Z pohádkového života profesionálního fotbalisty dopadl tvrdě na zem, dělá u pásu v továrně a vstává i ve čtyři ráno. Tříletý trest mu vyprší až v roce 2027.
„Jeden čas jsem přemýšlel o léčení, ale zjistil jsem, že závislý nejsem. Podle mě tady bere kokain milion lidí, dá se sehnat na každém rohu,“ šokuje dvaadvacetiletý promarněný talent, jehož táta Patrik to dotáhl do reprezentace a Slavie. Platil za dříče i slušňáka.
„Nevím, po kom mám geny. Srovnávali nás, i proto jsem si vybral Spartu místo Slavie, abych šel svou cestou. Navíc Sparta se ke mně hodí víc, jsou tam spíš hajzlíci, drzejší hráči. A já úplně hodný nejsem. Všichni mi říkají, že jsem druhý Lavi, že jsem blázen.“
Lavi, tedy „nadějný lvíče, pak objevil, co je výčep... “, si kariéru taky zruinoval, jenže jen ve filmu a komediálním seriálu. Gedeon ve skutečnosti. „Spouštěčem všeho je alkohol. Mladé sportovce bych chtěl varovat, drogy jsou zlo.“
Táta v reprezentaci, syn v trestu kvůli kokainu. Jsem debil, kaje se Gedeon |
Jak člověk spadne do kokainu?
Bylo to při angažmá ve Spartě. Měl jsem dost peněz, dost lidí jsem znal, dost lidí znalo mě. Tušili, že nejsem slušňák, který bude v pátek večer sedět doma. A už to bylo.
Vzpomenete si na vaše poprvé?
Pamatuji si to. Byl silvestr a já si chtěl drogu vyzkoušet. Bylo mi osmnáct, možná devatenáct. U nás v Chomutově ke kokainu není daleko, znám lidi, kteří v tom jedou. Sehnal jsem si ho, dal si ho a pak dva tři roky nic. Ale kdo to dnes nedělá? Je milion lidí, kteří kokain berou. Novináři, herci, sportovci, politici. Nechci říkat, že to vím, ale myslím si to. Dnes se dá sehnat na každém rohu. V Praze na každé diskotéce.
Jak jste se napoprvé cítil?
Kokain je v Chomutově jiný než v Praze, tam má větší kvalitu, je silnější, třeba devadesátiprocentní. Byl jsem zvědavý, trošku jsem se bál. Zkusil jsem to a na kokainu jsem mohl dělat všechny věci, pracovat, hrát fotbal, cvičit. Nikdo nic nepoznal. Cítil jsem se jako nadbůh.
Roste počet úmrtí na předávkování kokainem, to vás neodstrašilo?
Záleží, jestli jsou závislí a v jakém množství ho brali. Já si myslel, že jsem závislý, chtěl jsem do Červeného Dvora na léčení. Pak jsem si řekl, že s tím skončím. A skončil jsem, čímž jsem zjistil, že závislý nejsem, maximálně jen trošku. Léčbu jsem si rozmyslel. Od prvního užití k pravidelnému v Praze byla pauza ty dva tři roky. Pak jsem ho rok bral. A když jsem si ho po další roční přestávce vzal, přišli na to ve futsale. Lituju toho, podělalo mi to celou kariéru. Udělal bych všechno jinak.
Považujete drogy za zlo?
Drogy jsou velké zlo, určitě. Kdo bere kokain déle, odnese to zdravotně. Mně už to nelimituje. Nemám nutkání si ho vzít.
Neměl jste nutkání, přesto jste do toho v Praze zase spadl.
Nespadl, jen jsem si ho dal jednou za čas. Nebojím se, že bych tomu podlehl. Vím, co to dělá, jaké to je. V jakém množství bych musel jet, abych byl závislý. A takové množství jsem neměl už ani nepamatuju. Ani to nepotřebuju. Naštěstí jsem se nikdy nedostal a ani nedostanu třeba na perník, ten se s kokainem nedá srovnávat.
 |
Jak byste varoval mladé sportovce?
Řekl bych jim, aby nedělali kraviny, aby hráli fotbal. A jestli se pohybují v okruhu lidí, v jakém jsem se pohyboval já, tak aby se s nimi nebavili. Drogy, alkohol, to je do kariéry jen špatně. Pít můžou až po ní, teď ať to vynechají.
Nechcete dělat osvětu pro svaz jako Filip Firbacher o sázkách?
