První vaše reakce byla ovšem ironická: Jaké překvapení!
To se nedivte, vybublalo ve mně velké zklamání.
Přemýšlel jste, jestli je to komplot, nebo realita?
Týden jsme mohli žít v naději, že postoupí i třetí druholigový tým, ale já nebyl úplný optimista. Spíš jsem zůstal zdrženlivý a vyčkával na definitivní scénář.
Který vás do ligy nepustí. Skupina o udržení se nedohraje.
To mě nutí k zamyšlení: Jestli stačí, aby do karantény musel kvůli jednomu nakaženému celý tým (Opava), to budeme koronavirus řešit každý týden? Mám strach o příští sezonu. Najdou se náhradní termíny, když bude ligu hrát 18 mančaftů? Do toho evropské poháry, reprezentace. A všechno máte ohraničené startem odloženého Eura.
Stejně mě zajímá, jestli se neodvoláte k soudu.
Ne. Byť jsme v klubu nebyli jednotní, na Ligovém grémiu jsme zvedli ruku pro návrh, který se teď uplatní: Jakmile se nedohraje skupina o záchranu, třetí z druhé ligy nepostoupí. Dukla chtěla dohrát na hřišti, proto se ptám: Co bude dál?
Co si odpovídáte?
Že fotbal – a sport celkově – musí nastavit jasná pravidla, jak bude ve složité době žít. Společně s politiky, ministerstvem zdravotnictví, s hygieniky. Nemůžeme pokračovat tak, že se kvůli jednomu hráči, kterému z celého srdce přeju brzké uzdravení, zrušilo tolik zápasů.
Dukla, klub Masopusta, Nováka či Pluskala, se musí cítit jako otloukánek. Loni sestup, teď nic.
Byl to dlouhý a krušný rok. Hned, během dvou měsíců po sestupu, jsem musel zredukovat rozpočet o padesát procent na 54 milionů. Nic moc populárního to nebylo. K tomu jsme výrazně omladili.
Což je pozitivní, ne?
To ano, na tom můžeme stavět. Trenér Skuhravý navíc dělá výbornou práci, vyhráli jsme sedm posledních zápasů sezony a můžeme konkurovat nejlepším. Příští rok chceme postoupit.
Chcete říct ale...?
Okolnosti nám nenahrávají. Druhou ligu hraje nově jen 14 týmů a postoupí jen vítěz. Žádná baráž, žádná oprava. Žízeň po postupu budou mít v Hradci, na Žižkově, ale první musíme být my, Dukla. Třeba nás tahle nevděčná zkušenost posílí.
