Dnes ho obvykle najdete v deset dopoledne na hřišti sportovního gymnázia v Českých Budějovicích a místo střelby na bránu vede studenty k fotbalu přes gymnastiku a posilovnu. Paradox, který dává smysl. Fotbal se totiž změnil a on taky. Ale jenom trochu.
Jestli to chápu správně, dneska jste trenérem na gymnáziu. To znamená – pořád fotbal, jen bez stadionu?
Pořád fotbal. Jen bez iluzí, že stačí kopnout do míče. Máme sportovní gymnázium v Českých Budějovicích, několik sportů vedle sebe, a já mám na starosti fotbal.
Říkají vám studenti pane profesore?
Jasně že ne. Jsem pro ně trenér. (Přichází majitel Starého mlýna u Byšic, kde je Lafata na fotbalovém kempu se studenty: „Tak tady máte kafíčko, pane profesore!“)
Ani na chvilku vás neláká být „pan profesor Lafata“?
Ne. Na to nemám ani papíry, ani potřebu. Jsem trenér. To mi stačí.
Má to i školní kulisy? Kabinet, porady, tyhle věci?
Jo, máme svůj trenérský kabinet. V tomhle je to normální škola. Jen místo učebnic řešíme tréninky.