Bavilo by mě vyprávět lidem můj příběh, říkat jim, čeho se vyvarovat. Ale nevím, jestli by to dnešní kluci vzali. Vidím to na svém bráchovi. Je mu šestnáct, už taky začíná dělat trochu kraviny. Tluču mu do hlavy, ať s tím přestane, ale nedá si říct. Od koho jiného by to chtěl slyšet než ode mě? Já všechno zažil, alkohol, drogy, špatné lidi. A všechno jsem si tím zkazil.
Kolik jste si vydělával, že jste si mohl dovolit drogy?
Neříkám hodně, ale dost na to, kolik mi bylo. Kolik jsem za drogy utratil, to nevím. Jeden gram stojí tři tisíce korun, což je dost peněz. Z něj si uděláte deset čar. Statisíce jsem v tom určitě nenechal.
V profesionálním sportu jste se s tím nesetkal?
Já ne, ale viděl jsem hokejistu, jak dával na Instagram narýsovanou čáru. Dostal trest snad jen tři čtvrtě roku. Nevím, jestli dělají rozdíly. Kokain už je ale za mnou a ani se o něm nechci bavit. Jsem rok čistý a věřím, že jsem za tím udělal tečku.
Podlehl sázkám i mafii, léčil se, teď šíří osvětu. „Chtěl jsem se zabít“ |
Jak na průšvih reagovali rodiče?
Přijeli za mnou do Prahy, když jsem šel ze Sparty do Dukly. Dozvěděli se to od mých kamarádů z Chomutova, na které jsem se za to zlobil. Když se koukám zpětně, tak jsem za to rád. Záleželo jim na mně, báli se o mě. Mamku to vzalo hodně, táta mi řekl, že jsem si všechno podělal, že jsem udělal chybu.
Dostal jste od nich ultimátum?
Myslel jsem si, že přijedu domů a nebudou mě už brát jako svého syna, ale nic takového se nestalo.
Podrželi vás?
Kdyby ne, koho bych měl? Ty lidi, s nimiž jsem to bral? Hrozilo by, že do toho zase spadnu. Jsem rád za to, jaké mám rodiče. Možná mě mrzí, že to vzali až tak dobře, protože je to docela velká věc, co se stalo. Ale je super mít takové rodiče.
Táta se vás snaží honit do sportu?
Snaží. Kdybych byl jako on, tak každý den chodím běhat. Jenže my jsme každý úplně jiný, já se radši kouknu na seriál.
Nebo si zajdete na pivo? Bojoval jste i s alkoholovým démonem.
Tím všechno začíná, je to takový start. Omezení, která člověk má za střízliva, postupně mizí. Když se to všechno stalo, chodil jsem k psychologovi, který mi to vysvětloval. Alkohol je spouštěč, protože ztratíte zábrany. Hraje hlavní roli.
Filip Gedeon (uprostřed) ještě jako hráč druholigového Ústí nad Labem.
A teď ho máte pod kontrolou?
Jo. Nebo nevím. Když někam jdu, nedám si jedno pivo. Chci, ať to nějak vypadá. Jednou za čas se opiju, byly maturáky, plesy, tak jsem si to užil.
Neláká vás udělat ten další krok k droze? Ani v opilosti?
Už ne. Dřív jsem nad tím přemýšlel. I když jsem si řekl, že to neudělám, tak jsem to udělal. A teď si řeknu, že to už nechci, a neudělám to.
Jak se vám změnil život?
Je úplně jiný, ale pořád se to nějak dá. Chodím do práce, do Ostrova. Hodina cesty z Chomutova. Dělají se tam kliky na auta, továrna jede na třísměnný provoz. Pro mě tragédie. Nejhorší je odpolední, to je celý den v háji. Noční je v pohodě, od deseti do šesti, dělám osmičky. Zkusil jsem i dvanáctky, to už je nic moc.
Stýská se vám po pohádkovém režimu fotbalisty?
Spal jsem do osmi devíti, pak hodina a půl trénink a bylo na celý den hotovo. Teď vstávám ve čtyři ráno a končím ve tři odpoledne. Na houby. Je to drsné, ale nejsem z toho podělaný, vylekaný. Zvládnu to. Beru to, jak to je. Když jsem byl v béčku Sparty, přišel jsem na trénink, měl jsem vyprané věci, připravené, složené na místě. Moc jsem si toho tehdy nevážil. Až když se něco stane, zjistíte, co jste ztratil.
Do fotbalu a futsalu se smíte vrátit za dva roky. Upínáte se k tomu?
