Jihlavský tým pod vedením kouče Davida Oulehly v úvodních pěti kolech marně usiloval o vítězství. A s aktuálním ziskem pouhých dvou bodů při skóre 3:11 mu patří poslední příčka druhé ligy.
„Vnímáme to jako realitu, která je. A my na to musíme reagovat,“ říká ředitel FC Vysočina Lukáš Vaculík. „Hledáme způsob, jak se z toho dostat.“
Kde je podle vás hlavní problém aktuálních neúspěchů?
Má to dvě konsekvence. Jedna je, že se obměnil hráčský kádr, je to o nějakém návyku a sehrání se. Druhá věc je na větší zamyšlení: chyby se nám velmi často opakují. A to má jen dva způsoby vyhodnocení. Buď hráči špatně reagují na podněty, které jim dáváme, nebo je to o momentální kvalitě, kterou na jednotlivé posty můžeme dát. Protože ani v jednom zápase nás soupeři nepřehrávají.
Jenže co je to platné, když chybí to nejdůležitější – dobré výsledky a s nimi bodový zisk...
Je to o nějaké naší zodpovědnosti a jednoduchých chybách, které se opakují. A když se ty chyby opakují neustále dokola, tak buď jsme hloupí, nebo musí dojít k nějaké změně na pozici jednotlivých postů. Nejsme horší, přesto výsledky nepřicházejí. A my to teď musíme zastavit, nebo se to bude prohlubovat.
Nabízí se jednoduché, ale nákladné řešení: před koncem přestupového období ještě přivést nějakou posilu. Čas stále je...
Ano, až do 8. září budeme moct přivádět nové hráče. Na druhou stranu, já jsem zastáncem toho, že se vlastním hráčům musí alespoň částečně věřit. Musíte najít správný způsob, jak vám ten který hráč může pomoct. A ne jenom někoho přivést a pak mu z jakéhokoliv důvodu de facto nedat šanci. Protože se nelíbí trenérovi, protože nezapadne do konceptu...
Mluvíte o někom konkrétním?
My jsme na jaře takhle přivedli Landinga Sagna (senegalský útočník na hostování z Košic – pozn. red. ), který se u nás z nějakého důvodu prostě neprosadil. A ve druhé slovenské lize se prosazuje (v posledních dvou zápasech za Prešov vstřelil čtyři góly – pozn. red.). A když do toho jdete narychlo a pod tlakem – a nemáte na to ty peníze, že byste měl konkrétního hráče vytipovaného a zaplatil ho – tak někdy je to i o štěstí, že riskujete. Takže ano, díváme se, co by bylo možné. Ale spíš je to o práci našich hráčů. O tom, jak je zlepšit. Jak neudělat jednoduché chyby, jak být ještě produktivnější v ofenzivní části, abychom se dokázali střelecky prosazovat.
Druhým, tzv. rychlým řešením je výměna trenéra. Kouč David Oulehla má vaši plnou důvěru?
Má naši plnou důvěru. Ale jsou to spojené nádoby. Když vám hráč nereaguje, musíte hledat způsob, proč na to nereaguje. Jestli mu tréninkový proces umožňuje, aby to pochopil, nebo to špatně vysvětlujete. Je potřeba najít správný recept: jestli je to v důraznější promluvě, jestli je to v nějakém větším tlaku na hráče, aby si to uvědomili... To je otázka. Ale řekl bych, že tohle je teď největší problém.
Je to pro vás o to více ubíjející, že se soupeři vlastně držíte krok, a stejně ze zápasu odcházíte s prázdnou?
My si každý zápas vyhodnotíme, i já sám nad tím trávím možná více času, než by z mé pozice bylo záhodno. Protože každý duel vidím minimálně dvakrát. Není to ale o tom, že by soupeři proti nám měli mnohem větší kvalitu. Je to o našem nastavení. Na Spartě jsme tři ze čtyř gólů dostali jenom naším špatným postavením. Nebylo to pouze o kvalitě Sparty. Stejně tak v Olomouci, kdy jsme nedokázali rychle přepnout. Je to jenom o zodpovědnosti a nastavení v hlavě. Toho do hráčů musíme dostat mnohem víc. Je to o našem nastavení. Že prostě nedostaneme gól. Když to porovnám s ligovými týmy, máte zápasy, kdy si tolik šancí nevytvářejí, ale uhrají to vzadu na nulu. My naším špatným postavením dovolíme soupeři, aby nám dal gól. A to je o vyspělosti a zodpovědnosti.
Dá se tedy říct, že se paradoxně porážíte sami? Vyloučeními, penaltami, vlastními brankami...
Jednoznačně to tak je. Naši mladí hráči se mohou díky nám rychle dostat do profifotbalu. Pokud tomu budou otevření. Ale nemůžeme opakovat stále stejné chyby. Navíc je neopakuje stejný hráč, kterého byste jednoduše vyměnili. Jednou je to ten, podruhé onen, potřetí tenhle. Ale vždy nějakou taktickou chybu uděláme.
Mohlo by být pro vás při náročném startu výhodou to, že jste poslední dvě sezony bojovali o záchranu? Mladí kluci mají zkušenost s hraním pod tlakem.
Může to tak být. Já jsem si to zažíval, ať už jako hráč, nebo teď jako ředitel klubu. Jde o to, jak to zapůsobí na hráče. Protože v konečné fázi my je budeme připravovat, ale oni budou na tom hřišti. Tam už za ně to rozhodnutí neuděláte. Už jen věříte, že rozhodnutí, které je učíte a snažíte se jim předat, jsou skutečně schopní udělat. A právě to je ve správnou chvíli ta věc, která je velmi těžká. A dělá rozdíly mezi úspěchem a neúspěchem.
