brankář taky mnohem víc zapojuje nohy.
Pomohly vám někdejší zkušenosti z futsalu?
To ani ne. Futsal se sice hraje v hale, ale nejsou tam mantinely a branka je menší. Tady šlo spíš o postřeh a taky o štěstí, jak se podaří mužstvu kombinovat s pomocí hrazení.
Co jste říkal atmosféře, v níž se turnaj odehrával?
Byla vynikající, moc příjemný zážitek. Nejlepší fanoušky měla Bohemka, ti dělali atmosféru v celé hale.
Turnaj se konal jen den poté, co jste zahájili zimní přípravu. Bylo to hodně těžké?
Docela ano, mohly nám trochu docházet síly. Ale trenér během turnaje točil čtyři pětky, takže se dostalo v podstatě na všechny. Při pátečním tréninku jsme se trošku rozhýbali na umělé trávě a získali cit pro míč.
Po odchodu Marka Čecha do Ruska vás čeká boj o post brankářské jedničky. Musíte si teď přidávat v tréninku?
To ani ne. Trénuju pořád stejně. Musím makat a uvidíme, jak to dopadne.
