A v úterý se poprvé vrátil do Jihlavy v pozici soupeře: prvoligovému týmu kouče Davida Holoubka čistým kontem pomohl po výsledku 0:1 vyřadit Vysočinu z poháru MOL Cup.
„Moc jsem se na to těšil. Jihlava je pro mě druhý domov, na místním stadionu jsem byl hrozně dlouho, vyrostl jsem tam. Takže jsem se vrátil hrozně rád,“ říká Jágrik. „Samozřejmě to bylo také trošku zvláštní v tom, že byl člověk zvyklý chodit do jiné kabiny.“
Žádná zbytečná předzápasová nervozita vás nesvazovala?
To vůbec (usmívá se). Těšil jsem se, šel jsem si utkání vyloženě užít, pobavit se zase s klukama. A budu se pouze opakovat, bylo to moc příjemné.
Nějaká hecovačka s bývalými spoluhráči proběhla?
Jen krátce po losu mi psal David Štětka, že nás porazí. Ale v rámci zápasového dne neproběhlo nic.
Brankář Dukly Jágrik neměl na penaltu Tomáše Chorého nárok.
Vyrovnaný zápas rozhodla branka až v 91. minutě. To pro gólmana nemůže být moc jednoduché, když je skóre stále 0:0.
Zápas byl hrozně opatrný, z obou stran. Nebyla tam nějaká obrovská kvalita na obou stranách, v posledních třetinách hřiště. Moc zakončení a práce jsme ať já, nebo na druhé straně Pája (Pavel Soukup, gólman Jihlavy), neměli. Takže to bylo o tom, jestli si někdo dokáže šanci vypracovat. Nakonec si ji vypracovali jak kluci z Jihlavy, kteří pro nás naštěstí neproměnili, tak se podařila vypracovat jedna tutová také nám. A tu jsme dokázali proměnit. Takže jsme byli spíš těmi šťastnějšími.
Trenér domácích Jarolím řekl, že hlavní chyba úterního zápasu byla, že Vysočina nedala první gól. Že se na konci zápasu nechali možná trochu strhnout, snažili se útočit, a soupeř to potrestal. Bylo to o tom, že domácím hráčům v porovnání s prvoligovým soupeřem chyběla kvalita v zakončení?
Určitě. A taková trpělivost. Někteří mladí kluci jsou vyplašení v tom, že cítí šanci a chtějí to honem zlomit. Ale člověk někdy musí být trpělivý a počkat si. Nám se to vyplatilo. I když za nás paradoxně v nastavení rozhodl právě klučina, kterému je osmnáct let (Michal Kroupa).
Máte za sebou poměrně důležité období: první start v lize, první duel proti Slavii a nyní první zápas v Jihlavě v roli soupeře. Prožíváte dobré časy?
Jo, strašně příjemné. (usmívá se) Na to, jaký začátek soutěže byl. Pro mě takový těžší. Teď jsem šanci konečně dostal a jsem za to rád. První zápas proti Bohemce se nám jako týmu úplně nepovedl, ani z mojí strany to nebyla žádná hitparáda. I když jsem něco pochytal. A na Slavii to bylo skvělé. Úžasná atmosféra, prostě obrovský zážitek. Takové zápasy chce člověk hrát každý týden. Je to obrovská motivace. Já jsem si to strašně užil, myslím, že můj výkon byl povedený. Že ze mě spadla tíha toho, že musím někomu něco dokazovat, že jsem v lize, ukazovat něco navíc. Takže jsem do zápasu šel s odvahou, sebevědomím a užil jsem si to.
Sebevědomí určitě pomohl také současný postup v poháru.
Bylo to těžké. Cítím, že situace pro nás v lize není moc růžová, bodů moc nemáme. A zároveň jsme dvakrát nevyhráli, předtím tam byla remíza. Takže body v lize bychom nutně potřebovali dělat. Zároveň to pro nás v Jihlavě byl zápas, na kterém jsme se mohli chytnout. A vývoj byl takový, že na nás asi bylo cítit, že jsme si vědomi, že to potřebujeme zvládnout. Ale povedlo se to, což je dobře. Doufám, že nám to pomůže do sobotního duelu s Teplicemi, který je pro nás klíčový.
Vydřená pohárová výhra v Jihlavě mohla být vhodný odrazový můstek do ligy?
