„Spartu B vnímáme jako silného soupeře. U Sparty je jedno, jestli je to áčko, nebo béčko, prostě mají kvalitní kádr,“ říká útočník FC Vysočina Filip Vedral před zítřejším duelem v Jihlavě.
„Mají hráče, kteří jsou v širším kádru hlavního týmu Sparty. Občas za béčko chodí hrát třeba Vitík, Heča nebo Drchal,“ všímá si Vedral. „Takže je to kvalitní soupeř. Ale my se snažíme se nachystat tak, abychom ho v pátek porazili.“
O tom, kteří hráči áčka do Jihlavy přijedou, svěřenci kouče Jana Kameníka raději nepřemýšlejí. „Myslím, že je nám to tak nějak jedno. Snažíme se soustředit sami na sebe,“ tvrdí Vedral. „Vždycky je to tak, že soupeř může změnit taktiku, přijet s neočekávanou sestavou. Takže pro nás je důležité, abychom hráli tak, jak chceme hrát my. A okolí nás nezajímá.“
„Není to o zkušenostech, ale o zodpovědnosti“
Vysočina v domácím prostředí bude chtít napravit předchozí porážku v Prostějově. Na Hané sice Jihlava zásluhou Vedralovy branky vedla 1:0, nakonec se však domů po porážce 1:2 vracela s prázdnou.
Nemůžeme hrát jako Barcelona tiki-taku kolem vápna. Musíme jít přímočaře na branku soupeře.
Filip Vedralútočník Jihlavy
„Mrzí nás to strašně moc, protože nás sráží inkasované branky, které dostáváme de facto z ničeho,“ lituje Vedral. „Od začátku sezony dostáváme moc branek ze standardních situací nebo chyb, kterými soupeři pomůžeme. Branky lehkovážně darujeme,“ zpytuje svědomí.
Na případné výmluvy na to, že Jihlava má hodně mladý a nezkušený kádr, však rozhodně rychle zapomeňte. „Nemyslím si, že by to bylo to hlavní. Hodně hráčů má odkopáno minimálně jednu sezonu v dospělém fotbale,“ uvědomuje si Vedral. „Není to o zkušenostech, ale spíše o nějaké zodpovědnosti. Vůči sobě, vůči týmu.“
Pojezný v prvoligovém hledáčku. Fotbalová Jihlava dohlíží na svůj klenot |
Z dosud posledního vítězství se Jihlava radovala ještě před reprezentační přestávkou, když v pátek 1. října v domácím prostředí přehrála Táborsko 3:1. Ukončila tak třízápasové čekání na výhru před vlastními fanoušky.
„V předchozích zápasech jsme si nevytvářeli moc šancí. S Táborskem jsme měli dobré situace, podařilo se nám je vyřešit a proměnit,“ našel Vedral hlavní rozdíl. „My se musíme více tlačit do branky. Dostávat hodně centrů ze stran, hodně průnikových přihrávek, náběhů za obranu. A být komplexní,“ je přesvědčen.
„Důležité je mít tah na branku. Nemůžeme hrát jako Barcelona nějakou tiki-taku kolem vápna. Musíme jít přímočaře na branku soupeře,“ je přesvědčen.
Jako útočník je Vedral zodpovědný za střílení gólů. Zatím v letošních 11 druholigových zápasech stačil nasázet čtyři.
„Snažím se dávat co nejvíce gólů i na tréninku, pilovat střelbu, jakékoli zakončení. Pravou nohou, levou nohou, jakýmikoli částmi těla kromě ruky,“ usmívá se Vedral. „Ale je to o trpělivosti. Samozřejmě by bylo dobré, kdybych každý zápas dával dva tři góly. Ale jsem rád za každou branku.“
Zpět na stopera? Až ve čtyřiceti v okresním přeboru
Vedral se do útoku přesunul z obrany, v dospělém fotbale začínal jako stoper. „Jsem už smířený s tím, že jsem útočníkem. Nebo spíš jsem rád, že na tomto postu hraji,“ říká. „Někdy se sice objeví touha zkusit si, jaké by bylo se do obrany vrátit. Ale spíš už si říkám, že na stoperu chci hrát zase až někdy ve čtyřiceti, v okresním přeboru,“ směje se.
A pak už vážněji dodává: „Samozřejmě, když by byla nějaká nouze, jsem připravený se na stopera vrátit. Nebo jít kamkoli, kde mě trenér bude potřebovat.“
