„Ve fotbale jsem dvacet let, jako prostějovský zastupitel jsem se naučil jednat a hledat všeobecně přijatelná řešení problémů. To chci využít,“ tvrdí.
V klubech, fotbalovém zákulisí, ale i v hospodách se mluví o nejednotnosti fotbalové Moravy. Co si pod tím pojmem má fanoušek představit?
Někdy to vypadá, že se neumíme domluvit ani na tom, jestli je ve středu středa. Na něčem se dohodneme, druhý den je všechno jinak. Tak to přece nejde.
Co se s tím dá dělat?
Není to tak složité, pokud všechny strany budou držet slovo. Při řešení jakéhokoli problému se můžeme všichni třeba pohádat, bouchat do stolu a nakonec dáme hlasovat. Podle výsledků se pak všichni mají chovat. Jde jen o to, aby platilo, co se demokraticky domluví... Když to tak bude fungovat, celé prostředí se narovná. To je celé. Nemá smysl z toho dělat vědu.
Myslíte si, že jste člověk, který tomu může pomoci?
Ano, proto do toho jdu.
Jste náměstkem hejtmana Olomouckého kraje. Neplatí v tomto případě přísloví o dvou židlích?
Hodně jsem to probíral. Časově by to šlo zvládnout, nejen kvůli tomu, že často jezdím do Prahy. Uvolnil jsem si ruce v klubu, kde dostali patřičné kompetence ekonomický ředitel Ivan Polák a sportovní ředitel Radim Weisser. Jsem už jen klasický předseda, všechny pouze kontroluji.
Jak z pohledu politika hodnotíte kroky ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které po zadržení Miroslava Pelty na chvíli pozastavilo fotbalu čerpání dotací?
Krajský úřad má také dotační programy, takže vím, že rozdělování peněz není snadné. Přesto zastavení čerpání dotací nebylo dobrý nápad. Především pro menší kluby to bylo hodně nepříjemné.
Hodně se mluví o tom, že Čechy a Moravu ve fotbale dělí vysoký plot. To vám nebere chuť jezdit v případě zvolení na jednání do Prahy?
Nějaká rivalita tady bude vždy. I ta však může být v rámci korektních pravidel. Vidím to jasně. Buď zůstanete venku a budete pořvávat přes plot, že všechno stojí za pendrek, nebo budete uvnitř a u stolu hájit moravské zájmy. Já jsem pro druhou možnost. Ta první žádnou změnu nepřinese.
Nejste příliš velký snílek?
Nežijeme v době Mirků Dušínů, přesto bych si opravdu přál, abychom se vrátili do dob Rychlých šípů. Z vlastní zkušenosti vím, že třeba u jednání o posilách si stačilo podat ruku. Smlouva se podepisovala pomalu na konci sezony. Chlapské slovo se zkrátka drželo. K tomu se chci vrátit.