Určitě. Byl to pro nás další těžký zápas, který jsme chtěli zvládnout. Stejně jako to budeme chtít zvládnout s Teplicemi. Po repre pauze máme Jablonec, kam asi nepojedeme jako favorité. Ale následují Pardubice, Slovácko, zápasy s týmy, které jsou kolem nás. A které bychom měli zvládat, abychom se nepohybovali na místech, na kterých být nechceme. Brali jsme to jako ligový zápas, který musíme zvládnout. Povedlo se, jsme za to rádi. Ale výkon nebyl úplně přesvědčivý.
Slavia - Dukla 2:0, oba góly dal navrátilec po trestu Chorý, hosté byli bezzubí |
Zmiňoval jste, že jste sezonu startoval na lavičce. Dokonce jste šel chytat za béčko. Řekl jste si posledními výkony o místo v brance?
Za béčko jsem byl nakonec chytat dvakrát. Já jsem chtěl, říkal jsem si o zápasové vytížení. Protože tréninky člověku nedají tolik, zvlášť když se hraje, tak se tolik netrénuje. Takže jsem určitě nějaký zápas chtěl a potřeboval. Jsem rád, že jsem za béčko šel, protože člověk z toho úplně nevypadne, něco chytí. Je to jiné než trénink. Teď jsem se dostal do brány v áčku. A jaká je moje pozice? Vlastně nevím. Nějaké rozhodnutí padne asi ve čtvrtek, kdo bude chytat. Protože kolega, který se zranil ve Zlíně, už začíná trénovat. Takže vůbec nevím, na koho trenéři ukážou. Ale věřím, že ukážou na mě. Protože se mi zápas na Slavii i pohár v Jihlavě povedl. Věřím, že by mi mohl věřit i dál. Ale nevím, jak to vidí, jaký je jejich pohled.
Když jste v červnu odcházel z Jihlavy, řadu lidí to překvapilo. Dost možná i z vedení FC Vysočina. Ale nabídka z ligy se asi neodmítá?
Je to tak. Já jsem nebyl nastavený, že bych chtěl za každou cenu odejít. Ale situace byla taková, že jsem neměl smlouvu. A když přišla nabídka z Dukly, kde mi bylo nejdřív řečeno, že nebudu jasná dvojka, že tam je prostor si říct o pozici číslo jedna, tak jsem říkal, že to chci vyzkoušet. Liga je sen každého. A nikdo neví, jestli bych tu příležitost dostal i někdy později. Takže jsem po tom skočil. Samozřejmě jsem to vnímal i tak, že vím, že jsem trošku zavařil trenérům, bylo to chviličku před začátkem přípravy. S nimi jsem to komunikoval. A myslím, že to vzali v dobrém. Máme spolu i nadále skvělý vztah, oni sledují mě a já sleduji je. Věřím, že vždy, když se potkáme, budeme si mít co říct.
Říkáte, že sledujete dál Jihlavu. Co říkáte, jak se zatím pere s další sezonou?
Vstup do sezony asi nebyl takový, jak by kluci chtěli. Ale pak jsem byl moc rád, že se jim z toho podařilo oklepat. Přišly nějaké bodové zisky a výhry. A teď se jim to dvakrát úplně nepovedlo. Ale v úterý dokázali, že jsou skvělý tým, že hrají pohledný dobrý fotbal, který možná trpí na to, že tam není nikdo, kdo by to zabil ve vápně a rozhodl zápas sám. Ale jako tým jsou skvělý, jsou skvěle vedení od trenérů. Takže se vůbec nebojím toho, že by se měli někde trápit dole. Věřím, že i přes aktuální pokles formy se zvednou a najedou na bodové zisky.
Adam Jágrik v bráně Dukly Praha čelí jihlavskému pokusu.
Jaký byl váš přesun z malého klubu z Vysočiny do Prahy? Předpokládám, že hlavní město je trochu jiný svět než Velké Meziříčí nebo Jihlava.
Pro mě byl hlavně největší problém v tom, že jsem si musel zařizovat bydlení. Najednou člověk řeší, aby tady měl všechno připravené, aby se mu dobře žilo. To taky chvilku trvalo. Nakonec jsme se s přítelkyní zabydleli. Byť to asi z velké části byla její zásluha (usmívá se). Ale ona ví, že jsem jí za to hrozně vděčný, že se o to a o mě postarala.
