Na tiskovou konferenci dorazil chebský rodák asi s dvacetiminutovým zpožděním. Důvod? Naprosto pochopitelný. Neodmítl totiž ani jednoho z malých fanoušků, kteří ho přišli požádat o podpis nebo společnou fotografii.
Přestože byl z porážky zklamaný, nakonec v něm převážila radost z návratu na trávník, na kterém fotbalově vyrůstal. „Až na výsledek to bylo skvělé,“ řekl Nedvěd, jenž si poprvé zahrál soutěžní utkání společně se svým synem.
Co říkáte na to, jak jste pobláznil Skalnou?
Spíš mě mrzí, že jsme nevyhráli. Chtěli jsme před domácími fanoušky vyhrát, ale nevyšlo nám to. Přesto si myslím, že akce se povedla. Přišlo hodně lidí, bylo dobré počasí.
Jak jste si užil možnost zahrát si mistrovské utkání se synem?
Fajn. U něj i dalších hráčů byly patrné emoce, protože před takovou kulisou ještě zřejmě nikdy nehráli. Bylo to znát, moc balonů jsme si nepřihráli. Pak se těžko vyhrává.
Dokáže vám prohra zážitek zkazit?
Mně vždycky. Pokaždé chci vyhrát, provází mě to celou kariérou. Ale zkazí ho to jen na chvilku, pak se člověk uklidní. To je normální a správné. Kdybyste byli spokojení s tím, že doma prohrajete 1:4, tak je něco špatně.
Brankář soupeře říkal, že podle jeho názoru jste nehrál naplno. Jak jste to vnímal vy?
To se mu asi zdálo, měl jsem toho plné zuby. (smích)
Byly v tom z vaší strany emoce?
Trošku jo. Na mě návštěva až tolik nepůsobila jako na ostatní kluky, ale chtěl jsem hrát líp a zvítězit. Nemám moc natrénováno, to je znát. Ale fotbal jsme si zahráli a až na výsledek to bylo skvělé.
Obvykle nastupuje Skalná v červenobílých dresech, tentokrát jste ale zvolil speciální sadu. Jak k tomu došlo?
Chtěli jsme do nějakých světlejších barev. Pak se nám naskytla možnost této černobílé kombinaci, tak jsme to vzali. Dresy jsou hodně podobné těm, v jakých jsem odehrál poslední zápas v Juventusu v roce 2009. Barvy dobré, jsem na ně zvyklý. (úsměv)
Nedvěd o synovi:Když byl malý, fotbal ho moc nezajímal. Dělal ostatní sporty. Měl rád basketbal, plavání. Až kolem třinácti let se mu fotbal začal líbit, chodil s kluky jen tak hrát a chytlo ho to. Jsem rád, že si takhle občas zahraje, ale vůbec mi nevadí, že není profík. |
Co jste říkal výkonu vašeho syna Pavla?
Zpotil se aspoň trošku vůbec? (smích) Snažil se. Je to těžké, fotbal nehraje. Tohle bylo i kvůli těm emocím kolem na něj víc, než mohl unést. Jsem rád, že když může, tak sem přijede a zahraje si za Skalnou. Důležité je, aby se nebál.
Dával jste mu před výkopem nějaké rady?
Říkal jsem mu, ať se nepouští do větších akcí a hraje jednoduše. Myslím si, že měl strach a necítil se ve své kůži.
Jak pro vás bylo náročné zvyknout si na odlišné fotbalové myšlení, které mají hráči na této úrovni?
To je normální, s tím se člověk potýká vždycky. Těžko se do toho dostává. Něco očekáváte, ale hráč pak zvolí úplně jiné řešení. Dobrý fotbalista by se s tím ale měl vyrovnat. Někdy je to na hlavu náročné.
Jednalo se o jednorázovou akci? Fanoušci by vás jistě rádi přivítali i v nějakém dalším utkání.
Je obtížné skloubit to dohromady s povinnostmi z Itálie. O víkendech, kdy se hrají zápasy, hraje i Juventus. Když je občas nějaká pauza, tak se sem můžu dostat, ale toho času je málo.
Jsou v týmu ještě nějací hráči, se kterými jste zde začínal?
Mrzí mě, že ve čtvrtek na tréninku se zranil Jirka Schveiner, který se mnou chodil od první třídy na základku. Chtěl jsem si s ním a Tomášem Pěčkem zahrát, naše silná trojka zase spolu. Je mi to líto i za něj, na ten zápas se hodně těšil.
V Juventusu věděli, že jedete hrát mistrovský zápas?
Věděli. Brali to jako dobrou myšlenku. Poslali fotografa i klubovou televizi, která se sem tedy nakonec asi nedostala. Italové mají fotbal vážně rádi. Kdysi jsme tady hráli proti Skalné s mužstvem, ve kterém byl dokonce prezident Juventusu. To se málo ví. Už tenkrát byla dobrá návštěva. Zahráli jsme si, pak šli do hospody… Prezident byl moc spokojený.
Má rád klidné prostředí, jako je ve Skalné?
Velice. Je úplně obyčejný člověk. Vůbec byste si nevšimli, že pochází z jedné z nejbohatších rodin v Itálii. Normální kluk, který je o tři roky mladší než já a baví ho fotbal, přestože závodně ho nikdy nehrál. Chodí s námi hrát pravidelně. Kromě hospůdky ve Skalné jsem ho vzal i do pivovaru v Plzni. Celkově to byla moc příjemná akce.
Když se dostanete domů, také zajdete večer do hospůdky na pivo?
Samozřejmě! V Praze i ve Skalné si jdu vždycky s kamarády napřed zakopat, pak posedíme… Je to fajn. Vztahy mezi námi se nemění, berou mě pořád stejně, což je super. Kdyby se chovali jinak, cítil bych se blbě. Berou mě jako jednoho z nich, já se přesně tak i cítím. Aspoň ti mladí vidí, že i odtud je možné to někam dotáhnout. Je to jenom o tom, kolik strávíte času na hřišti.
Přijedete příští týden na rozlučku Tomáše Rosického?
Jestli budu držet pohromadě, tak jo. Mám náročný program. Mezitím se ještě vracím do Itálie, je přestupní období a něco se hýbe. Budu mít dost práce, ale určitě se vynasnažím, abych dorazil. Čím víc podobných utkání u nás bude, tím líp.
Spekulovalo se o vašem přesunu do funkce ve fotbalové asociaci UEFA. Máte takové ambice?
Já už jsem dost vysoko. Být v Juventusu a dělat na takové úrovni… Je třeba pořád získávat zkušenosti. Ve funkci jsem osmý rok. První tři jsem vůbec nevěděl, co mám dělat. Postupem času člověk zjistí, jak na to. Pořád se musím učit. Snažíme se, i když v Lize mistrů se nám zatím příliš nedaří.
DĚKUJI! Pavel Nedvěd fanouškům, kteří si našli cestu na zápas, poděkoval zamáváním.
Máte informace, jak to vypadá s budoucností brankáře a vašeho dlouholetého spoluhráče Gianluigiho Buffona, který v Juventusu končí?
Nevím, zatím se nic neobjevilo. Podle posledních zpráv chce chytat dál. Náš hráč ale není. Přeju mu, aby se rozhodl správně.
