Pro pořádek, ať je v jablonecké sportovní rodině jasno.
Jan Kubista starší, 64 let, běžec na středních tratích, olympionik ze Soulu 1988 a účastník mistrovství světa, několikanásobný československý šampion i rekordman.
Jan Kubista mladší, 34 let, také bývalý atlet, bronzový z halového mistrovství Evropy ve štafetě na 4x400 metrů, nyní kondiční trenér fotbalového Jablonce.
Vojtěch Kubista, 31 let, fotbalista slovenské Trnavy, v české nejvyšší soutěži odkopal 12 sezon za Jablonec a Mladou Boleslav, v nich si zapsal 225 zápasů a 12 gólů.
Matěj Kubista, 29, fotbalista druholigového Varnsdorfu, kde působí už sedmou sezonu, jako defenzivní pilíř nastřílel šest gólů.
Táta je skromný a po konci kariéry atletiku odřízl.
Matěj Kubista, fotbalista Varnsdorfu
Matěji, proč nejste po tátovi taky atlet?
My s prostředním bráchou běháme po hřišti, to nás bavilo víc. Nejstarší bratr atletiku dělal, už skončil, nyní je kondičním trenérem u pana Kozla v prvoligovém Jablonci. Na halové Evropě získal se štafetou bronz, má i české tituly, ale pak se zranil a před třicítkou to zabalil. Zakotvili jsme u fotbalu všichni. Atletika zbyla jen pro rodiče u televize.
A vy jste si ji aspoň zkusil?
Táta po konci kariéry atletiku odřízl, ale máma se jí kromě učení věnuje celý život. Trénuje, odmala jsme tedy měli její atletickou průpravu, absolvovali jsme její kroužek. Ona běhala v mládí, dokud nezaložila rodinu.
Jak jste hrdý na tátu?
Moc! Třikrát je mistrem Československa, přes 20 let držel československý rekord na 1 500 metrů, jako první v zemi se dostal pod čas 3:35 minuty. My dlouho nevěděli, jaké měl úspěchy, on je skromný. A teď má asi radost, že jsme u sportu vydrželi a jakžtakž se nám daří.
Z oválů si ho nepamatujete, když jste ročník 1996. Ale viděl jste nějaký závod?
Když já vyrůstal, neběhal už dlouho. Na YouTube je však jeho finále z prvního mistrovství světa v Helsinkách v roce 1983 na patnáctistovce. Když si to pouštíme, smějeme se mu, protože celý závod odtáhne a na závěr ho bohužel všichni předběhnou. U nás je legrace.
Nakonec skončil desátý, což je jeho životní výsledek.
On nám vysvětloval, že to byla jeho taktika na medaili, ale když mu nevyšla, nemělo to už cenu.
Radí vám táta?
Když jsme byli menší, tak jo. Teď už chápe, že sami víme, co je pro nás nejlepší. A když se navíc věnuji i trénování dětí, už mi do toho vůbec nemluví. Zpětnou vazbu okem laika občas dává, po tolika letech už pozná taky některé věci z fotbalu, co a jak. Musím zpětně ocenit, že se nám rodiče hodně věnovali, že se všemi třemi dětmi byli schopní objíždět závody, fotbaly. Všechny víkendy obětovali nám. Snad jsou na nás hrdí a užívají si to.
Zdědil jste po nich něco?
Máme nějaké vytrvalostní predispozice, což se potvrdilo hlavně u nejstaršího bráchy, který se mu dokázal vyrovnat. Starší kluci ve Varnsdorfu vědí, co můj táta dokázal, a možná se to pak projevuje, když běháme delší úseky. Nedělají mi moc problémy, naopak ty kratší ano.
Jan Kubista starší
Jan Kubista mladší
Vojtěch Kubista
Matěj Kubista
A s bratrem Vojtěchem, který v létě odešel do Trnavy a roky hrál českou ligu, se radíte?
Dáváme si zpětnou vazbu. Pokud máme čas a prostor, vzájemně sledujeme svoje zápasy. Pak si něco napíšeme. Občas tedy raději ani ne, protože víme, jak to je. Nemusíme ani nic říkat. Když jeden hraje tužku, není potřeba si psát. A když se něco povede, není nutné si mazat med kolem huby, protože další týden může být všechno jinak.
V Trnavě na podzim moc nenastupoval. Byl zraněný?
Ano, na konci letní přípravy si zlomil palec na noze a pak měl i trhlinu ve svalu, proto paběrkoval. Zůstává. Rozhodl se pro změnu, protože v Mladé Boleslavi už moc prostoru nedostával. A Trnava má kvalitní tým, ve slovenské lize jsou třetí a hráli i evropské poháry.
Jste si v něčem podobní?
On je univerzál. Já poslední dva tři roky zacouval na stopera, kde mi to asi vyhovuje víc než ve středu zálohy. Brácha je dynamičtější, pohyblivější, já jsem zase lepší v rozehrávce a na míči. Půl na půl.
Vy se nechcete posunout do první ligy? Zkušenosti máte.
Rád bych, ale když nikdo nezavolá, je to těžké. Agenta nemám, takže jen čekám, jestli se mi někdo ozve. Nebo že mě někdo doporučí. Teď se soustředím na to, abychom ve Varnsdorfu zachránili druhou ligu. Naděje umírá poslední.
Běžec Kubista slibuje tátovi: Jednou vymažu tvůj český rekord |
Vyměnil se trenér, místo Ivana Kopeckého tým vede dosavadní asistent Petr Papoušek. V čem je největší změna?
Pan Papoušek tady působí čtyři roky, známe se velmi dobře. Tréninky jsou stejné, v naší situaci je to především o nastavení hlavy. Jsme poslední, ale věřím, že to zvládneme. Odešli cizinci, což trošku pročistilo vzduch. Oni mají svoji hlavu a přístup. Brali to tak, že se ukážou, ne že by jim až tolik záleželo na klubu. Ne že bychom posilovali, ale tvoříme zdravé jádro.
A vy už jste za mazáka.
Nějakou pozici jsem si v Kotlině vydobyl, nezříkám se tlaku. Jsem za to zodpovědný, jsem jeden ze tří nejstarších s Rudňou (Rudnytskyym) a Káčkem (Kouřilem). Už v létě jsem říkal, že tahle sezona bude těžší než minulá, což se potvrdilo. Ale jsme tady jako rodina, rodinný klub, všichni se známe. A věřím, že nám to pomůže.