Byl bych rád, kdybych mohl hrát dříve. Až bude po půlce, zkusím požádat o prominutí trestu. A ještě se může zkrátit o rok kvůli něčemu jinému, což nechci rozvádět. Bylo by to skvělé. Nevím, jestli se vrátím do fotbalu, to je trochu těžší. Ve futsalu pět kilo navíc není tak znát. Ale rád bych restartoval obě kariéry.
Jenže nemůžete ani trénovat.
Jen individuálně, můžu chodit běhat. Týmové tréninky mám zakázané. Upřímně, teď nedělám nic. Říkám si, že mám čas, ale on rychle utíká. Už je to rok, zbývají mi dva, při zkrácení třeba jen jeden. Chodím si zahrát aspoň s partou kamarádů, musím využít vše, co to jde.
Cit pro míč jste neztratil?
V noze to je pořád. Spíš se bojím, že budu mít pět deset kilo navíc. Kondici bych dohnal za jednu zimní přípravu, o váhu jde nejvíc.
Kapitán Dukly Praha Patrik Gedeon (vpravo) blahopřeje Zbyňku Pospěchovi k trefě proti Znojmu
Co pro vás znamenal táta Patrik? Ligový borec, hráč Slavie, trojnásobný reprezentant.
Když jsem byl mladší, úplně mi nedocházelo, co to je za frajera. Až dva roky nazpátek jsem si řekl, že je borec, co dokázal. Tři sta ligových startů, neskutečné. Já když hrál druhou ligu, myslel jsem si, že jsem profesionální fotbalista, frajer. Ale to je pro mě on, ne já.
On byl slušňák a vzorňák.
A hlavně dříč. Ale i fotbal uměl.
Podědil jste to po něm?
Když si nastavím, že budu makat, že do toho půjdu po hlavě, umím dřít. Ale moje přednost to není. Fotbalově jsme každý jiný. Já spíš technický, než že bych to měl oběhat. On makal celý zápas, měl snad desatery plíce. Fotbal měl možná i radši než já.
Chtěl jste se mu vyrovnat?
Hodně lidí mě s ním spojovalo, srovnávali nás. Začalo mi to pak vadit, takže jsem chtěl být jiný. Radši jsem šel do Sparty a ne do Slavie, abych byl na svojí cestě. Chtěl jsem se mu vyrovnat, ale je to těžké. Teď se to opozdilo, ani nevím, jestli ho vůbec dorovnám.
Bojoval jste s příjmením Gedeon?
Je to nepříjemné. Všichni lidi si myslí, že mám všechno díky tátovi, díky jménu. Přitom to tak vůbec není, ani bych to tak nechtěl. Byl jsem z toho smutný, že mě pořád někdo srovnává. Když měl někdo průpovídky, táta byl schopný se kvůli tomu i pohádat.
Fotbalista Filip Gedeon si odpykává trest za doping.
Když jste se dostal do Sparty, asi ve vás něco bylo.
Já byl v Chomutově, potom jsem šel do Teplic, strávil jsem dva roky v Regionální fotbalové akademii Ústeckého kraje. Měli jsme silný tým, hrál tam i Sejk, co je teď v Portugalsku, poráželi jsme Spartu, Slavii. Později jsem dostal nabídku ze Slavie, už jsem tam byl na intru, na škole, i v Edenu jsem seděl. Jenže se ozvala Sparta, což byl zlom. Tehdy jsem se rozhodl, že chci být svůj. A jít jinou cestou než táta.
Nebyla to chyba?
Myslím, že se ke mně Slavia ani nehodí, jsou tam slušnější, hodnější kluci. Prostě Pražáci. Ve Spartě jsou spíš hajzlíci, víc drzejší. Hlavně v áčku. Asi to byla dobrá volba.
Popis sparťanů sedí i na vás?
No, nejsem úplně hodný. Spíš vyčuraný. Ono to ve fotbale není špatné. I trenéři mají radši zlobivější hráče, co jsou na hřišti slyšet, provokatéry, než ty tiché.
S kým jste ve Spartě nastupoval?
Hráli tam Hložek, Karabec, Vitík, Sejk. V druhé lize jsem potkal starého Ládíka Krejčího nebo Ševínského.
Zůstal jste s někým v kontaktu?
Zrovna nedávno jsem si psal s Karabcem z Hamburku. Ozval se, když jsem šel z odpolední, že koukal na podcast, kde jsem byl. Daří se mu, dává góly. S Hložkem z Hoffenheimu si taky někdy napíšeme, ale on je úplně jiný level.
