„Na nový stadion se hodně těšil. Moc mě mrzí, že se toho nakonec nedožil, je to velká škoda,“ smutní Martin Svědík současný kouč 1. FC Slovácko, který se ale narodil v Pardubicích a jeho fotbalové začátky jsou spojené s Lokomotivou Pardubice a právě s Františkem Dařbujanem, jenž sem talenty vodil.
Průkopník skautů
Svědík jej sám označil za jakéhosi průkopníka dnešních skautů. „Byl to nadšenec, který objížděl školy, chodil po dětských hřištích a sháněl fotbalisty. Zbláznil do toho sportu spoustu dětí,“ vzpomíná Svědík.
Třeba obránce Jiřího Pospíšila. V necelých šesti letech si kopal na pardubickém plácku za barákem a možná právě díky Dařbujanovi se přes Lokomotivu Pardubice nakonec dostal až k 90 ligovým duelům (tři góly) v dresu Drnovic a Českých Budějovic. Ještě víc jich pak sehrál na Slovensku (136 zápasů, 13 gólů), kde si dokonce za Ružomberok v sezoně 2006/07 zahrál i dvě utkání základní skupiny Ligy mistrů.
František DařbujanNarodil se 11. dubna 1956 v Pardubicích. V průběhu života byl zaměstnán v Semtíně, ale jeho největším koníčkem byl fotbal. Po Pardubicích sháněl malé talentované kluky, které pak trénoval na Dolíčku v Lokomotivě Pardubice. Rukama mu prošlo hned několik později ligových hráčů. Třeba Martin Svědík, jenž dnes jako trenér vede ligové Slovácko. Po každém zápase mu psal SMS zprávu, ale ještě bedlivěji sledoval FK Pardubice. První zápas na novém Letním stadionu však už bohužel nestihne. |
„Fanda chodil mezi baráky a sledoval malé kluky, jak hrají fotbal. Všechny nás posbíral. Jednoznačně mu vděčím za kariéru, a nejen já. Tehdy by nás nenapadlo, že můžeme hrát i profesionálně. Fanda byl v Pardubicích prvopočátek fotbalu,“ připomíná Pospíšil. „Věděl jsem, že měl nějaké zdravotní problémy, ale jeho odchod pro mě byl stejně obrovské překvapení. Jsem z toho velmi smutný,“ dodává.
Ve vzpomínkách zdůrazňuje především partu, kterou Dařbujan na „Lokádě“ pomohl vytvořit.
„Přivedl k fotbalu mě, Martina Svědíka, Pavla Jirouska (donedávna trenéra druholigové Chrudimi), Petra Rydvala... Ale především strhnul i jejich táty. Všichni nás potom trénovali,“ říká.
Zmíněný Rydval je dalším ligovým „zářezem“ Dařbujana. Za Duklu Praha, Union Cheb a pražskou Bohemku odehrál dohromady 29 zápasů, ve kterých dal jeden gól.
„Na stadionu SKP Pardubice na Rudé Hvězdě jsem si kdysi kopal na škváře a Fanda všechny tyhle plácky procházel. Já byl levák a na tyhle věci měl on instinkt,“ usmívá se Rydval. Pak už nastalo ryze fotbalové dětství. „Každého půl roku probíhaly nábory, na které přišlo třeba 150 dětí, to byly neuvěřitelné objemy. Fotbal byl fenomén, pomáhali tatínkové. Po práci to byl jejich koníček, všichni to dělali zadarmo, což je oproti dnešku obrovská změna,“ uvědomuje si Rydval.
Čtvrté pivo a konec s fotbalem
V případě tatínků ale nešlo jen o fotbal na hřišti. Stejnou důležitost mělo i plánování tréninků a taktiky na zápasy.
„Na hřišti jsme strávili spoustu času, ale potom jsme s táty ještě prošli hospody a nejrůznější bufety. Tátové si dali pivo a my dostali limonádu a tatranku. Teprve pak se jelo domů,“ směje se Svědík. „Pamatuju si, že Fanda vždycky seděl s chlapama u stolu a po čtvrtém pivu pokaždé prohlásil, že už s fotbalem končí. Druhý den ale stejně vždycky přišel,“ dodává.
S fotbalem časem doopravdy přestal, ale v hospodě u stolu sedával víceméně do posledních dní.
„Zůstane za ním spousta úsměvných historek, ale hlavně hromada práce. Budu si ho pamatovat jako dobrosrdečného chlapa, který nikdy nezkazil žádnou legraci. Vzpomínky zůstanou po všech a je třeba si je uchovat,“ zdůrazňuje Svědík.
