Zlín si mohl úspěšně odškrtnout první ze dvou odložených zápasů, výsledek 2:1 ho udržel na špici druhé ligy. Utkání se mělo původně hrát v srpnu, kvůli covidu v týmu soupeře se ale termín posunul. A pro Červenkův soubor to může být paradoxně výhoda.
„My jsme naštěstí hráli v úterý, některé týmy budou mít pauzu tři týdny,“ připomněl Červenka, že víkendové kolo obou ligových soutěží bylo kvůli extrémním srážkám a povodním odložené na 2. říjen.
Zlín ale hledá pro domácí dohrávku s Jihlavou jiné datum. Ve stejný den se totiž na místním zimním stadionu střetnou v krajském derby hokejoví Berani se Vsetínem.
V krajské metropoli spadlo za čtyři dny bezmála 200 litrů vody na metr čtvereční. Vydatné srážky přitom stav těžce zkoušeného trávníku na Letné, který v létě sežehla plíseň, překvapivě nezhoršily.
„S hrací plochou se pereme od začátku sezony. Pořád se dává dohromady. Očividně nám to ale vyhovuje. Doma jsme ještě neztratili ani bod,“ usmíval se střelec vítězného gólu Jakub Černín.
Větší problémy činila zlínským hráčům nerozehranost. „Rozjížděli jsme se pomaleji. Měli jsme i těžší nohy,“ přiznal Černín.
Alexandr Bůžek z rezervy Slavie (vpravo) a David Machalík ze Zlína.
„Na Slavii bylo patrné, že její kluci jsou rozehraní z reprezentačních srazů,“ přitakal Červenka.
Sám se vrátil z kempu dvacítky, kde měl na očích záložníka Alexandra Bužka, jenž se po letním přestupu ze Zlína do Slavie vrátil v úterý na Letnou jako soupeř.
„Trhá mi srdce, když ho vidím hrát proti nám. Za dvacítku zvládl skvěle obě utkání, byl nadstandardní. Bylo by pro něj lepší, kdyby měl větší vytížení v první lize. Je to škoda. Musí čekat na svoji šanci,“ prohodil Červenka, který dal proti Slavii první větší příležitost osmnáctiletému útočníkovi Lukáši Bráneckému.
Při svém debutu za zlínské áčko v Brně šel do hry v 88. minutě. V úterý už zvládl půl hodiny a dobrou clonou ve vápně při rohu se podílel na rozdílové brance Černína.
Trenér ale od rozeného kanonýra, jenž dal v 58 zápasech první dorostenecké ligy 34 gólů, čeká ještě více.
„Vím, co v něm je, jaké má možnosti. Umí zahrát lépe, být nepříjemnější pro obránce. Ale byl to jeho první zápas před domácím publikem,“ vnímá Červenka.
Pro Zlín je urostlý snajpr nadějnou alternativou za pětatřicetiletého veterána Tomáše Poznara, který v úterý stál kvůli karetnímu trestu.
„Tomáš nebyl v jeho věku tak silový, ale zase běhavější. Lukáš potřebuje zapracovat na lehkosti pohybu. Je to talentovaný kluk, se kterým počítáme,“ ujistil kouč druholigového lídra, jenž bude v neděli na hřišti béčka Baníku Ostrava usilovat o osmé vítězství v řadě.
Slončík se vrátil do Zlína, na skok se Slavií Nejvýše vyskočil hráč Slavie B Šimon Slončík. Byl pro něj speciální moment. Pod balkonem domu, kde vyrostl a kde mu v úterý večer fandil rodinný klan, nastoupil poprvé v základní sestavě druholigového béčka Slavie Praha. „Něco neuvěřitelného se sem vrátit a ještě v mém věku (17). Nečekal jsem, že to bude tak brzo,“ povídal Šimon Slončík po utkání na zlínské Letné, kde až do čtrnácti žil. Táta Petr, útočník, kopal nejvyšší soutěž za Drnovice a staroměstský Synot, ve druhé lize oblékal dres Zlína, odkud v létě přestoupil do Plzně jeho prvorozený syn Tom. „Jsme v kontaktu, píšeme si, voláme si. Radí mi, předává mi poznatky. Je to vzor. Co mě, doufám, čeká, tím si prošel,“ říká Šimon o svém starším sourozenci. Zatímco Tom si prošel na zlínské Vršavě všemi mládežnickými kategoriemi až do prvoligové áčka, Šimon vyletěl z rodinného hnízda už ve čtrnácti po základní škole. „Jsem jiný než brácha, odmala jsem byl soběstačný a vůbec mi to nedělalo problém,“ usmívá se nejmladší z fotbalového klanu Slončíků. Po roce v Baníku Ostrava zakotvil ve Slavii. „Pro rozvoj mladých hráčů v dorosteneckých kategoriích je top. V Praze to zvládám v pohodě,“ říká suverénně. I když je mladší, vypadá na hřišti fyzicky vyspěleji než jeho bratr. „Ale mimo hřiště toho máme spoustu společného.“ Oba nastupují ve středu hřiště, jejich role jsou ale rozdílné. Tom se cítí nejlépe pod hrotem, Šimon se pohybuje níže. „Stejně jako brácha mám v sobě fotbalovost, ale nejsem hráč na poslední třetinu hřiště,“ popisuje Šimon Slončík, který v létě reprezentoval Česko na Euru do 17 let. Díky svým fyzickým předpokladům zvládal v úterý osobními souboje i proti starším soupeřům. Ke smůle své i hostů se přimotal k penaltě, ve třetí minutě zahrál rukou ve vápně a Zlín se z penalty ujal rychle vedení, které už nepustil. „Balon mě trefil do ruky. Nemohl jsem s tím nic dělat. Mrzí mě to. Kvůli tomu jsme prohráli,“ omlouval se Slončík, jenž po zápase zamával rodině na balkon. „Během utkání jsem je nevnímal, ale byl jsem rád, že tam byli. Od loňských Vánoc jsem byl ve Zlíně teprve podruhé,“ přiznal. |