Nezatratili vás?
Berou mě takového, jaký jsem. Nic mi k tomu neřekli. Jen že jsem blbec, že jsem si to podělal.
V Laviho světě jsou dvojky vždy lepší než jedničky. Štáfek točí Vyšehrad 2 |
Nedobírá si vás někdo, že jste kopie seriálového a filmového hrdiny Julia Lavického z Vyšehradu?
To mi tady říkají všichni, že jsem druhý Lavi, že jsem blázen.
Vidíte se v něm?
Vidím, ale on byl úplně extrém, to já zase takový nejsem. Podobné je to v tom, že mu to šlo s míčem, ale dělal kraviny, tak je v pr..li.
Nedostal jste nabídku, abyste si zahrál ve dvojce?
Zase tolik o mně asi lidi nevědí, ale mě to mrzí, bavilo by mě natáčet. Sám se nebudu nikam cpát. Dobrý den, já bych tady s vámi chtěl natáčet, protože mám podobný příběh jako Lavi. Klidně bych zahrál i sám sebe nebo něco s Lavim.
Jako fotbalista jste byl za krále, teď jste dělník. Bylo těžké skousnout změnu společenského statusu?
Tohle mě štve možná nejvíc. Když jsem byl fotbalista, lidi na mě koukali jinak. I teď vědí, kdo jsem, třeba mě viděli hrát fotbal, ale je to jiné. Chtěl bych to ještě jednou zažít. Ráno vstát, jít na trénink a pak mít celý den volno, to by bylo fajn.
Nikdy jste si nemyslel, že byste mohl chodit do fabriky?
Já si dřív nedokázal představit, jaké to je. Vždy jsem koukal na mamku, jak ráno vstává ve čtyři a vrací se v pět odpoledne, pracuje na soudu. Já si takových lidí cenil. Říkal jsem si, že to je bomba. Nikdy jsem nebyl namyšlený, že já hraju fotbal a ty chodíš do práce, co to jako je? Ale teď to zažívám sám a není to nic příjemného. Když je odpolední, celý den je pryč. A jestli chci začít zase s fotbalem, potřebuju čas i sílu. A ne si ráno před prací zaběhat, pak být na šichtě úplně hotový a vrátit se v jedenáct v noci. Návrat nebude lehký. Třeba budu hrát jen futsal za Baník Chomutov, to je první liga, a s tátou nižší fotbal v Černovicích. Pořád kope, ještě loni pomohl Chomutovu postoupit do třetí ligy. I když tolik nehrál, minimálně mentální stránkou to postrčil.
Fotbalista Filip Gedeon si odpykává trest za doping.
Ztratil jste kromě fotbalové kariéry ještě něco nebo někoho?
Nedávno přítelkyni. Spíš kvůli mně a mému chování. Byla skvělá, všechno pro mě dělala. Já neměl v životě řád, ona mi ho do něj dala. Do práce jsem začal chodit možná i kvůli ní. Jenže taky jsem se šel napít a bylo to už asi trošku moc. Je mi líto, že jsme se rozešli, ale ona pro mě bude na celý život důležitý člověk. Budu rád, když bude šťastná, je šikovná, pracuje jako zdravotní sestra, dotáhne to daleko. A já bych ji možná i brzdil ve stavu, v jakém momentálně jsem.
Pití si neodpustíte?
Když celý týden odpracuju, proč bych v pátek nemohl jít na pivo? Chodili jsme i spolu, ale někdy měla pracovní víkend a já volno, tak jsem šel sám. Řekl jsem, že přijdu o půlnoci, a přišel jsem v pět ráno. Moje chyba. Pomohla mi, když se staly všechny tyhle věci, když skončil fotbal i futsal.
Bude vás sport zase živit? Trest vám vyprší ve čtyřiadvaceti.
Nevím, těžko říct. Chtěl bych, udělám pro to všechno, až budu moct hrát a trénovat. Třeba se z Černovic dostanu do čtvrté ligy, pak do třetí. Všichni mi říkají o Vardym, který šel do Premier League až v pětadvaceti. Můj táta se do ligy dostal ve třiadvaceti. Jestli to dokážu i já? Ani když jsem se cítil dobře ve druhé lize, moc jsem to na nejvyšší soutěž neviděl, i když jsem mohl jít třeba do Teplic. Možná druhá liga by byla fajn.
