Osmadvacetiletý Šejvl je pardubickým rodákem a odchovancem. Čerstvý postup do nejvyšší soutěže tak pro něj má ještě silnější náboj.
„Je to neuvěřitelné. Myslím, že se to nedá ani popsat slovy. Paráda. Velká radost a úleva po tom všem. Ten tlak byl opravdu velký a nikdo jsme si ho nedokázali ani představit,“ líčil bek krátce po sobotním utkání s Vyšehradem (4:1), jež Pardubice nasměrovalo do I. ligy.
Odkdy jste začal být přesvědčený, že postup vyválčíte?
Asi potom, co jsme do toho po karanténě dobře vstoupili. Řekl bych, že jsme hráli opravdu slušný fotbal. Měli jsme dva zápasy doma (vítězství 1:0 s Prostějovem a 5:0 s Ústím nad Labem). Ty byly strašně důležité, zvedly nám sebedůvěru. Zapojili se do toho noví hráči, co přišli v zimě. Od té doby to fakt šlapalo.
Už před karanténou jste vyhráli první zápas ve Vlašimi, ale zdálo se, že ve stmelení týmu a tréninkové morálce vám ta následná pauza pomohla.
Jojo. A na ten zápas ve Vlašimi jsem zapomněl. Možná bylo klíčové, že jsme tam uspěli, kdoví. Nedaří se nám tam. Počítal se každý bod, ale tohle nám opravdu pomohlo. I zimní příprava byla podle mě slušná, ale v té Vlašimi chyběli (kvůli kartám) Honza Jeřábek s Tomášem Solilem. Přesto jsme se tam úspěšně nastartovali a nikoho před sebe nepustili.
Do širší špičky jste v posledních letech patřili vždycky. O vylepšení předloňského třetího místa jste však asi přemýšleli sotva.
To asi ne, buďme realisti. Tohle je zázrak, taková pohádka. Před sezonou to nikdo nečekal. Když jsme byli třetí, bylo to super, ale nikdo s námi ani pak nepočítal. Klobouk dolů před tím týmem, jak jsme to zvládli. Skoro nikdo tu nemá zkušenosti s bojem o postup. Pár kluků hrálo naopak ještě v minulé sezoně se svými tehdejšími kluby o sestup... Je skvělé, co jsme dokázali, že se to takhle podařilo.
Pardubice postupují do první ligy, Zbrojovku by měla v baráži doplnit Dukla |
I hráči na hostování vždycky zmiňovali, jak skvělá je v Pardubicích kabina. Co byste kromě ní ještě konkrétně na letošním týmu vyzdvihl?
Těžko říct. Ta parta je úplný základ, drží se to tu už přes deset let, vlastně od začátku, co vznikl tenhle klub (2008), to funguje. Martin Shejbal a Tomáš Prorok, co tu hráli, jsou tu teď jako trenéři a pracují na tom. Honza Jeřábek to jako kapitán všechno drží.
Kdo zná Jana Jeřábka, ví, že to je skromný slušný fotbalista, i když na hřišti na vás sem tam samozřejmě umí „houknout“. Prozradíte, jak se projevuje v kabině? Je tam hodně hlučný?
Je. Když se někdo na něco „vyflákne“ v zápase nebo i na tréninku, dokáže mu to pak důrazně říct. Není to tak, že mlčíme. Konkurence na tréninku je velice důležitá, není to jenom o jedenácti hráčích základní sestavy. Je jich tu dvacet, kteří mají kvalitu a mohou hrát, možná nastoupí v úterý na Žižkově od první minuty. Je to znát, musíte se prát o svoje místo. A Honza to koriguje. Je tu celý den (zastává funkci správce areálu Pod Vinicí), pak nechce prohrát na tréninku, v zápase. Je to pro něj srdeční záležitost jako pro mě, ale on je nad všemi výš, má přirozené vůdčí schopnosti. Není jen formální, ale i neformální lídr.
Přidal na decibelech i v poločase zápasu s Vyšehradem? Zahájili jste ho náramně, ale s poločasovou remízou 1:1 jste nemohli být spokojení.
Nakonec by ten výsledek stačil, ale to jsme v tu chvíli samozřejmě nevěděli. Honza si vzal slovo, ale šli jsme za tím všichni, bylo to cítit už před zápasem při rozcvičce. Že chceme uspět, víme, že máme sílu. Ta rozcvička měla velkou úroveň. Věřili jsme, že to dopadne, ale na hřišti je vždycky i soupeř, který vám to znepříjemní. Dal z jedné šance gól, ale ustáli jsme to a jsme druholigoví mistři. Je to krásné. Na vlastním stadionu, je to euforie. Dřív tu slavily jiné týmy, na což se nám nekoukalo vůbec dobře. Užijeme si to, jaksepatří.
Byla motivace navíc, když jste z Hradce nebo z Brna slyšeli, že určitě někde zakopnete?
Motivací bylo nespočet. Lidí, co nám nevěřili, bylo v televizi i jinde spousta. Brno pro nás byla velká hrozba, ale zároveň i výzva. Pořád se psalo, že na nás tlačí, i když my pořád měli stejný, nebo v jednu chvíli i větší náskok než po zimě...
Později to vypadalo, jako by nikdo zvenčí nekalkuloval s odloženým zápasem v Třinci, který jste měli v zásobě.
Tak. Trošku se na něj zapomnělo, ale dobře pro nás. Široká veřejnost ani v uvozovkách odborníci, až na ty, co tomu podle mě rozumějí, s námi vážně nepočítali ani v polovině té sezony. Ukázali jsme, že na to máme, že to není náhoda.
Je to pro vás s Janem Jeřábkem i satisfakce, že jste klubu věrní taková léta?
Ano. Byli tu kluci jako Honza Řezníček a další, kteří odešli za lepším. Nemám jim to vůbec za zlé, zasloužili si to, že šli třeba do první ligy. Já jsem rád, že jsem tu zůstal. Je úžasné, že tu teď můžu být.
Na co se v první lize těšíte?
Úplně na všechno. Na soupeře, hlavně ty silné, kteří jsou někde jinde, hlavně Slavia. Doufám, že to zvládneme a nebudeme tam hrát nějaké druhé housle, ale budeme důstojný soupeř.
Určitě si přejete, aby mužstvo vydrželo co nejvíc pohromadě.
Jo, ale nemůžeme si myslet, že třeba Míša Hlavatý zůstane. V té sezoně se tu vynesl někam výš. Zaslouží si to. Nějaké lepší týmy po něm určitě sáhnou, to si řekněme na rovinu. Uvidíme, jaké to bude.
