Do Dynama se před dvěma lety vracel s jednoduchým přáním. Chtěl mu pomoci. Těšil se na staronovou výzvu. V klubu nosil kapitánskou pásku, bojoval za tým i v těžkých dobách, kdy se dlouho čekalo na výplaty. Zdeněk Ondrášek pro svůj mateřský klub vždy dýchal. Když však na konci června 36letému útočníkovi skončila smlouva, prakticky se na něj zapomnělo.
V úvodu přípravy jste s týmem trénoval, do zápasu jste ale nenastoupil. Proč?
Potřeboval jsem dotrénovat, protože jsem byl po zranění kotníku. Proto jsem nešel do přípravných zápasů. Ale zároveň mi ke konci června končila smlouva.
Jednal jste s někým o novém kontaktu?
Ani nevím, jestli můžeme říci jednal. Jednou jsem se sešel se Zdeňkem Koukalem (manažerem, který v klubu krátce působil). Bylo to v 30. června, v den, kdy mi končila smlouva. Sedli jsme si, já mu řekl svoji myšlenku. Věděl jsem, že tahle verze nemůže klapnout. On mi dal pohled, který má nová majitelka. Věřil jsem, že na stará kolena bychom se mohli dostat k nějaké domluvě. Ale nestalo se. Potřeboval jsem na dva dny odjet z osobních důvodů do Polska. Pak už se nikdo neozval. Když to trvalo přes týden, tak jsem to vzal tak, že je to hotová věc. Radši bych dostal zprávu – jdi do někam, nechceme tě. Tohle mě zklamalo. Postupem času jsem pochopil, že už není co řešit.
Mrzel vás takový přístup?
Je mi to strašně líto. Pro mě je Dynamo klub mého srdce. Začínal jsem tady, mám to tady moc rád. Ale vlastně jsem se ani nerozloučil, jen poděkoval. Nikdy jsem odnikud neutekl. Za osmnáctiletou kariéru jsem třikrát sestoupil, ale nikdy jsem nezmizel. Ani teď bych to neudělal. Dostal jsem hodně zpráv, které mě potěšily. Pro mě je důležité, aby se Dynamo vrátilo do ligy. Aby se všechno v klubu srovnalo v přístupu od poslední uklízečce po každého hráče. Není to na týdny, ale snad se to dá do kupy.
Jak vidíte osud celého klubu?
Moc mě to mrzí. Kvůli všem lidem v klubu, hráčům, fanouškům. Člověk nevymyslí, kam se za dva roky může dostat. V mých 36 letech už na to koukám trochu jinak. Ale když lidé chodí v klubu do práce s tím, že neví, co bude zítra nebo spíš dokonce za hodinu, tak je to nepředstavitelné. Zaměstnanci jsou normální lidé, kteří mají rodiny, své povinnosti a závazky. Neuvěřitelné. Přitom ve fotbalovém klubu to má fungovat úplně jinak. Měli by tam pracovat ti, kteří klubu fandí, a nejen si tam chodí pro výplatu.
Tak tomu teď není?
Asi to nechci ani úplně komentovat. Novou majitelku neznám, portugalské trenéry taky ne. Nejhorší je, jaké má klub jméno vůči hráčům i fanouškům. Štve mě, jak se klub znovu zachoval k trenérům (Jiřímu Lerchovi a Jiřímu Kladrubskému). Bylo to stejné jako před rokem. Už tehdy to bylo za hranou. Koukal jsem na to jako blázen. Ale letošní příběh, to je příliš. To je hardcore.
Vracel byste se, kdybyste věděl, co vás ve dvou letech čeká?
To je těžké takhle říct. Ale za tyto dva roky jsem víc zestárl. Už jsem něco zažil, tak na špatné věci koukám trochu jinak. Nicméně jak se říká, dokud nejde o život, nejde o nic. Pro mladé jsou to i zkušenosti do života, že dnešní svět už zkrátka je takový. Přirovnal bych to ke zranění. Buď budete naštvaný brečet na gauči, nebo se snažíte hledat plán a cestu, jak se z toho co nejdříve dostat. Ve sportu je největší plus, že děláte to, co milujete.
Je mi z Dynama smutno. Nový kouč bude mít problém hráče poznat, tuší Poborský |
Hráči mnohdy opakují, že se starají o vlastní výkon a věci kolem neřeší. Ale dá se to vůbec?
Je to o hlavě, stejně s tím nic neuděláte. Opravdu jsme v týmu od toho, abychom hráli fotbal. Ale když nefungují v klubu základní věci, tak to poznáte. Kluci – srdcaři jako Jirkové Lerch s Kladrubským, Ivo Táborský a další – to prožívají. Já jsem z toho taky nebyl šťastný. Cítil jsem, že to není dobré.
Příjemné asi nebyly ani chvíle, kdy jste chodil za tehdejším majitelem Vladimírem Koubkem jednat za kabinu, když vám nechodily výplaty.
Přímo jsem za ním nechodil, ale když jsem ho potkal nebo přišel do kabiny, tak jsem byl skoro jediný, kdo něco řekl. Ale to by kapitán a nejstarší hráč měl dělat. Pamatuji si rozhovory po zvládnuté baráži s Táborskem, kdy k němu byli někteří až krutí, ale pravdiví. Sám jsem mu taky něco řekl. Když se pak v zimě vrátil, tak jsem se mu omluvil. Vypadalo to, že mu na Dynamu opravdu záleží. Ale nenapadlo mě, že znovu prodá klub takhle.
Kdybyste měl možnost, jak byste změnil klub vy?
Nebudu se do toho pouštět. Ale je jasné, že se klub musí srovnat a vyčistit od základu. Klíčové je, aby fungovali lidé v kancelářích a dál i celý klub. Tým se vždy nějak poskládá.
Třesk v Dynamu. Lerch s Kladrubským skončili, střídá je portugalský trenér |
Co bude s vámi dál?
Nevím. Nepředstavoval jsem si, že budu končit, ještě po takové sezoně. Trochu mě zlomilo loučení s klukama a poděkování v šatně. Určitě změním bydlení a dál uvidím. Končit nechci.
Měl jste možnost se rozloučit s ostatními v kabině?
Kdyby mi to někdo zakázal, tak bych byl zlý. Ze slušnosti jsem napsal, jestli můžu do šatny. Kluci se svolali, poděkoval jsem jim. Omluvil jsem se těm, na které jsem byl možná trochu přísnější, ale myslel jsem to v dobrém. Se všemi jsme si podali ruku, zařídím klukům ještě nějaké občerstvení do kabiny.
Když se Zdeněk Ondrášek po 11 letech vracel do Českých Budějovic.
Trenéři Lerch s Kladrubským se třeba rozloučit s hráči nemohli.
Tohle nechápu. Hlava mi to nebere. Pro mě je to tragédie. Kdyby ti trenéři byli hyeny nebo něco takového. Ale k tomuhle fakt ani nevím, co říct. Jen doufám, že se to všichni lidi v Budějovicích jednou celé dozví. Až pravdu poznají i ti, kteří nám jen nadávali. Ať je to jak chce, Dynamu budu vždy držet palce dál, záleží mi na něm.
