„Mám velkou radost, je to pro mě první pozitivní věc v téhle sezoně,“ řekl Pavelka. „Kdybyste mě přitom viděli ráno na tréninku, tak jsem netrefil ani síť za bránou.“
Vaše radost byla opravdu velká, za oslavu vysvlečením z dresu jste si nechal dát žlutou kartu.
To nešlo udržet. Pro mě je to složitá sezona i z osobního hlediska. Pět měsíců jsem nehrál, čekalo se ode mě hodně, a se špatnými výsledky přicházela kritika. Je to vzpruha, snad se od toho odrazím dál. Po zranění jsem se vrátil už v zimě, ale všichni viděli, že to nebylo ono. Možná to tehdy bylo trošku urychlené.
A zranění jste si obnovil?
Ne, bohužel v utkání se Slavií jsem utrpěl koňara. Hrál jsem s tím, ale špatně se to zahojilo a sval pak praskl, takže jsem musel zpátky na marodku.
Bylo těžké se motivovat na pohár, když prioritou je pro vás záchrana v lize?
Je to složité. Nechci se vymlouvat, ale v prvním utkání jsme druholigový Třinec asi podcenili. Místo abychom se v takovém zápase dostali do herní pohody, dostali jsme se ještě víc dolů. V odvetě jsme to vzali od začátku dobře, dlouho chyběla jen koncovka. Domácí pohár je teď jediná trofej, o kterou hrajeme, a chceme se o ni rvát dál.
O postupu jste rozhodli dvěma góly až v závěru. Byly to nervy?
Ano, bylo to obléhání bez šancí. Třinec hrál to, na co měl, a trochu zdržoval, což se mu v závěru asi vrátilo. My jsme to zaplaťpánbůh zlomili, protože tu ostudu z prvního utkání v Třinci jsme potřebovali odčinit.
