Patriku, proč?
Na začátku druhého poločasu jsme prohrávali 0:1, hnali jsme se do útoku a mohli vyrovnat. Tonda Novák mi poslal průnikovou přihrávku, míč jsem nezpracoval úplně ideálně a dostal se poměrně do úhlu kousek od malého vápna, kde mě zakřižoval domácí stoper Petr Šebek. Došlo k čistému kontaktu tělo na tělo a jelikož jsem byl v pozici kousek před obráncem, hodně ochotně jsem se svalil k zemi a sudí nařídil penaltu.
Sudí Závora penaltu neodvolal, ačkoli jste se přiznal, že to nebyl faul.
Víte, neměl jsem čisté svědomí. O faul se podle mě nejednalo, a proto jsem po chvíli běžel za rozhodčím, ať penaltu odvolá. A on? Že prý ji z hlediska pravidel odvolat nemůže. V hlavě mi šrotovalo, co udělat.
A dál?
Sám jsem si vzal míč a kopnul penaltu vedle.
Nedostal jste od spoluhráčů kartáč? Mohli jste se v klidu vrátit do zápasu.
Vzhledem k tomu, že jsme zápas nakonec prohráli 0:2, tak jsem si pár výčitek vyslechl. Mohli jsme vyrovnat na 1:1, klidně vyhrát, zápas by dostal nový náboj. Proč jsi to udělal? ptali se mě. Ale dlouho jsme to neřešili. Stalo se a já nelituju. Rozhodl jsem se podle svého svědomí, mám z toho dobrý pocit a stojím si za tím.
Co váš soupeř čili Ostrovan Zadní Třebaň?
Jakmile jsem si vzal míč na penaltu, tak kluci tušili, že míč odevzdám. Pak se ozval potlesk a pár domácích hráčů mi přiběhlo podat ruku. To samé fanoušci po zápase, vážili si toho gesta.
I já, stál jsem na straně soupeře. Vaše gesto rozhodně nebylo obvyklé.
S odstupem času musím říct, že jsem rád, jak jsem se zachoval. Spontánně a správně. I když ta situace náš zápas hodně ovlivnila.
