Pokud by šel v civilu po ulici, měli by i pardubičtí fotbaloví fanoušci problém ho poznat. Brankář Luděk Frydrych sice nosí na tváři pravidelně drobné strniště, ale v posledních týdnech ho zdobí vzhled ala Rumcajs. Žádnou sázku v tom však hledat nelze.
„Držím to od začátku roku. Počkám do konce přípravy a pak to vyrazíme shodit s kamarádem. Jsme domluvení, že si uděláme u holiče pánskou událost. Necháváme to tedy teď narůst, aby pak změna byla znát,“ říká devětadvacetiletý Frydrych, který v poslední přípravě Pardubic v Jihlavě (porážka 1:2) nastoupil od první minuty.
Hráli jste poprvé na přírodní trávě, ale jak gólmani snáší umělou? Hráči v poli ji v oblibě nemají...
Na přírodní je to rozhodně příjemnější i pro nás.
Nepůsobí hrubost umělky při skluzech někdy jako struhadlo?
Jak kde. Někde se vám nic nestane, ani se neodřete či nenarazíte. Ale jinde už mají něco za sebou, a to potom pády fakt bolí.
Máte na ní naopak díky pevnějšímu podkladu vyšší odraz?
To je také různé. Ty novější jsou kvalitní, ale povrch je to pořád odlišný. Všude je mají prosypané gumovým granulátem. U nás v Ohrazenicích už není takové. Tam má životnost za sebou, ale v Boleslavi byla tak dva tři roky stará, což bylo cítit, jelikož technologie jde hodně dopředu. Balon na umělce chodí jinak a tolik neskáče, protože rovina to drží. Ale musím říci, že v Jihlavě bylo hřiště rovné jak kulečník. Už dlouho jsem neviděl tak dobře připravené.
Na Vinici je to zatím k podobnému stavu daleko?
To jo, jelikož trénujeme na trojce (hřiště v zadní části areálu), takže se to nedá srovnávat. Až půjdeme na dvojku nebo hlavní jedničku, tak bude rozdíl znát. Zatím to šetří. Není důvod tam chodit, ale my jsme rádi, že vůbec můžeme být na trávě, jelikož na začátku jarní části budou ty terény kdekoliv všelijaké.
Zpět k Jihlavě. Bylo podle vás utkání vyrovnané?
Herně určitě a výsledkově to tak skoro taky dopadlo. Myslím, že jsme odehráli dobrý zápas. Byli jsme hodně na balonu. Nevím, zda Jihlava záměrně hrála tak zataženě. První půli jsme hodně kombinovali a měli míč na kopačkách spíše my. Ale dostali jsme jeden gól ze standardky a druhý po brejku.
Podle záběrů se zdálo, že při prvním vázla komunikace s obráncem Kakrdou. Jak jste to viděl?
To si nemyslím. Vzniklo to přečíslením a centrem z pravé strany do vápna, kde míč prolétl až na zadního hráče, který to vrátil před bránu na volného nabíhajícího útočníka. Problém bych tedy viděl už v té situaci, která tomu předcházela.
Při druhé brance to vypadalo, že vás míč přelétl...
Tam směřoval po standardce na zadní tyč, odkud ho někdo hlavičkoval přes celou bránu i přese mě. Nedosáhl jsem na to a soupeř to jen doklepl.
Jihlava byla druhý protivník z nejvyšší soutěže. Dala by se srovnat jeho úroveň s Mladou Boleslaví, která vás v úvodu přípravy porazila 6:0?
Oba mančafty nás vycvičily z produktivity. Boleslav proměnila všechny své šance. Jihlava měla dvě příležitosti a obě zužitkovala. V tom byl bohužel největší rozdíl. Ale jak počátkem ledna s Boleslaví, ani teď jsme herně nepropadli.
Druhá půle vám začne počátkem března. Dříve jste měl pozici jedničky „jistou“, což už neplatí. Jak si zvykáte, že musíte o post bojovat více, než předtím?
Myslím, že když je konkurence, je to lepší, protože člověk nestagnuje. Kdo bude chytat, je na trenérech.
Vedle sportovních záležitostí vás zaměstnávají i otcovské „povinnosti“. Zvládáte roli tatínka?
Zatím v rámci možností ano. Synovi bude v dubnu už rok, takže to docela letí. Je hodný, ani nás nezlobí. Přebalování má na starost přítelkyně. V případě potřeby to ale zvládnu také a myslím, že v tom moc nepokulhávám (úsměv).
Míček už má po ruce?
Má jich tam více. Sice ne přímo fotbalových, ale dost. Zatím ho to moc nebere a radši spí.
